Do Singapuru jsme dorazili krátce po půlnoci. Venku hlásí 27 stupňů, tak to přes den bude asi slušný masakr. Usalašili jsme se na lehátkách v jednom z nejpohodovějších letišť světa s tím, že tady počkáme do rána, než začne jezdit metro. To funguje až nějak od šesti, což máme tak akorát, abychom přejeli celý Singapur, kde bydlí kámoš kámoše Zuzy, u kterého máme dvoudenní azyl. Je docela příjemné dorazit takhle v cizině někam ke známým a získat trošku pocit domova i na druhé straně zeměplacky.
Michal s Janou bydlí v kondominiu, což je uzavřený areál s několika třicetipatrovými paneláky s vlastním velkobazénem, parkem a podobnými rezidenčními proprietami. Mají vyhlídkový byt ve 28. patře, trochu s námi provětrají lednici a vyrazí do práce, zatímco my padáme na gauč a dopolední spánek.
I když by posbírané hodiny spánku za posledních 16 hodin mohly dát vcelku ucházející sumičku, moc elánu nebylo a jeli jsme se plácnout na pláž na zábavní ostrov Sentosa, což je zároveň i nejjižnější bod Asie, kam se dá dojít/dojet suchozemskou nohou.
Metrem jsme dojeli na stanici Harbour Front, kde jsme přes velkokapacitní obchoďák přesedli na vláček na Sentosu (za 4 dolary - ty singapurské jsou za 15 korun). Sentosa už tady byla zmíněna před 10 lety. Po celém ostrově tu jsou parky, stánky, všelijaké pouťové a adrenalinové atrakce (platí se každá zvlášť a né úplně málo). Na jižním pobřeží jsou docela slušné pláže. Jen výhled na všechny ty stovky kontejnerových lodí na obzoru úplný dojem exotiky nedělá. Jedeme až na poslední zastávku vláčku u pobřeží a o fous dál na východ je udělaná pěkná laguna, moře vyhřáté po těch taiwanských klemrách, nádherný písek, skoro ani noha, tropická zahrada kolem... nechce se ani věřit, že jsme v jednom z nejlidnatějších států světa. Trochu jsme se vyčvachtali a trochu (dost) si chrupli.
Pak jsme po kýčovitém mostě dorazili na ještě jižnější pidi ostrůvek s divočinou z betonu a vyhlídkovou věží, kde má být ten Southernmost Point of Continental Asie (oficiální info). Ale vzhledem k tomu, že se sem člověk dostane přes 3 ostrovy, bych o pevnině dost pomlčel. Navíc i odsud jsou jižnější místa, kam jde došlapat pěšo (a další se staví s rozšiřováním Singapuru do moře). Nejjižnější pevninský bod je někde v Malajsii, protože celý Singapur je ostrov a nejjižnější ostrovní bod by byl zas někde hluboko za rovníkem podle toho, co si do té Asii vymyslíme, že patří.
Ještě projdeme skrz Sentosu, kolem pseudogaudí kašní řeky k vodu chrlícímu Merlionu (socha rybolva a symbol Singapuru). Na druhé straně ostrova už to žije v jinačích dimenzích a šrumci. Skáčeme do metra a jedeme zpět k Michalovi. Máme sraz u typického singapurského lokálního foodcourtu, což jsou náměstíčka a zahrádky s několika výbornými a vcelku levnými žrádelnicemi. Vzhledem k totální singapurské multikulti, se tu najde vše od Indů po různé mořské variace. S Michalem a Janou doráží ještě kolegové z Němec a jejich couchsurfeři z Francie a většina se zahryzne do mořských potvor s rejnokem v čele. Já radši do pořádně opálených pochoutek plavajících v kari. Trochu se to tu protáhlo s pár pivy (jedno tu vyjde bohužel na stejný peníz jako porce jídla – což není ideální na české pitné standardy).
Michal s Janou razili ráno do práce. My to se vstáváním nepřeháněli, ale dnešní městská túra v pořádném horku byla v plánu docela výživná. Za ten den jsem prošel víc než za 3 předchozí návštěvy dohromady. Začínáme v Indické čtvrti s barevnými dvoupatrovými baráčky, několika temply, přičemž v Sri Veeramakaliamman jsme občíhli i pár obřadů. Přes potok je Arabská čtvrť, které vévodí Sultánova mešita. O něco dál pokračovaly kroky do Chinatownu. Území mezi tím bylo vyplněno dálnicemi, trávníky a mrakodrapy s vlajícím prádlem na dlouhých tyčích vystrčenými do prostoru, což musí prádlo vysušit v tom čtyřicátém patře slušně rychle. Míjíme nejznámější hotel Raffles, kam se protáhneme do jeho historických útrob s pár krámky a stánky.
To se už dostáváme do nejnovější čtvrti kolem Marína Bay, kde jsem před 10 lety ještě ponocoval na pustém břehu moře. Dnes tomu vévodí kromě desítek mrakodrapů nový Marina Sands Bay hotel s kasinem a terasou s ohromným bazénem ve výšce 300 metrů (viz minulá návštěva). Tentokrát jdeme ještě dále, kde již dobudovali novou botanickou zahradu spolu s umělými stromy a lávkami, všude kytky a voda, že si člověk připadá jak v Avataru (Tree Gardens by the Bay). Za nějaké obolusy jde navštívit některé útroby, ale šmejdit po parku lze do sytosti s otevřenou hubou (ať už od úžasu nebo od vyčerpání) i zadarmo.
V čínské čtvrti jsme měli sraz s Peyiu, což je singapurská Číňanka a dávná kámoška Zuzy, se kterou studovala kdysi dávno v Německu. Sraz jsme si po internetu domluvili u hotelu podle mapy, který ale nějak ve skutečnosti neexistoval na daném místě. Naštěstí jsme se našli a holky se poznaly na první pohled. I když poznat tady v čínské čtvrti bloncku byl asi pro Peyiu jednodušší úkol než naopak. Peyiu nás protáhla zákoutími pulzující čínské čtvrti, která se akorát připravuje na Nový čínský rok, což se projevuje v ještě větší kýčovosti než obvykle. Všude lampióny, svíčky, draci. Pak nás vzala na hromadu zdejší lahodné zmrzliny a pokusila se vykšeftovat pro Zuzu levného androida. Ale na velké přemlouvání prodejce, čím větší, tím lepší, nedala a radši jsme šli na sraz s Michalem. Pak nás Peyiu pozvala do japonské restaurace na lososové hody. Na stůl se přineslo od všeho něco a začalo se debužírovat. Žaludky se oblizovaly ještě hodně dlouho, kor když je od zítřka čekala velmi mizerná konkurence v podobě indonéských uličních nabídek. V noci jsme ještě prolezli kolem Mariny, kde jsme akorát od Merliona chytili pravidelný páteční ohňostroj a laserovou show za účasti Mariny Sands Bay hotelu (nic extra).
Vstup do Singapuru je v pohodě a bez potřeby víz
Noci: letiště / Michal / Michal
Doprava: celý ostrov je protkán metrem, které se platí podle vzdálenosti asi 1-2 S$
$ (o ždibec výhodnější je mít nějakou místní dobíjecí openkradku)
Útratu jsme celkem nacpali za 3 dny do 100 singapurských dolarů, čili cca 40 US$ na osobu