• HOMEPAGE
• CESTOVÁNÍ
• SEMINÁRKY
• AKCIE
• 

CESTOVÁNÍ

   

Stopem do Monaka 2000,
aneb sockování v Mnichově

20. září 2000: Pod mostem je stejně nejlíp
(Garching - Regensburg - Waldsassen - Cheb - Karlovy Vary - Ústí - Mělník)

Dálnice byla ode mě tak 100 metrů, ale na spánku to neubralo. Akorát jednou se prohnal kolem mercedes a cyklista. Ráno bylo jak malované a vysvitlo slunce. Juchajíc s myšlenkami, že bych se přece jenom mohl dostat dál na jih, jsem sbalil krámy a šel na nájezd na dálnici. Než jsem našel nějaké místo, tak začalo znova poprchávat (to místo tu stejně nebylo). Po dvou hodinách začal s deštěm padat i sníh (v září!). To už bylo na mě vážně moc. Vyměnil jsem ceduli s nápisem "Innsbruck" za "Prag" a modlil se, abych se dostal domů.

Po další hodince, zrovna, když mě jeden z řidičů fuckoval, mi zastavil chlápek ve Volkswagenu. Div, kvůli mě neserval brzdy. Jel na sever. Jeho trasa závisela na zácpách. Buď by jel přes Norimberk nebo přes Marktredwitz. Doufal jsem v zácpy u Norimberka, abych se dostal do Marktredwitzu, což není ani 20 km od hranic. To by vyšlo a nakonec jsme jeli podél hranic. Cestou potkal ještě známého. Zatroubili si a přehnal se před něj. Že prý jezdí taky na sever, ale přes Cheb. Povytáhl jsem očka. Naštěstí to napadlo i jeho. Zpomalil a ještě ho odchytl na dálnici. Přesunul jsem se do starší káry (Renault) ke staršímu pánovi. Tady jsem si už moc nepokecal, ale hlavně že jsem mířil do Chebu. Před hranicemi se štrůdlovala asi sedmikilometrová kolona (zas ten MMF). Němec to vzdal, otočil a jel přes Německo.

Tak jsem zbytek cesty štrádoval pěšo. Rozhodně to bylo rychlejší než se pařit v autě, protože už zase svítilo slunce a ani jsem se neklepal zimou. Na hranicích jsem si užíval toho českého klídku. Vyrazil jsem do Chebu. Už jsem nic nestopnul. Ani jsem se o to nesnažil, protože přece jenom mezi hejny prostitutek a prodejců trpaslíků bych asi moc úspěch neměl. Nebo třeba u Němců jó, ale to asi nebylo to, co bych potřeboval. Aspoň jsem mohl pozorovat družné rozhovory českých důchodců prodávajících hřiby a jejich kolegyň prodávajících tělo. Podruhé v životě jsem vkročil do Chebu. Z dob, kdy jsem tu dělal přijímačky na VŠ, jsem si zapamatoval i nádraží. Jak tomu tak bývá, vlak do Ústí frnknul právě před deseti minutami. Další jel až v noci, čímž padla možnost oblažení svojí přítomností příbuzenstvo v Kadani. Z vlaku se vyklubal rychlík až na Mělník, kde jsem kolem půlnoci vítězoslavně vystoupil.

21. září 2000: Mělníček

Po půlnoci jsem se doplazil domů. Nevím proč, ale z většiny cest se vracím zásadně o půlnoci. No, aspoň mě nikdo nevidí. Takže čtvrthodinku po půlnoci zarachotily klíčky v zámku a já z téhle soc-cesty byl konečně doma. Riviéru jsem si udělal ve vaně a francouzský brajgl den nato s Panoptikem v baru Díra.

Rekapitulace

Vzdálenost - 1035 kilometrů (470 autostopem; 450 vlakem; 41 pěšky; 35 autobusem; 35 metrovlakem či co; 4 km metrem)
Cena za dopravu - 351 Kč (333 Kč; 1 německá marka = 18 Kč)

Nocování