CESTOVÁNÍ

TravelInfo


   

Taiwan, Sumatra & Indočína 2013
(12. Vietnam - Hoi An a My Son)

20. 2. Kuala Lumpur – Danang

Ráno ještě byly nějaké tanečky kvůli výstupnímu poplatku, který činí 100 tisíc rupek, které jaksi už nemáme, v dolarech chtějí dvojnásobek a směnárny byly do poslední chvíle zavřené. Let s AirAsiou je záležitost několika desetiminutovek a přistáváme na lowcost terminálu v Kuala Lumpur. Tady máme tři hodiny, které by ale tak akorát vyšly na vystání všech možných front. Zejména ta imigrační byla proklatě dlouhá, i když za ní jsou vysněné smaženiny a žvance. Nám pro sichr nezbývá než se protáhnout přímo do odbavovacího prostoru, kde je to už s nabídkou jídla mnohem horší, což se vynahrazuje cenou. Navíc platit kartou šlo jen v jediné žrádelně. 100 kaček v tahu a víceméně za nic. Zuzu svoji tasemnici šla nakrmit rovnou dvakrát, ale ani to nepomohlo.

Posouváme se do středního Vietnamu, kde letenka do Danangu vyšla na 48 dolarů. Letíme 2 hodiny a já jsem po 30 hodinách na chvíli usnul. Také poprvé prý bylo i něco na okýnkové kochání. Letiště v Danangu pro těch svých pár linek je docela vypulírované. Ale jak se ukázalo, on je vypulírovaný tak nějak už celý Vietnam, včetně nejrůznějších zapadlých vesniček. Předvíza na papíru máme vyřízené ještě před odjezdem (za 8$) a za ně bychom tady měli za dalších 45$ dostat ty skutečné. Po vystání chumelu u jednoho okénka se tomu tak skutečně stalo. Ale Američany a Kanaďany brali ještě někam dál na kobereček.

Venku nikdo neotravoval, což se nestane ani na Ruzyni. Jen výběr z bankomatu byl trošku na delší lokte. Kromě tradičních extra poplatků se žádný zdaleka nepřiblížil se svým maximálním limitem mé požadované částce. Ale dvojnásobek proti ostatním mělo HSBC, tak jsem se smířil s pěti milióny v kapse. Platí se tu dongy a kurzy jsou ideální na zapamatování – 20000 za dolar, takže tisícovka za korunku. V dolarech se dá platit v hotelích a turistických restauracích, víceméně jsou vyžadovány u placení turistických výletů a busů a při kupování kýčů. Ale i dongy normálně berou všude.

Paní na turistických informacích se nás snažila dostat do nějakých lepších hotelů, ale tak nějak po vyjmenování všech památek Danangu (asi dvě) a okouknutí mapky, měníme plán na noc zůstat tady a chceme hned do nedalekého Hoi An.

Vietnam

Vietnam
Hoi An

Vietnam

Vietnam
alias Faifo

Autobusy z letiště nejezdí, ale busy do okolních měst se proplétají městem a zastávku mají nedaleko u kruháče. I když to „nedaleko“ se trochu protáhlo. Povedl se první nákup vod (8000 za velkou petku) i první přechod mnohaproudových magistrál, které se prostě musí zdolat neohroženou a pomalou chůzí dopředu skrz míhající se dopravní prostředky. Ideální je ale toto praktikovat v zástinu za nějakého přecházejícího domorodce.

Zastávka dokonce vypadala i jako zastávka. Nějak se do nás navážejí dva humusáci, tak ve mně začíná bublat vzpomínka na indonéského taxikáře, ale dali si pokoj. Naštěstí to byl také poslední přímý otravovací incident. Rozhrkaný bus s vyjevenými školáky si dal na čas. Podél pobřeží se posouváme o 40 kilometrů jižněji. Míjíme Marble Mountains, což má být jeden z místních hotspotů. Ale viděl jsem jen tři skalky mezi domy, tak elán na návštěvu opadl.

Příjezdový terminál v Hoi Anu (hliněné parkoviště) je dost od centra, je už tma a všude samozřejmě spousta naháněčů a přičmoudlíků. Radši jsme šli pěšky, po odbočce z hlavní do turistické historické čtvrti začínáme obrážet hotely a začínají strasti. Nějak nám tu podražili, i když zas všechno vypadá velmi navoněně. Ze čtyřiceti dolarů se sice postupně dostáváme k 25, ale po Sumatře, kde jsme platili 50Kč na noc, se nám to moc nezdá. Nakonec bereme za 15 dolarů (kobka byla i za 10) v jednom privátním domě s tím, že to oběháme ráno. Respektive Zuza oběhá a Míra se vyspinká.

Ač jsem polomrtvý, musí se jít ještě na dlabanec. Nějak nás ale mlsné jazýčky posouvají dál a dál, až dojdeme na břeh řeky, kde všude září lampiony a hudba (Vietnamci chystají svůj Nový rok), nejezdí auta a příjemná atmosféra dostává i Zuzu. Dáváme na chodníku s deseticentimetrovými židličkami hoianskou specialitu Cao Lao (30Kč), ale je toho málo a pecka to taky nebyla. Ale díky bakterii máme scvrknuté žaludky. Tak se prý přežírat už nebudeme, říká Zuzu. Ale mám pocit, že cestou zpět ještě dala druhý chod v jedné restauračce.

Noc: Hoi An, pokoj s koupelnou 315k
Doprava: autobus Danang-Hoi An 50k; jídlo a pití 70k
Celkem: 277 500 dongů (14 $)

21. 2. Hoi An

Zuza na výpravě našla hotel Thanh Binh(?) za 18 dolarů, což zrovna na velkou úsporu nevypadá, ale je mi úplně jasné, co rozhodlo. Má to totiž bufetovou snídani, a to v množství pořádném. Teplá voda, vana, pokoj jak kráva a bazén taky není k zahození. Naproti mám omšelejší hotel Hoi Pho, ze kterého jsem byl před 7 lety téměř vyplesklí (dnes stál přes 20 dolarů, tehdy 9).

Vietnam

Vietnam
Temply Hoi Anu

Vietnam

Vietnam
Japonský krytý most

Hoi An, tehdy znám jako Faifo, při ústí řeky Thu Bon byl od 16. století významným námořním přístavem. Usazovali se zde cizí obchodníci (zejména čínští, japonští a portugalští) a smísilo se tím tak množství architektonických stylů. Historické jádro se dochovalo v autentické podobě a bylo zapsáno i do seznamu Unesco.

Dáváme si pořádnou polední siestu, a pak vyrážíme do starého města a na trhy. Pořádně prolejzáme Hoi An, pár útrob místních chrámů a Assambly housů (shromažďovací a obřadní síně bývalých čínských kongregací). Standardně se vybírá v Hoi Anu vstupné, ale neobjevili jsme ani prodejnu s lístky a kam to platí. Na něco jsme se dostali stejně večer, kdy už kontroly nebyly, anebo jsme prošli bez zastavení, ideálně v rámci větších skupin. Potulovali jsme se až dlouho do noci, kdy město opět zaplavili světla lampiónů.

Vietnam

Vietnam
Nábřeží řeky Thu Bon

Vietnam

Vietnam
Uličky Hoi Anu

V centru se Zuzu zaměřuje na botky, hadry a hlavně šičky, které nahánějí své kunšafty. Sice první den odolávala, ale dnes už podlehla a nechá si ušít rudý chinese dres (který si vytrhla v letadle z časáku, tak je to aspoň bez vysvětlování). Měla zálusk i na hedvábné pyžamo, což by mohlo být užitečnější, ale tady ji už tahání gramů na další štrece odradilo. V marketu nás ulovili na lokální kuchyni, Zuzu se začala potírat tygří mastí na své uzliny a prý pomalu nabírá síly. Ale spíš bych to viděl díky těm přežíracím orgiím, které se tu nějak spustili. Našli jsme si nedaleko hotelu i příjemnou restauraci, kde debužírujeme až do konce hoianského pobytu.

Noc: Hoi An, hotel Thanh Binh 18$ za pokoj s koupelnou a snídaní
Jídlo 174k: snídaně 53, oběd Cao Lao 20, véča 35, banány 10, avokádo 10, pivo á12-15, mojito 30, vody á8
Celkem: 354 000 dongů (18 $)

22. 2. Hoi An

Dneska máme totální zewling. Nejdřív přežíračka na opulentní snídani, kde nešetří ani na ovoci. A sladkého pro mě se tu najde také dost, i když nepočítám Zuzu;-) Dopoledne Zuzu zase běhá po krámech a přešívá si šatičky. Nákupy doplňuje kromě pár suvenýrových figurek i o brýle, kdy ty staré i přes moji macgyverovskou opravu si chce posichrovat druhými do zásoby. Hlavně skla tu mají směšně levné.

Hoi An je krásně klidné místo, žádné vietnamské dopravní a motorkový přelidněný masakr. Půjčili jsme si kola (za dolar a kopii pasu) a projeli blízké okolí směrem k pláži. Prodíráme se vedlejšími uličkami a vesničkami mezi rýžovými poli. Baráky i tady jsou docela slušných kvalit, čisto, asfalt taky skoro všude… I průměrné španělské pobřeží dneska už vypadá hůř. U hlavního příjezdu k plážise po nás vrhají místní kunhůty, že musíme zaparkovat u nich, že na pláž se s koly nemůže. Jejich otravovací elán donutil k hlasitému vyfuckování dokonce i Zuzu. Popojeli jsme pobřežní silničkou o párset metrů vedle a přes dunu jsme se dostali na pláž, kde už nebyly ani kunhůty ani jakákoli jiná památka po lidech. Pláž tu má několik desítek kilometrů až do Danangu. Vlny tu jsou pořádné, jen dost foukalo, že Zuzu do moře ani nevlezla. Já kachna samozřejmě jo a na pěkně dlouho, protože v těch vlnách je to o dost zábavnější než nějaké plácání ve voleji.

Vietnam

Vietnam
Rýžové pole kol

Vietnam

Vietnam
Thu Bon River

Vietnam

Vietnam
Pláž Cua Dai

Vietnam

Vietnam
Pláž Cua Dai

Zpátky to bereme pořádnou oklikou, kterou začínáme v plážové restauraci, kam asi nikdy moc hostů nezavítá. Ale když je tu pivo levnější než voda, musíme se přizpůsobit zákonu mezního užitku. Chci dojet až na konec poloostrova, kde ale už vichr pomalu sráží Zuzu z kola, která je i tak zabalená do deky a šátku lépe než průměrný mudžahedín. Otáčíme to a jdeme se prodírat vesničkami v deltě řeky mezi růžovými poli a vodními palmami. Dokonce tady funguje i cosi jako cyklistická stezka se směrovkami.

Noc: Hoi An, hotel Thanh Binh 18$ za pokoj s koupelnou a snídaní
Jídlo 97 (véča-ryba 55, pivo 10). Půjčení kola 20. Celkem: 297 000 dongů (15 $)

23. 2. My Son

Včra jsme si koupili čedokářský výlet do hinduistického komplexu My Son. To je jedno z nejvýznamnějších historických míst ve Vietnamu z dob říše Champa ve 4. – 14. století. Z masové organizace jsme radost neměli, ale přímo tam odsud nic nejezdí. Ani linky z Danangu asi nejedou až přímo k šutrům, které jsou od města samého ještě dost daleko. A na motorky se mi v téhle aglomeraci a průběžnému dešti ještě moc nechtělo. Obešli jsme pár cestovek , než jsme se dostali z původních 8 dolarů na 5. Mohou být i nějaké přirážky, jako za návrat zpátky lodí, ale dle zpráv jsou jakékoli přirážky na nic.

Ráno v osm nás nabírá menší bus a vcelku rychle po objetí města a naplnění busu jedeme rovinou v dešti na transvietnamskou dvouproudou highhway. Cestou zastavujeme u jakéhosi kopce s kostelem na vrchu a výhledem do zamlžených rovin s rýžovými políčky vůkol. Odsud opouštíme pobřežní roviny a suneme se trochu do krajinných vlnek a džungle. Průvodce vybírá vstupné 100 tisíc, což odmítáme, protože to odporuje informaci z cestovek a internetu o ceně vstupného. Navíc průvodce se podezřele vyptává, jak víme původní cenu. Ale tentokrát nás obrat nechtěl on, ale vietnamská vláda, která se vůbec nyní čerstvě naučila omašťovat ceny pro cizince. Nicméně 5 dolarů je ještě na turistické poměry krásná.

Vietnam

Vietnam
My Son

Vietnam

Vietnam
z dob říše Cham

My Son se rozkládá pod horami v zalesněném údolí. Bohužel ho dost zplanýrovaly americké bomby. Nicméně zůstalo několik desítek cihlových staveb. Prostředí bylo pěkný, ale že by to nějak úplně vyrazilo dech, to ne. Kor když si člověk předtím přečte oslavné ódy, jak je to významem srovnatelné s Velkou trojkou (Bagan, Angkor, Borobodur). Historicky jo, ale velikostně ani náhodou. Vedle toho se tu ještě konají hudebně-taneční vystoupení místního národa v domorodých kostýmech. Na prolezení komplexu ale máme jen 90 minut, což je blbý na stresování, i když to v zásadě stačí na oběhnutí. Kor když člověk stráví 5 hodin na cestě.

Vietnam

Vietnam
Hinduistický chrámový komplex

Vietnam

Vietnam
My Son

Cestou zpátky na mostě vystupuje většina lidí, kteří si přikoupili návrat lodí. Pohled na špinavou řeku a jakýsi plovoucí ponton přecpaný desítkami lidí u zbytku vyvolal úlevný záchvat smíchu. V Hoi Anu jsme někdy ve dvě, tak první na řadě je samozřejmě pořádný gáblík a odpolední spánek.

Noc: Hoi An, hotel Thanh Binh 18$ za pokoj s koupelnou a snídaní
Doprava Hoi An – My Son 5$. Vstupné My Son 100k. Známka do ČR 3*12k, pohledy 3*5k. Jídlo 68k.
Celkem: 500 000 dongů (25 $)

24.2. Hoi An

Dneškem začalo severovietnamské počasí, od rána nepřetržitě prší, což zatím trávíme příjemně u snídaně. Dál to už docela štve. Zuze opět není úplně nejlíp, tak plány na větší cyklovýlet rychle padly. Když se udělalo lépe aspoň po druhé, beru kolo (za poloviční cenu) a jedu přímo na naše místečko na pláž. Oproti minulu, kdy nebyla noha v dosahu 500 metrů, tentokrát nebyla v dosahu 5 km. Střídavě poprchávalo, vlny byly taky ještě výživnější, tak jsem se tady vyblbnul docela fajn. Zuzu zatím vyrazila na decentní procházky po města a dokončila nákup svých několikrát přešívaných šatů a brýlí.

Noc: Hoi An, hotel Thanh Binh 18$ za pokoj s koupelnou a snídaní
Jídlo 82 k (chicken curry 55k). Půjčení kola 10k, Nivea krém 30k, spacáková hedvábná vložka 2$
Celkem: 342 000 dongů (17 $)

Vietnam

Vietnam
Opět na mlžnou pláž Cua Dai

Vietnam

Vietnam
Noční nábřeží Hoi Anu