• HOMEPAGE
• CESTOVÁNÍ
• SEMINÁRKY
• AKCIE
• 

CESTOVÁNÍ

Taiwan, Sumatra & Indočína 2013
(13. Vietnam - Hanoi, Ha Long Bay, Nimh Binh)

25. 2. Hoi An – Hanoi

Dneska máme velký přesun na sever. Asi před 2 dny jsme objednali noční autobus do Hanoie. Tentokrát to stálo za větší obcházení. Varianta s vlakem z Danangu sice měla stát od 25 dolarů, ale nabízela se tu za 50$. Nicméně než se tahat do Danangu na pomalý vlak, je tady praktičtější přímý autobus. I tady ceny však lítaly od 20 do 60 dolarů. Nakonec odjezd máme ve 13:30, tak se po snídaně válíme u bazénu, u něhož se kolem poledne po 30 hodinách deště objevilo sluníčko.

Měl to být sleeping bus a kupodivu i je. Natáhnout se úplně nedá a je to vše sakra úzké a není absolutně kam dát věci. A kupodivu to nemělo ani záchod. Navíc vedle mě do uličky si na noc ještě lehl řidič, kterému bylo uštědřeno pár lokýtků v rámci mačkání. Ale aspoň bylo okýnko, tak se dalo kochat přejezdem přes demarkační čáru a horské pásmo do vymrzlého severního Vietnamu.

Noc: v buse do Hanoi
Doprava: bus Hoi An – Hanoi 21$. Jídlo 43.
Celkem: 463 000 dongů (23 $)

26. 2. Hanoi

Že bychom si užili nějaké spánkové hody, to nee. V Hanoii jsme v 8 ráno. Bus nás vyhazuje v centru na Nguyen Huu Huan před hotelem Elizabeth(?). Někteří hned kupují nejrůznější výlety na Halong a Sapu, my rozvážně dáváme den v Hanoi, protože momentálně vůbec netušíme, co budeme dělat. Okolní hotely levnější ceny nenabídly, tak bereme vcelku obstojný pokoj s koupelnou za 11$ s menší snídaní (bez oken do ulice, což je ale v hlavních městech plných troubících magorů spíše výhodou, což domácí jaksi nechápou). Jednu snídani pro sichr zbodneme rovnou a jdeme plánovat.

Nejdřív Ha Long Bay, tu chceme. Je to jedinečná oblast krasových ostrovů vystupujících ostře z moře. Dá se dělat na 1 – 3 dny, případně by asi nebyl problém zůstat pár dní na ostrově Cat Ba, který je docela pěkný a takto mimo sezónu pustě příjemný. I když jinak je to Costa Brava jak vyšitá. Protože stále držíme heslo času dost, bereme 3denní akci. Ono stejně se stráví 4 hodiny v buse jen na cestě tam, tak to dávat do jednoho dne musí být masakr a i ve dvou dnech je to taktak. Klasický 3denní trip zahrnuje jednu noc na lodi a jednu v hotelu na ostrově Cat Ba.

Ceny za 3 dny začínají od 60 dolarů po dvěstě. Prospekty všech vypadají stejně lákavě, a lenedá se stejně věřit jediné fotce. Těch 60 je za společnost (Černá perla nebo podobně), jejíž reference stály hodně za prd. I když samozřejmě věřím tomu, že Vietnamci s velkou chutí po fórech kritizují levnější konkurenci. Něco jsme obešli, ale nechali jsme si v našem hotelu bouchnout prý nejlepší poměr ceny a kvality od společnosti Fantasea za mírně sníženou cenu za 109 na 100 – v ceně doprava na Halong a po ostrově, 3 dny na lodi, plná penze, 1 noc na lodi a 1 na ostrově, vstupy do národního parku). Ale stejně nečekáme opět skoro nic. Tady kupodivu nakonec seděly i ty fotky a jídlo tu bylo spolu se Singapurem asi největší obžerství na cestě.

Chtěli jsme i Sapu, ale kvůli hrozbám mrazu a absolutně nejhorší viditelnosti a utopenosti v dešti, která je prý v březnu nejhorší, jsme se na to vyflazli. Zas by to byly jen hnědý zoraný rýžový pole. Takly bych někdy chtěl zažít ty terasy v akci. Nicméně povídání těch, co tam byli i teď, bylo docela k závidění. Původní plán na přejezd Laosu do východní Kambodže narazil už dosti výrazně na nedostatek času. Také představa busového cestování se Zuzu už vůbec nelíbila a velmi ponoukala na letenku někam na jih. Lety do Saigonu týden předem už nejsou pod obligátních 50$ (s Jetstarem či Vietjetem, což je lowcost větev Vietnam Airlines), vlak tam jede snad 40 hodin, tak na Vietnam pečeme a bereme tiket do Bangkoku (za relativně mastných 107$). Proti AirAsie je levnější i Qatar Airlines, což přidává této variantě body k dobru. Aspoň juknu po letech do Bangkoku a následný Angkor bude první na ráně. A při tom objednávání jsme koupili i lístek na vlak, respektive bus, od Deutsche Bahn z mnichovského letiště do Prahy (29 euro).

Odpoledne dáváme procházku po Hanoi, ale nejprve musíme nakrmit tasemnici Zuzi ve vietnamském fastfoodu Loteria. Kolem jezera Hoan Kiem nabíráme směr vlakové nádraží. Čekal jsem dopravní masakr, protože už před 7 lety to tu bylo s motorkami šílené, ale nějak se to tu vyklidnilo. Na vstup do vozovky už není třeba potlačit sebevražedná sklony. Na mnoha místech se dokonce objevily i přechody se semafory. Bereme směr nádraží, kde chceme ještě zjistit ty ceny a dobu vlaků, což mi připomíná, že ty výše popsané nákupy letenek asi byly až večer. U neogotické katedrály svatého Josefa se noříme do spleti malých uliček a trhovců. Prodereme se až k nádraží, které vypadá na menší vesnické, a po zjištění těch šílených hodin na cestu do Saigonu (cenově to taky vycházelo kolem 50$), vyhrávají Katarci s aerem. Aspoň ještě zjistíme alespoň vlak na Ninh Binhu (je jich jen několik denně) na Dry Halong Bay. Večer nějaký internet, debužírování, motání kolem hotelu a pití dobrých pivních lahváčů z marketu po půl dolaru na pokoji.

Noc: hotel Elizabeth, 11$ za pokoj s koupelnou a snídaní
Jídlo 129 (voda10, oběd Loteria-kuře 32, KFC 49, piva 35)
Celkem: 463 000 dongů (23 $)

27. 2. Ha Long Bay

Minibus nás vyzvedává v osm s jakýmsi skorovtipným průvodcem. Na cestě po nekonečné rovině obsypané právě zasazovanou rýží dáváme jednu povinnou zastávku v předražené suvenýrové výrobně a restauraci. Silnici lemují bagry, které se jí snaží rozšířit, čemuž trochu vadí všudypřítomné domky podél silnice. Ale bagry vyhrávají na celé čáře a usekávají jim 15 metrů do ulice. Vzhledem k tomu, že baráky jsou často mnohem delší, řada baráků se částečně zachová, ale demoliční orgie jsou to tu pořádné.

Přístav v Halong City je slušná masovka, kde desítky skupinek se přemisťují na desítky, či spíše stovky, dřevěných bílých lodí parkující kolem přístavu, kam se po zaplacení poplatku (asi 10 $ s dírkováním na všechny možné atrakce v okolí – platí a vyřizuje Fantasea).

Halong Bay se skládá z 3000 ostrovů a nachází se na okraji smaragdových vod Tonkinského zálivu. Tohle jméno je známo jako první jiskra vietnamské války v srpnu 1964, kdy se v prvním případě zapletl americký torpédoborec do přestřelky s hlídkujícími severovietnamskými čluny. Při druhém incidentu měly Severovietnamci zaútočit na americké lodě v mezinárodních vodách, což vedlo ke schválení Rezoluce o Tonkinském zálivu, která se stala právním podkladem pro zapojení USA do války. Až o 40 let později USA odtajnily, že druhý incident byl vymyšlený. Halong je známější ale i jako sídlo zločince v bondovce Zítřek nikdy neumírá. Nedávno se Halong probojoval i do odhlasovaných sedmi nových divů světa. Hlavně ale nejblbější doba na návštěvu je únor a březen. Jednak může být klemra a prší a je furt zataženo. Sice deště moc nebylo, ale viditelnost stála za pendrek.

Loď ale překvapila, kajuta byla luxusní, čistá, s teplou vodou, na palubě nám hned připravili obědové hody skládající se z mnoha chodů včetně čerstvých mořských potvor a na lodi nás turistů bylo jen deset. Posádka pak čítala asi 6. Klasickým problémem takových výletů je absence vod a nutnost kupování dosti oroštovaného pití. Dokonce i v materiálech mluví, že domácí pití je zakázáno a přinesené bude zaúčtováno jako by se koupilo na lodi.

Pomalu vyrážíme z přístavu a proplouváme do neznáma mlhou všude vůkol. I to má svoji romantiku. Po hodině se začnou rýsovat první strmé útesy a ostrovy, do kterých se zanoříme a proplouváme kouzelnou krajinou. Tady přibylo lodí dost dramaticky. První zastávka je u ohromné krápníkové jeskyně, která prostupuje horou, a z níž jsou fajné panoramata. Trocha vietnamského kýče se prosazuje v nasvěcovaní útvarů nejrůznějšími barvičkami, ale Korejky jsou nejvíc hin z kusu skály trčící z ohromného stalagnátu ve tvaru poněkud falickém.

O kus dál máme hodinu s kajakem na prozkoumání ostrovů soukromě. Moře v ostrovech vyhloubilo převislé útesy a několik světniček. Na několika plážičkách se Zuzu může vyřádit v mušličkování. Ještě projedeme mořskou vesnici s obchody a vitrínami přímo do moře. Naší lodí přejíždíme na vyhlídkovou horu, z níž se pořizují nejprofláklejší panoramata. To už se pomalu nachyluje večer a ´d přejíždíme na kotviště. Míjíme desítky lodí kotvících právě v těchto nejturističtějších místech a končíme až v téměř opuštěném zálivu pod dírami protkanou skálou, kde začíná večerní nášup. Zuza sežere i vázu s kytkami, v níž byly kusance krevet. Na její obranu, kytičky se skládali z fikaně nakrájené zeleniny. Ale když pak už do ní padaly i syrové brambory... ehm.

Na zítřejší mořský chod měli něco nalovit turisti, alias my. Dostali jsme proutky a hurá na olihně. Úspěchy nebyly valné, ale jeden to za nás nachytal do zásoby slušně. My byli dnes poctěni jen vystřikovaným inkoustem mrskajících se potvor na háčku. Před hrozbou karaoke cestující utekli na střechu lodě a krafali jsme na lehátkách pod hvězdným stropem. Zuzu jsem radši pasoval na moji sestru, aby mi neodrazovala krásné mladé blonďaté Dánky:-) Kromě 2 Dánek jsme se skládali ze 2 Frantíků, 2 Finů, 2 Španělů a lesbického páru Polky s Angličankou.

Noc + jídlo + doprava: 100$ na 3 dny; vody 20, pivo 30

28. 2. Cat Ba Island

Dopoledne v úplně stejném počasí projedeme kolem ostrovů a několika vodních vesnic na větší ostrov Cat Ba, kde přestupujeme do autobusu směřující horami do národního parku, kde nás čeká výstup na lesíkem na horu s rozhlednou. Výstup to byl k závěru trochu drsnější na místní podmínky a rozhledna je zavřená úplně, respektive není doporučena, bó vypadá dost podezřele. Ale ono s tou mlhou jsou stejně vidět jen nejbližší zelené kopce. V hlavním městě ostrova se ubytováváme v úplně novém fešáckém hotelu kousek od pobřeží. V téhle ulici se teprve začíná budovat, tak velmi brutálně vynikají vietnamské stavební parcely, které mají na uliční šířku maximálně 5 metrů a prostor se dohání desítkami metrů do délky i výšky. Příliš důvěryhodně takové úzkomrakodrapy nevypadají, ale rozhodně se hodně ušetří za okna a fasádu, která se zásadně dělá jen na ulici. Zbytek sichruje beton. Pobřeží města je pojato pořádně velikášsky s pořádnou promenádou, tribunou a momentálně s minimem lidí a maximem čistoty. Na moři se houpe dost lodí a pár jakýchsi plovoucích hospod a casin.

Po polední pauze a obědu v hotelové jídelně se vracíme na loď a jedeme na Monkey Island, kde je docela pěkná pláž a i moře se už netváří jako septik pro všechny ty vodní vesnice ukryté mezi ostrovy. Prolezeme ostrov přes nejvyšší skály až do přecpaného zálivu, kde si mohli někteří připlatit ubytování v ostrovních bungalovech. Na závist to fakt není. Vracíme se na pláž, kde trochu řádí makaci a jako jediní dva magoři lezeme do studené vody. Ale ani to a ani další přežírací várka po návratu do hotelu nerozproudila krev Zuzy a šla na kutě.

Já vyrážím po setmění do víru mrtvého města. Na promenádě a pobřežní silnici připravenou tak na 8 pruhů řádila akorát místní mládež, která zkoušela jízdu na kolečkových bruslích. Asi ještě dlouho to nebude bruslařská velmoc. Každopádně tolik neskutečných držkopádů jsem neviděl za celý život. Po vynadívání se na ještě větší dřeva než je moje maličkost pokračuju po pobřeží, na jehož konci se přehoupnu přes kopeček a končím u pláže, nad níž se rozprostírá mohutná stavba setmělého hotelu. V té tmě a samotě ale vypadá pláž s ostrovy na obzoru krásně, tak si lehnu na dřevěné lehátko pod měsíček a poslouchám moře. Jinak ale tu mají vcelku blbý zvyk s vyjasňováním oblohy jen na noc.

1. 3. Halong

Po snídani přejíždíme opět ostrov, na němž je kupodivu řada mrtvých developerských projektů, zpátky k hlavnímu přístavišti, kde lodí bereme už čáru směrem na pevninu s pár oklikami. Třeba i kolem nejznámější skály, která se dostala i na dvousettisícovou bankovku. Dost nezaslouženě, protože ve skutečnosti je to nejmenší skalka vůkol. Když se poslední ostrov opět zanoří do všudypřítomné mlhy, máme po ptákách. V přístavišti se rozloučíme s naším fajn průvodcem a sjedeme opět přes suvenýrovou zastávku do Hanoie, kde bereme zase noc v Elizabeth, jen už nemáme náš minulý, ale ten exkluzivní s oknem do ulice a výhledem na elektrické dráty.

K večeru vyrážíme Hanoií k rudě nasvícenému Ho Chi Minhově mauzoleu, kde je krásný klid a odpočinutí od hanoiského hlomozu. Očíhneme ještě do noci ponořenou Jednopilířovou pagodu s buddhistickým chrámem, která se krčí ve stínu Ho Chi Minhova muzea. Podél sochy Lenina se dostaneme k jezeru na další smaženinu, Zuza vzdává i plánované klasické představení vodního divadla, má Hanoie (či mě) už evidentně po krk a jde chrnět, zatímco já prolezu a něco uždíbnu na nočních marketech. Po návratu ještě čučíme na Berdycha, jak se zrovna probojovává do finále docela významného turnaje.

Noc: hotel Elizabeth, 14$ za pokoj s koupelnou a snídaní
Jídlo a pití: 54. Celkem: 17 $

2. 3. Nimh Binh

Ráno třičtvrtě hodiny jdeme městem k nádraží, kde kupujeme jízdenky s dvacetiminutovým předstihem a stejně na nás pokřikujou „hurry, hurry“. Ono se totiž ukázalo, že jsme kapánek na jiném nádraží a musíme přes mnoho kolejí a kolem pár vlaků proskákat na skutečné peróny hlavního nádraží. Mně to nádraží přišlo dost podivný na hlavní. Vlak i sedadla jsou celodřevěná, okna zamřížované, ale jede to slušně a do Nimh Binhu přijíždíme po 3 hodinách. Na nádraží je pár naháněčů, ale ono je pár hotelů jen v okolních blocích, což je dost klidné a ideální místo na zaparkování. Končíme v pěkném a velkém pokoji za 6$ u časem poněkud nerudného majitele hotelu New Queen.

Nimh Binh je vcelku nezajímavé město, ale 4 kilometry za městem začínají krasové špičky... prostě název Suchej Halong Bay mluví za vše. Plus k tomu je v okolí pár historických památek. Chtěli jsme si půjčit kolo, ale kolem nádraží už dnes žádná nejsou k dispozici. Dojdeme na rušnou ulici města, kde má být ještě pár hotelů, ale s koly je to propadák. Zkouším i od jednoho válejícího domorodce si jedno s kárkou půjčit, ale vysvětlit mu, že jeho k tomu nechceme, dává neskonalou fušku, která stejně končí na dohodě, že za deset. Jen my měli představu deseti tisíc a on deseti dolarů.

Bereme betonovými ulicemi směr nejbližší kopce v rýžových polích pěšky a uvidíme. Po pár mostcích se dostáváme alespoň mezi pole na venkov. Pár lidí se brodí v rýži, či pase kravku. Až když zrovna zblízka zkoumám poddolovaný kopec obsypaný hroby, se Zuze jeden Vietnamec chlubí gestem na své políčko se slovy „rýže“. Je to Roman, který 15 let kšeftoval po všech možných koutech Česka s dlouhým finále kolem Brna. Před 2 lety se ale vrátil dom starat se o svoji mámu, manželku i dceru, které měl celou dobu tady. Tak jsme poklábosili česky a při stmívání se vydali zpět do města, kde jsme si ještě zamluvili na zítřek 2 kola a taktak stihli střechu nad hlavou před pořádným slejvákem. Já tu svoji strčil do katedrály, která zrovna byla plná k prasknutí při večerní mši.

Noc: hotel v Ninh Binh 6$ za pokoj s koupelnou
Doprava: 51k. Jídlo 85k. Celkem: 10 $

3. 3. Dry Halong

Bereme kola za 30 tisíc dongů. Pro Francouzku, která ale mohla jet s námi, už nemají, a náš pán hoteliér jí odmítl kolo uraženě už dát, protože předtím ho odmítla, když šla nejdřív zkusit ty naše levnější. Jakýmisi vedlejšími silničkami a pěšinami podél kanálů, políček a skrz pár vesniček se dostáváme až k Tamloc, odkud začínají plavby na lodičkách po říčce Ngo Dong protékající jeskyněmi skrz tři kopce. Po zaplacení vstupného a loďky (140 tisíc za oba) projíždíme po líně meandrující řece útroby hor a vietnamskou krajinou vůkol. Babka pádluje i nohama a hravě předjíždí další lodě. Na hlazení vody jí pomáhá i dcerka. Okolí je nádherné, i když ani dnes se slunce neuráčilo ukázat. Je to sice trochu masovka, ale klídek je tu přesto krásný. Na konci je ještě třeba odolat svodům kšeftu nákupu předražených nápojů z prodejních lodí pro naše unavené veslařky, které pak netknutý nápoj vrací na další rundu a šábnou se o zisk.

Po gáblíku ve vesnici se noříme dále do útrob hor, které úžasně vystupují z rýžových rovin. Nejdřív k nedalekému chrámu, pak k mnohem živější Bich Dong Pagodě (Nefritová jeskyně), z níž se skrz jeskynní svatyně lze prodrat ostrými skalami až na úplný vrchol jednoho z kopců. Nedělá to moc lidí, respektive skoro nikdo.

Za nedalekou špicí je i neturistický chrám s průchozí jeskyní (Hue?), kterou po odchycení odemkne a provede babka za 10 tisíc. Opět je homole šumně protkána krasovými prostory s pár svatyněmi. Na plečkách máme za sebou dnes už přes 30 kilometrů, tak by to chtělo zamířit zpět.

Bereme to naslepo s cílem dostat se ještě k vyhlídce Hang Mua(?), na níž se vinou zdálky viditelné bílé schody. To také jediné pomůže navést, protože cedule a směrovky se tady zásadně nepěstují. Mají tu i hotel, vstupné, jezírko, tunel do dalšího údolí a hlavně ty sakra dlouhé schody. Ale nahoře je výborná vyhlídka právě na řeku Ngo Dong, po níž jsme pluli před pár hodinami. O náš poslední vietnamský večer ještě skáčeme na uliční restauraci, která se s velkými obtížemi rozezná od autoservisní garáže, znovu zkusit jejich slavnou polívku Phó. No, nudlovka.

Noc: hotel v Ninh Binh 6$ za pokoj s koupelnou
Doprava: kolo 30k, loďka+vstup po Ngo Dong 30k+40k
Vstupy: jeskynní řeka 40k, neznámá jeskyně 10k, vyhlídka Hang Mua 20k
Jídlo 112k (snídaně 25, oběd 45, véča – Phó 25k, voda 10k, obložená bageta 7k)
Celkem: 242 000 dong + 3 $ (15 $)
Třináct vietnamských dní vyšlo na 290 dolarů (+45 za vízum)