Moravia Crest Trail
aneb Cesta kolem Moravy za ?? dní
Jihovýchod podél Soutoku (5. etapa, 3 dny a 90 km)
Další etapa odstartuje nejrovnější úseky, které české a moravské hranice nabízí. Minule se po 200 kilometrech slezlo z hřebenů Beskyd, Javorníků a Karpat do nížin k hladině kanálů řeky Morava v Sudoměřicích. Teď už o horu až do cíle člověk nezavadí, i když k cíli je to ještě asi 270 kilometrů. Většina z nich je podél břehů Moravy a Dyje. To má pár plusů – vodní prostředí a žádné vrstevnice. Ale pěkné pěšiny po březích řek už nahrazují asfaltové cyklodálnice, což je peklem pro nožky poutníků. Druhé peklo, které nabízí následující lužní lesy Moravská Amazonie na soutoku Dyje s Moravou, jsou komáři a lítající havěť v místech, kde nejbližší známka civilizace je 25 kilometrů daleko. Takže v létě jsem na tenhle úsek nepospíchal a nechal si ho až na podzim.
Je 28. října a autem vyrážím na Jižní Moravu. Kromě obejití Moravy jsem si do lockdownových misí přidal i navštívit 1000 divů Česka, tak to pár zastávek přidá. A když už budu tady na jihovýchodě, udělám alespoň 3denní etapu a na příští jaro zůstane poslední kus do Landštejna. Bude to se stanem, protože po cestě není ani barák ani žádný přístřešek a noci už jsou proklatě mrazivé, což ještě umocní vlhký břeh řeky.
15. 10. Jižní Morava - Přes opevněný kostel ve Velké Bíteši, zámek v Rosicích, motokáry na Brněnském automotodromu, zámek se zahradami ve Slavkově a ještě jeden tajemný zámek v Bučovicích dorážím k Hodonínu usnout na břehu pískovny v prostřed zvuků hlasitých kanónů odvěké lité bitvy mezi vinaři a špačky.
24. - 27. den Sudoměřice - Mikulčice - Cahnov
Po zdolání cesty kolem Čech za 52 dní přicháží na řadu i východní třetinka země. Start je to jednodušší, že čtvrtinu cesty jsem už spláchl kolem Čech. Po moravských hranicích jsem šel tehdy až k závěru, kdy už se nožky trošku rozchodily a 248 kilometrů až k cíli Landštejnu zdolaly za 8 dní. Odkaz na deník i z prvních etap MCT je tak na "z Mladkova do Poličky" a na "přechod Vysočiny". Landštejn bude cíl i napotřetí, jen tentokrát se to vezme podél Polska, Slovenska a Dolních Rakous.
Teď stačí najít vhodný start, kde se z BCT odpojit. Správné trojmezí česko-moravsko-polské je těsně pod vrcholem Kralického Sněžníku. Protože pod něj hranice Čech dělá špičatý dlouhý výběžek, který by zabral dva dny, střihnul jsem zde českou trasu přes pevnostní hřeben s tisícovým Suchým vrchem. To by byl dobrý bod na odražení moravského okruhu, ale pod něj jede autobus tak dvakrát v týdnu. Nejbližší navázání na BCT za použití vlaku mi vychází ve vesnici Mladkov, nad níž jsem tehdy přespal u radioaktivních pramenů a zahájil tehdy ještě nevědomky i první kilometry MCT.
16.10. Den 1. Sudoměřice – Cahnov
Auto nechávám v Hodoníně pod kamerou soudu a zatím nalehko vyrážím autobusem do 12 km vzdálených Sudoměřic navázat na minulou etapu. Chytám se potoků vlévajících se do Baťova kanálu. Ten je zrovna vyschlý, na břehu bagrují další cyklostezku a na slávu kanálu tu aspoň upomíná barák výklopníku na lignit. Sluníčko šajnuje, ranní mrazík je pryč a nikde ani noha. U přístaviště Skalice přejdu kanál a tajně hranici na Slovensko bez registrací a testů, když už se zase navázalo na své husákovské heslo, že hranice není žádné korzo. Ještě vloni bylo tohle heslo tak absurdně k smíchu. Lesem dorazím do Hodonína, ojuknu více než skromné centrum a zavřený minizámek. Je to asi poslední civilizace na další dny, tak následuje obligátní futrování a doplňování tekutin do zásoby.
Z auta si vyzvednu plnou polní. Nebylo to jako špatné jít nalehko. Taky ale měním boty, protože ty běžecké ultradálkové už zas likvidují achilovky. To byl kšeft. Nasazuju salomonky, které přežili úspěšné minulý horský úsek. Jen jsem zapomněl na jednu drobnost, že mezitím jsem si koupil úplně ty samé nové, takže nejsou rozchozené, což jsem hned druhý den bolestivě poznal.
Sudoměřice
Výklopník na Baťově kanálu
Slovensko
Kus Slovenskem
Mladkovské sedlo
Hradiště Mikulčice
Vymotám se z města a po zelené dorazím k archeologické megalokalitě Mikulčice se základy desítky slovanských kostelů z 8. a 9. století. Upravené to tu mají pěkně a je tu i stánek s jídlem a pivem. Heslo „žer, když můžeš“ se málokde uplatní lépe. Tak povinná další runda.
Anglickou alejí jdu dlouze lesem, a když to přestane bavit, přejde se vedle na břeh Moravy. Další kilometry už jsou jen po hrázi, řeka svázaná dole hluboko v korytě, na druhé straně lužní les. Přichází tma, ale tady už je to jedno. Jednak je docela vidět a cesta bude dál už téměř neměně stejná. Pustinu rozrazí až dálnice nad hlavou a mostky na Slovenskou stranu, kde byla kdyžtak nouzová hospoda, které by to ani příliš neprotáhla. Ale jdu dál ještě tmou docela dlouho a přidám desítku kilometrů k jedinému turistickému minipřístřešku na cestě. Ten sice příliš zázemí nenabídne, ale je u něj aspoň plácek na můj ministan a suchá lavička. Teplota padá k nule a vlhkost na břehu řeky s nedaleko proudícím jezem zrovna naději na klidný spánek ve vypelichaném péřáku nedává.
dnes 39 km; +0 výškových metrů;
trasa Sudoměřice (Z) – přístav Skalice (Žl, cyklostezka) – Hodonín (Z) – Mikulčice (Z) – cyklostezka 4 – přístřešek
17.10. Den 2. Soutok Moravy a Dyje – Pohansko – Břeclav
Největší obava byla z ledového probuzení dávno před svítáním a drkotáním zubů než člověk roztaje na slunci, pokud se vůbec uráčí. Naštěstí se spalo slušně a do rozbřesku tolik času nezbývalo. Na stanu byla vrstva sněholedu a kolem bílá jinovatka. Ani bych nevěřil ale, že v něčem takovém budu spát. Než to tu zpacifikuju, slunce se skrz říční mlhu prodere a slibuje další pohodový den.
Kdyby… kdybych se nepodíval na nohy, které včerejšek nedaly a jsou pokryté po pouhém dni obrpuchejři. Už nacpat nohu do bot bylo těžké a každým krokem se jen zvyšovalo utrpení. Úprkem bych si ale nepomohl, protože zrovna teď jsem asi na tom nejnedostupnějším místě ČR.
Tak kráčím dál po hrázi až na úplný jih Moravy, kam se dostanu zkratkou podél Vlčí struhy, která omáčí dosud drživší se suché botky. Pro puchejře ideální. No nic, poslední metry po dřevěných lávkách až k poslednímu stromu a plácku na vysokých březích obou řek. Je to zároveň i trojmezí dnešních republik i bývalých království. I z tehdejších dob tu zůstal hraniční kámen. Zatímco česká strana je úplně pustá, Slováci mají na březích rozestavěné rybářské slumy a karavany a Rakušáci vyšperkované rybářské chýše s bohatým síťovým programem. Po 30 kilometrech vidím i první lidské duše, které ale ke svému dobytí nejjižnějšího pólu Moravy používají zásadně stroje na kolečkách.
Morava
Nocoviště
Morava
Ráno na břehu Moravy
Morava
O hodinu později
Sudoměřice
Soutok Moravy a Dyje
Mladkovské sedlo
Rakouská strana
Mladkovské sedlo
Hraniční kámen královského trojmezí
A zpátky na sever. Jako mohl se tenhle výběžek useknout přes Landžhot a ušetřit 20km, ale ty trojmezí a hraniční body už chci vymést poctivěji. A furt lepší než obcházet ty ostatní výběžky na severozápadě.
Zatímco podél Moravy se hráze mírně kroutily přímo podél břehu, Dyje dostala mnohem velkorysejší prostor k meandraci a hráze z povzdáli jsou dlouhé přímky. Aspoň je z toho trochu výhled na safari podél cesty. Lesy, louky, bažiny… vše vybarveno v podzimních barvách. Jako krása, kdybych necítil každý krok. Pomalu vzdávám to, že bych pokračoval i zítra a zacílil k nejbližší železnici, která je až v Břeclavi, což celému trailu přidá jen 4 kilometry.
Předtím ale jsou ještě nějaké stavby. Nejdřív soukromý zámeček Lány a pak mnohem zajímavější Pohansko patřící do Lednicko-valtického areálu. Má dokonce i otevřené občerstvení a tak je obklopen desítkami lidí. Kromě Lichtenštejnů si tohle místo oblíbili o tisíciletí dřív Praslované, kteří zde měli jedno ze svých rozsáhlých hradišť s kostelíky. Ještě kousek a je doklopýtáno na nádraží a vracím se potupně zpátky do Hodonína k autu.
Morava
Obora Soutok
Morava
Zámeček Pohansko
Morava
Slovanské hradiště Pohansko
Plán na zcivilizování na místním koupališti trochu narušila otevíračka,
na netu do 21, na dveřích do 20, takže v 19:15 je už zavřeno a zbývají leda
záchody v Kauflandu. Přejedu pár kilometrů k šláfplacu u kanálu a druhý den se
přesunu do penzionu u Uherského Hradiště vymést nějaké „divy“ Česka.
Boty jsou odhozeny do kouta a následující 3 dny všechny památky, hrady i města obcházím
v pantoflích s ponožkami. Ale tak jsme na Moravě, no.
dnes 27 km; +0 výškových metrů;
trasa Cyklostezka 4 přístřešek – soutok Dyje a Moravy – Pohansko (Z) - Břeclav
22.10. Den 3. Břeclav – Valtice – Mikulov
Ale původního plánu se nevzdám. Po pěti dnech se daly nohy do choduhodného stavu a přesouvám se autem do Mikulova, původního cíle této třídenní etapy. Vlakem přejíždím vedle do Břeclavi. Hraniční jih Moravy bez absence horských hřebenů má aspoň výhodu, že se dá dostat lehce jedním vrzem podél hranic. A den bez plné polní taky není špatný. Tady by se to dalo aplikovat i dál, ale to by byla už prasárna-trek.
Na břeclavském nádraží se napojím na trasu a pokračuju přes hrad na západ směr Landštejn. Za Břeclaví se cesta zanoří do kilometrů lesa či parku Lednicko-valtického areálu, ze kterého vymetám pár lesních skvostů. Novogotická kaple Huberta a Dianin chrám AKA Rendezvous. Pan opravář i přeparkoval auto, aby nevadil na fotkách a mohl vyniknout v celé podzimní kráse. Jako ten chrám.
Pár kilometrů do ulic Valtic s velkým zámkem a zahradou. Podobný čas se ale strávil i v restauraci. Přes zámeckou zahradu se dostávám k hraniční čáře, které zde vládne vyhlídková kolonáda na Reistně. Bližší historie je méně blyštivá. Všude vedla železná opona, kde touhu po svobodě umocňovalo minimum přírodních překážek a blízkost vídeňských předměstí. Tak to tu má své pomníky, muzea a příběhy dávných pokusů o útěk z komunistického žaláře. A nechybí ani další atribut jižní Moravy – stezky podél vinic.
Morava
Břeclavský hrad
Morava
Dianin chrám AKA Rendezvous
Morava
Zámek Valtice
Morava
Kolonáda na Reistně
Morava
..
Morava
Hraniční stezka
Morava
Hraniční stezka na Mikulov
Morava
Cihlový most
Morava
Přibližná trasa 5. etapy
Drobný hraniční kopec a obzor už opanovává Mikulov se svým Svatým Kopečkem.
Po hraniční čáře sejdu k Novému rybníku, kde čerstvě obnovili cihlový most vedoucí
na kdysi ostrovní letohrádek Portz. Poslední kilometry už vyšly na noc, ale to už je
přímou asfaltovou cyklostezkou rovnou k autu na nádraží. A po třech dnech (s pauzou)
a téměř sto kilometrech je předposlední etapa MCT hotová. Zbývá posledních 150-180 kilometrů
podél Dyje na Landštejn. Tak někdy v květnu…
Břeclav (Ž) – kaple Huberta (Čv) – Valtice – Randezvous (-) – Úvaly – hranice – cihlový most (cyklostezka 41) - Mikulov
dnes 29km (95 km za 3 dny), + 300 v.m.