Upalujeme do Kanady skrz čtvrtý největší americký stát Montanu a zastavujeme až v hlavním městě Helena. Jako každé hlavní město v něm sídlí bílá budova Capitolu, i když město má jen 30 tisíc obyvatel a celý stát jen milión. Takže vše vypadá jako vesnice, ulice podél Capitolu jsou jen domky se zahradami. Dál na sever opouštíme dálnici a držíme se co nejblíže hor na malé prázdné silničce spojující jen několik polorozpadlých městeček. Ale hory jsou stejně hrozně daleko a jedeme jen nepatrně zvlněnými nekonečnými prériemi. (600km)
Na hranicích nás ještě čekají dva národní parky. Očekávání byla docela velká. Víc severu, víc hor, víc skal a víc sexy název má Glacier National Park. Jenže za jeho první zatáčkou číhal neprostupný dešťový mrak, který se, na rozdíl od dosavadních, k odchodu neměl. Lesy za moc nestály a byly pořádně sežehnuté. A jaro se sem ještě neráčilo dostat. Stezky nebyly upravené a mostky funkční a silnice do nitra národního parku byla uzavřená. Něco jsme nachodili v nižších partiích podél jezer, i když panoramatické orgie to fakt nebyly. Pak už jen poslední kilometry k hranici, kde se zašijeme za zatáčkou na Crusher Hillu. (700km)
Hranice tentokrát byla pravá formalita a jsme rovnou v národním parku Waterton Lakes. Ani tam jsme si moc s treky nepomohli. Celý park totiž nedávno shořel na popel a zavřené byly úplně všechny pěšiny. To jim však nebránilo vybírat u vstupu tučné vstupné. Na den kanadské národní parky vybírají 8-10 dolarů, ale i zde jde koupit roční pas na skupinu za 140 kanadských dolarů. Jsou na něj trochu přísnější, kontrolují to a za sklem má viset lístek.
Zu vždycky vyzvídá od místních tipy na nějaká chodící místa v okolí. Jest otázka, jestli je to dobrá taktika, protože v očích každého je v jeho okolí spousta pěkných míst, které ale ve srovnání se zhlédnutím toho nejlepšího, co se v západní Kanadě a přilehlých amerických státech nabízí, poněkud bledne. I když v nich nebude asi moc jiných nohou. Ale přeci jen, tohle je roadtrip s nasekáním „the best of“ a se zastávkami spadnuvšími do klína cestou. A protože vymetám vedlejšky, do klína toho spadne dost a taky bez noh. Na pouhé dlouhé túry v horách stačí i Slovensko nebo Rumunsko. A jestli se chce příroda bez lidí, tak pak na Kokořínsko o všední den a na města duchů je ideální Mělník o víkendu.
Nicméně po těchto dvou fiascích v národních parcích končíme kousek severněji v Castle Provincial parku u Beaver Mines Lake a lezeme na Stolní horu. Pěšiny aby pohledal, ale nakonec se na 2232 metrů vysoký kopec vyškrábeme. Je to akorát první kopec mezi prériemi a hradbou Skalistých hor. Z vršku nás to sfouklo zas o tisíc metrů níže a zajedeme hlouběji do zdejších hor k parkovištím lyžařského areálu.
Dopoledne oběhneme jednu ze stezek do skalního amfiteátru s jezerem Haig. Postupně se začínáme bořit po kolena do sněhu a stopy jsou dávno zaváté. Probojujeme se k jezeru, kde slunce láká na koupel mezi tajícím ledem. Zpátky radši jižní strání, ale stejně bez lidí to není, protože dneska si tady dali na sjezdovkách místní verzi spartana.
Parádní by bylo dál na sever jet horskou silnicí 40, ale nemá moc asfaltu a letos ještě neviděla pluh, tak zbývá nudná přímka rovinou na sever. Pass do národních parků platí i na nějaká historická místa, tak zalezeme projít právě míjený skanzen divokého západu Bar U Ranch s koníky, lasy a všemi příslušnými serepetičkami.
Dnes přijde velká událost - bude velké město, bude postel a teplá sprcha. Calgary je v půlce naší cesty, tak se booknul pokojíček v pensionu Unwind (30 CAD/pokoj). Čínský majitel se vrhl na tohle podnikání. Krásné to má, i když tenhle byznys při kupní ceně dřevěného baráčku přes 12 mega asi nebude největším ritem.
Sjedeme nad centrum, proběhneme mix moderních mrakodrapů a mezi nimi se topící původní architekturu. I po 30 letech tu mají pár upomínek na olympiádu. Vedlejškou 1A podél Bow River chybí už jen 70 kilometrů k hlavní turistické Mekce západní Kanady - Banff&Jasper. Že dřevěné stavby tunemají největší životnost, zrovna ukazuje dohořívající McDougall Memorial Church (1875, do roka opět zrestaurovaný). Na úvod stihneme decentně vymést kus údolí do Kananaskis Village s vodopády, jezery a přehradou.