JIŽNÍ AMERIKA z Ria do Limy
Dlouhá cesta domů - Madrid, Mallorca, Frankfurt
13. 4. MADRID
Po trošce spánku a snídani, ze které se poblil jen jeden cestující, přistáváme včas v Madridě. Na přestup mám 6 hodin, tak sjedu do centra. Rychlejší metro notně podražilo na posledním letištním úseku a zároveň i stávkuje, takže příměstským vlakem sjedu na hlavní nádraží Atocha. Nějaká koza hrající si na nevidomou prochází vlakem, žebrá a sousedka jí dává 20 eur. Chtěla sice jen 5, ale paní ji dala podepsat papír a zmizela. Kámoška jí chce trochu zabít a nevypadá to, že má úplně dobrý pocit z pomoci.
Udělám kolečko přes pěší zóny s elegantními paláci až na hlavní krásné barevné náměstí Plaza Mayor. Ve městě je pohoda a žádné nerudné ksichty. Ale těch lidí je strašně moc. Všude se to motá a hrozně mě štvou. Zlatý pustiny.
Španělsko
Zastávka ve španělském Madridu
Španělsko
Fasády na Plaza Mayor
Španělsko
Druhá zastávka na Mallorce
Další let dost vede na Palma de Mallorcu s Iberia Express. Je to dost nelogický směr domů, o důvod víc ho vzít. Sice máme stále 5 letušek, ale od vzletu se už neukázaly. Po přistání se dost diví, že v jednom sedadle zůstala polomrtvá babka. V letadle samej důchodce, ale stejně to smrdělo jak na pitevně už předtím. Sundám boty, abych to aspoň trochu vykompenzoval vůní Jižní Ameriky.
Letiště na Mallorce je pořádné. Na nejvzdálenějším opuštěném gejtu si najdu lehací pelíšek a padnu než vyjde slunce. Zrovna tohle byl ale jeden z pěti gejtů ze stovky, který otevřeli jako první ráno v šest.
14. 4. MALLORCA
Po všech letenkových překládacích peripetiích mám na Mallorce 45 hodin. Auto byl ideální nápad. Ale ne o velikonoční víkend, kdy půjčovné je místo pár eur pár stovek. Navíc jihoevropané jsou vyšíbnutí na kreditní karty a u většiny půjčoven to jde už jen s nimi. Případně bez nich by naúčtovali kdovíco, co se přes internet nepozná. Na místě to lepší nebylo a letištní půjčovny chtěli přes 2 stovky a potulní prodavači stovku. To už jsem stejně rezignoval. První noc na letišti a druhá… ještě lepší.
Na dopravu stačí busy. I když nejsou nejčastější a z letiště ani nejlevnější (pár minut za 5 eur, tyhle letištní přirážky asi dost odporují všem těm antidiskriminačním euronařízením). Ono by stačilo ale přelézt dálnici.
V Palmě de Mallorca přestoupím na spoj do horské Valldemosy. Už dlouho mám v merku celotýdenní přechod horského hřebenu na jihozápadě ostrova po Stezce suchých kamenů. Aspoň malý kousek z toho. Hory ve výšce tisíc metrů (Es Caragoli), hluboko pod nohama Středozemní moře. Z vesnice vede 4hodinový okruh. Značení je tragické. Teda vlastně není, ono žádné značení není. Jen popisek cesty z netu. Naštěstí většinou jiná cesta není. Ale když jo, je to v pytli.
V horku se drápu vyprahlou skalistou krajinou na hřeben, kolem borovice a na terasách prastaré olivovníky. Nahoře pár kytiček a krásný chodník linoucí se po hřebení. Jen odbočku na vrchol jsem netrefil a po útesech zas padám do olivových hájů. Trochu v kalupu a stresu, abych to stihnul zpátky do Palmy na poslední bus na druhou stranu ostrova do Picafortu. Jeden kámoš je tu na dovolené, tak posunu vrchol sockového nocování vlouděním se do jeho apartmánu. Večerní přežíračky, piva a čeština. Skoro doma.
Španělsko
Valldemosa
Španělsko
Stezka suchých kamenů
Španělsko
Středozemní moře
15. 4. Palma de Mallorca
Ráno Gusta vyráží na další stokilometrový cyklookruh do hor a já se jdu flákat na pláž. Dopoledne se vracím busem na prolezení starého města Palmy. Je to dost historické město, plno starých a novějších secesních domů. Všemu vévodí zdobená gotická písková katedrála téměř na břehu moře. Opuštěný batoh u vchodu mě ale radši od dalšího okukování odežene. Obohacení první signální je rychlé, už mě nenapadne, co to bylo za vola turistu, ale hlavní křesťanská památka, hlavní křesťanské svátky, davy lidí…
Španělsko
Picafort
Španělsko
Palma de Mallorca
Španělsko
Katedrála La Seu
Večer letím Lufthansou do Frankfurtu, kde mám na přestup necelou hodinu, která se rozplynula ještě před odletem. Pilot se sice důvodu smál, že to ještě nezažil, protože mu blbě naložili letadlo či co a museli ho celý přerovnávat. Cestou zpátky už se dnes člověk ale moc stresovat u normální aerolinky nemusí. Pořádný zpoždění umí letenku dodatečně pěkně zlevnit. Sice bych to i s 35 minutovým zpožděním stihnul, pro cestující na dřívější vnitroněmecké lety si přijeli rovnou k letadlu. Ale na mě čekala jen informace, že můj let je overbooked a mám si jít ven vyzvednout ubytování.
Paní toho sice moc nevěděla, ale bez otázek dala voucher na hotel i dopravu k ní. Nabídla i ranní let, ale moc brzo, tak jsme to ještě šoupli, abych se vyspal. Na hotelu jsem pozdě, večeři akorát sklízejí, tak mi jen dají tác a řeknou, ať si vezmu na pokoj, co hrdlo ráčí, že by to stejně vyhodili. No, tak byla by to škoda vyhodit. Hlavně ekologicky! Na posteli před televizí do sebe soukám narvaný tác snad dvě hodiny.
Žádost o náhradu za zpožděný let na Lufthanse samozřejmě na první pokus zamítli. Výmluva na nezaviněné zpoždění atd. Druhý email byl úspěšnější, 400 eur zpátky a cena letenek se stlačila na 6 tisíc. Stačí se nenechat emailem odbít napoprvé. Možná by šlo vybojovat i 600 eur, ale ať jim z toho taky něco zbude.
16. 4. Dresden
Do Drážďan na druhý pokus přijíždím včas a přímo u dveří už na mě čeká poslední příjemný automobilový úsek cesty a po pátém dnu od limského letiště jsem doma. Takhle má vypadat nenudná cesta domů.
Táákže…
Parádní transamerická trase s vymetením tolika snových míst.
Sice je fajn klasická věta o tom, že cesta je cíl, ale když má cesta i cíl,
je to ještě lepší. A takový přejezd Jižní Ameriky na téměř 10 tisících kilometrech
jím určitě je a není o nic složitější než klasické peruánsko-bolívijské gringo
kolečko. A nepotřebujete k tomu ani ten největší vrak, co naleznete
v českých garážích (zdravím Dana, Dominiku a Amálku;-).
Sakumprdum necelé dva jihoamerické měsíce se "zlevněnou" letenkou na 45 tisíc. Jihoamerické dny koštly 38 tisíc. Brazílie i Argentina lezou do rozpočtu výrazněji ve všem (9 dní za 9.5 tisíc, ale ty vstupy na karneval, Iguacu, Corcovado...), příjemná Paraguay nakonec vylezla taky k tisícovce za den (5 dní za 4800, většinu z toho udělaly busy), Bolívie zůstává cenovým rájem a vyšla na půlku (13500 Kč za 23 dní) a Peru prodražují památky a blbosti jako letadélko nad Nazcou (10 tisíc za 11 dní).
A konec? Neee. Příští etapa na sever přes Ekvádor na břeh Karibiku v Cartageně snad přijde brzy.