CESTOVÁNÍ

TravelInfo


   

RÉUNION a MAURICIUS
I. Curych - Mauricius - Réunion

15. 12. Curych

V deset večer sedám do poloprázdného žlubusu jedoucí 10 hodin přes Mnichov do Curychu, které se na dvousedačce podaří prospat až do centra největšího švýcarského města. Čerstvě nasněženo, mrazivo a lezavo. Vlídno není ani na autobusovém nádraží dálkových spojů, které vypadá ještě hůř než Florenc před 10 lety. Po ledu dokloužu do několikapatrových útrob hlavního nádraží. Ale radši bych bral čekárnu než stovky obchůdků. Do skříněk nasoukám batoh (5CHF) a dlouho otálím, než venku vytáhne slunce paprsky, díky nímž si na chodnících aspoň nerozbiju hubu a nezmrznu. Přeci jen zimní oblečení nepatří k obsahu batohu za rovník.

O Curychu to tu ale být nemá, tak kroužení po městě, po špičatých kostelech a parcích podél jezera rozmazávat nebudu. Ale sympatický to město zrcadlící se v jezeře spolu s alpskými štíty. Lezu do vlaku a za 10 minut jsem na letišti (6.6 CHF). Vytáhnu z kreditky ty bezplatné salónky, v kterém mají jednu dobrou polévku a hodně chlastu.

Společnost Edelweiss je slušná charterová odnož Swissu, jen bez alkoholu a s natřískaným Airbusem. Žádný Travel Service, i když za těch 200 euro by to člověk i zvládl. Z entertainmentu zvládnu jen Tučňáky z Madagaskaru, ale žrádlo vymetu kompletně. Bohužel charterové lety sebou nesou i nadměrnou účast dětí, které systém rovnoměrně rozprostře po letadle, aby všichni byli ze spánku rušeni rovnoměrně.

Švýcarsko

Švajc
Švýcarský Curych

Švýcarsko

Švajc
na řece Limmat

Réunion

Réunion a Mauricius
Ostrov Réunion s trasou GR2

Mauricius

Réunion a Mauricius
Edelweis Air na mauricijském letišti

16. 12. Réunion, Saint Pierre

Po 11 hodinách letu jsme ráno na mauricijském letišti Sira Seewoosagura Ramgoolama. Je tu sice bezvízový režim, ale vyplňování kartiček i potvrzení pobytu berou docela vážně, takže si ve frontách člověk postojí. Venku je vedro, za letištěm vyrůstají zelené hory, ale já se jen přesouvám o patro výše do dalšího salónku před přeletem o ostrov vedle. Na oběd ale moc brzo a míchali jen drinky, tak tři hodinky na Mauriciu docela utekly.

Réunion má hlavní letiště u Saint Dennis. Ale má ještě jedno miniaturní, vojenské a čerstvě modernizované u Saint Pierre. To spojuje z Mauriciu jeden let denně, který jsem vzal hlavně kvůli letu s malým ATR v nízké hladině na vyhlídkový let, protože oblétává celý Réunion. Ten byl ovšem důkladně ukryt v mracích a koukal z něj jen úzký pás černých pobřežních útesů a špička třítisícové nejvyšší hory Piton Neiges. Aspoň jsem ale krásně viděl jižní Mauricius se všemi místy, lagunami a skálami, kam se za 10 dní vrátím.

Saintpierrské letiště se dvěma přepážkami mělo sice infostánek, ale počet zaměstnanců přesáhl počet materiálů i užitečných informací. Po příletu všichni zaměstnanci mizí, tak se tu hodinu přehrabuju a nabíjím v jediné zásuvce foťák a mobil na nadcházející neznámo. Nevím totiž teď vůbec nic, chtěl jsem na trek, ale ani mapu nemám a ubytování na první noc taky ne.

Na letitě zajede obhodinu extrabus po 5 eurech, nebo se musí ujít kilometr na zastávky běžných linek. Autobusová doprava na Réunionu je docela slušná, levná (do 2 eur) a na zastávkách jsou mapky i časy. Ale ostrov je rozparcelován mezi čtyři společnosti a delší spoje obstarává Car Jeuna. Dopravně je to jednoduché, jedna silnice po obvodu, jedna skrz a pak už jen zajížďky do dvou ze tří obývaných kalder, zde nazývaných circů. Do třetího circu Mafete se dostanete jen pěšky nebo vrtulníkem.

Přejíždím do Saint Pierre. Je po třetí, tak ať z dneška něco je, lezu na pláž a koupel v Indickém oceánu. V dáli je korálový útes a dá se tu příjemně koupat. Takových míst na Réunionu moc není. Většinou má jen sopečné útesy bez přístupu k moři, a když se k moři dá dostat, jsou v něm žraloci, kteří ze zdejšího pobřeží dělají nejnebezpečnější na světě.

Druhé největší réunionské město slušně klokotá. V centru jsou dřevěné a malé starší baráky pod zelenými palmami, ale rozlejzá se to už do betonových komplexů až po megashopy na okrajích. Trocha historie tady je a dokonce i bohaté turistické informace. Úslužné, ale mám pocit, že zmínka o tom, že nemám ubytování, by spíše přivedla policii než radu. Trochu jsem oblezl město, nakoupil vodu a bagety, ale to už v šest odjíždí poslední autobus skrz ostrov.

Mauricius

Réunion a Mauricius
Jižní Mauricius

Mauricius

Réunion a Mauricius
Skála Le Morne

Réunion

Réunion a Mauricius
Saint Pierre

Réunion

Réunion a Mauricius
Spací výhled na planinu des Cafres

Mým cílem na Réunionu jsou treky. Ostrov je neuvěřitelně členitý, v jižní části má aktivní sopku v ohromné kaldeře, v severní části jsou tři bývalé řádně zerodované kaldery s převýšením až 3000 metrů. V nich jsou ukryté malé vesničky, do kterých před stoletími zdrhli otroci. Bohužel černoši nepoznali výhodu vrstevnic, tak dávné stezky vedou nahoru-dolů. Ostrov nabízí tři dálkové trasy, přičemž trasa GR1 vede po nejizolovanějším circlu Mafete a nejdelší 130kilometrová GR2 jde ostrovem ze severu na jih přes to nejhezčí. Má 12 etap, při kterých lze vždy přespat na horských chatách (Gite) za cca 15-18 eur, ale to chce rezervovat, což prý teď o vánočních prázdninách je nemožné. Tam nabízí i snídaně (5-7€) a večeře (15-20€). O stanování zmínky nejsou, žádného dálkového stanaře jsem nepotkal, ale problém jsem s tím neměl. Většině asi stačí půjčit auto a vyrážet na krátké výlety, kterých třeba Rother nabízí v jejich publikaci 58. Nicméně domácí stanují rádi a snad všude mají piknik placy.

Informace, zejména o Gite byly bohužel jen ve francouzštině, mapy v St. Pierre mi nepřišly lepší než ty vytištěné z netu. V infu by mi to i zarezervovali, ale nějak jsem si furt myslel, že 12 dní na 130 km je pro saláty a já bych trek dal za míň a hlavně nemám 12 dní.

Nemám taky vaření a zásoby zastupují sušenky a půlkilo lovečáku, ale batoh má děsivých 15 kilo bez vody. To jsem neměl ani na patagonských trecích. Boha? Zásob asi bylo víc a časem se to sundalo pod 12. To vedlo k rozpůlení trasy s tím, že začnu v půlce ostrova na jediném místě dostupném busem a zbavím se posledních dvou nudnějších dnů u Saint Dennis, dokoupím v půlce zásoby a ušetřím výškové stametry, protože trasa GR2 protíná silnici ve výšce 1600 výškových metrů.

Vylejzám z busu na planině des Cafres do deště, lezavé mlhy, kolem je vysoká tráva a slunce dávno zapadlo. Na mapce je piknikoviště, kterými je Reunion prolezlý a na stanování stačí. Plac je příhodně za kopečkem od hlavní silnice, ani noha a mám přístřešek se stolem a grilovištěm. Velmi rychle lituju poslední váhové úspory a výměny péřáku za dávno vypelichaný lehoučký spacák. V noci klepu zimu a drbu si hlavu, jak to tu hodlám přežít. Kor když zítřejší spánek má být o 600 metrů výš.

Réunion leží nad obratníkem Kozoroha a tvoří s Mauriciem a Rodriguezem souostroví Maskarény. Nejvyšší horou je Piton des Neiges s 3069 mnm. Na 2512 km2 žije 800 tisíc obyvatel. Většinou jde o potomky afrických otroků a francouzských osadníků. Před kolonizací nebyl ostrov osídlen. Hlavním městem je Saint Denis na severu. Mluví se francouzsky a francouzskou kreolštinou. Francie zabrala Réunion (Île-de-Bourbon) v roce 1638. Od roku 1674 byl v držení francouzské Východoindické společnosti. Od roku 1718 jí patřil i sousední Mauricius (Île-de-France) a z nich ovládla i další ostrovy v západní části Indického oceánu, které ale kromě Réunionu ztratila po skončení napoleonských válek a mauricijského tažení. Réunion se stal v roce 2003 plnocenným (zámořským) departmentem Franciem.