CESTOVÁNÍ

TravelInfo


   

RUMUNSKO & MOLDÁVIE

6.9.2009: Praha - Budapešt - Lököshaza

Prvním cílem byl Brašov. Jednosměrka vlakem vyjde na 3000 a bus taky nebyl týden před odjezdem levná a flexibilní varianta. Zbývají klasické přískoky s přestupy na hranicích a vyhnutím se předraženým mezinárodním jízdenkám. Koupila se aspoň předem e-jízdenka na vlak do Budapešti za pětistovku. Celkově přískoky do Brašova vyšly na 1300 kaček.

Sraz s Davidem je dopoledne v Holešovicích. Nějak se mi nikam ani z jistého důvodu nechce. Ale volání dálek se jen tak nevzdává. Čeká nás sedm hodin ve vlaku a ani se nenacpeme do jednoho kupé. David v jednom šprechtí s Němčourama o jím právě čtené knížce Válka s mloky. Se mnou si nějaká babka procvičuje češtinu, získává mojí Mladou Frontu a vzpomíná na pikantní historky s mladým pilotem, co byl u nich na vojně. Jen na jméno si vzpomenout nemůže, ale prej u nás dělal ministra.

V Budapešti na hlaváku, kde před dvěma lety skončila makedonsko-albánsko-černohorsko-kosovská cesta se stejným obsazením, máme hodinku na další spoj. Sehnat lístky na poslední maďarskou stanici ještě šlo, ale mezinárodní lístek z poslední stanice do prvního rumunského města Aradu už dát nechtěli. Ještě horší bylo vyslovit jméno cílové stanice. Maďarům nestačí nějaká ta přehláska, jen nad blbým "O" dokážou vymyslet tři různé znaky.

Další tři hodiny nudy na hranice (3780Ft). Plán, že v poslední zastávce jen vyměníme jízdenku byla přes pána v uniformě neprůstřelná. Možná s tiketem do posledního normálního města (Bekeszaba) by si nás nevšiml, ale do Lököshazy normální člověk jezdí jen s podloudnými úmysly na obrání jejích provizí z mezinárodních lístků. Dlouho jsme se dohadovali, ale jeho pocit důležitosti zvítězil a vyhodili nás. Čekala nás noc na místě, kde bylo jen pohraniční nádražíčko. Stejně tady ten vlak zakysl ještě dvě hodiny. Tři hodiny do dalšího spoje jsme usli na lavičkách v hale. Horší bylo, že příští vlak už nebude tak ideálně navázán na další rumunské spoje.

7.9.2009: Arad - Deva - Brašov

I v tomhle vlaku jsme s jízdenkou do Aradu byli podezřelí. Ale tam jsme vystoupit chtěli stejně. První dotek s Rumunskem na aradském nádraží zrovna jistotou bezpečnosti a pohody neoplýval. Ve čtyři ráno bylo na nádraží sice dost lidí, ale to nebyl bonus. Vyrážíme do tmy hledat bankomat, což se po delší procházce povedlo (1 rumunský lei = 6,10 Kč). Pověsti o Rumunsku, ponuré místo, hluboká tma a pusté ulice nás zahnaly zpátky na nádraží.

V Brašově máme být za 9 hodin s přestupem v jakési Devě. Už vylézá sluníčko, vlak za kvalitou ČD taky nezaostává a kolem rostou nějaké ty kopečky. V Devě máme dvě hodiny na prohlídku, nad městem se tyčí rekonstruovaný hrad a veliký hollywoodský nápis se jménem města, což je zde oblíbený fetiš, protože ho má snad každé město s kopcem.

Rumunsko

Rumunsko - Deva
Město Deva

Rumunsko

Rumunsko - Brašov
Brašov

Co se musí rumunským městům nechat, je jistá originalita panelákových budov. Každá má svoje cukrbliky, architektonické vycpávky, veliké balkóny a terasy, které si jednotliví majitelé bytů různě rozšiřují. Co barák, to originál. Přes centrum se prohnaly jenom dva koňské povozy a proti centru revitalizovaného Mělníka, se tu dá chodit nejen v gumácích. Ani ti přemnožení psi se nekonali. Na nádraží okoukneme další vlay, a úplně všechny asi nebudou tak v pohodě.

Cestou do Brašova nastala zásadní změna cesty. Ozvala se totiž práce, což druhý den výletu je dost brzy. Že za 10 dní mám být v jiném koutu Evropy. Nakonec se to vyřídilo aspoň tak, že moje cesta skončí na moldavském letišti a chudáka Davida na poslední 2-3 dny pustím do terénu. Ale je to velkej kluk a to už dorazí dom. Jen si ale vzpomenu, jak během 4 hodin od opuštění v Manile u metra a jeho cíle v letadle dokázal nabrat tolik zážitků, co já ne za celou cestu. Z toho jsem neměl moc dobrý pocit. A právem.

Brašov (Brasso) založil Řád německých rytířů jako Kronstadt roku 1211. Ve 13. století ho kolonizovali němeční osadníci. Od roku 1918 je součástí Rumunska. Mezi lety 1951–1961 se jmenoval Oraşul Stalin. Roku 1971 tu byla založena univerzita. Dnes má 320 tisíc obyvatel. Je to jedno z nejnavštěvovanějších měst v barokním stylu s příjemnými kavárnami a horami v zádech. Z památek je tu radniční dům s muzeem a s 58metrovou Trubačskou věží (1582); gotický Černý kostel německých luteránů (1384), novoklasická brána Schei, pravoslavný kostel svatého Mikuláše Scheiského a První rumunské školní muzeum a o něco dál bílá pevnost Cetatea Brasov. Na východě je lesní promenáda s výhledy na město a lanovkou se dý vyjet na horu Tampa (960 mnm).

Rumunsko

Rumunsko - Brašov
Piata Sfatalui v Brašově

Rumunsko

Rumunsko - Brašov
Kostel sv. Mikuláše Scheiského

Rumunsko

Rumunsko - Brašov
Brašovská brána Schei

Rumunsko

Rumunsko - Brašov
Drákuland

Večer vylejzáme v Brašově po 30 hodinách jízdy, což není zrovna zázrak. Nádraží je krapet z ruky a dáváme se do spárů trolejbusů (č.4). První volba na hotel byla lowcostová přístavba hotelu Aro, ale pokojíky ušly. Razíme do opevněného centra s pár věžemi. Na hlavním náměstí probíhají lidové veselice. Město je mezi horami, na jedné nechybí ten hollywoodský nápis, k němuž se dá vyjet i lanovkou. Příjemné a pěkné městečko rychle zahnalo pocit určitě nejistoty z Rumunska. Břuch se napral kuřecíma prsama a místními půlkilovými megatrdelníky, které vyrábějí v desítkách příchutí.

Noc: hotel Aro Sport 78 lei/pokoj
Doprava: vlak Lököshaza - Arad 1540 Ft, vlak Arad-Deva-Brašov 51.20 lei, brašovská MHD 1.50
Ostatní: Kuřecí prsíčka+hranole+cola 14 lei, megatrdelník 5 lei, velká voda 2 lei, internet 3 lei/hod
Celkem: 115 lei + 1540 Ft (850 Kč)