• HOMEPAGE
• CESTOVÁNÍ
• SEMINÁRKY
• AKCIE
• 

CESTOVÁNÍ

Taiwan, Sumatra & Indočína 2013
(15. Chrámy Angkoru)

7. 3. Angkor Wat

Ráno jsme si pořádně přispali. Ale chceme zde být 3 dny, tak zatím času dost, i když v zásadě je fakt, že jsem toho nestihl až na 1 výjimku tolik, jako tehdy za 1 den. Půjčujeme si kola naproti u marketu. Ono najít nějakou pojízdnou herku s košíkem na vody a batoh, i když jsou všude, není tak úplně samozřejmé. Všechno se porůznu rozpadá a nastavovací tyče od sedaček jsou pro trpajzlíky. Na místní prašné rovinky sice stačí ledascos, ale po sezení na tom celý den už sedinka může být řádně obouchaná. Taxa je kolem 1 až 1,5 dolaru, za horské nevímkčemu kola 5. Trochu mimo plán ale ty kola byly, protože jsme chtěli projet motorkou vzdálenější části. Ale je prý zakázáno půjčovat motorky cizím turistům. Nicméně jinde se zas této informaci docela divili. Každopádně ale bílého na motorce jsme snad neviděli. Asi tuktukářská lobby.

První jízda ale místo Angkoru vedla k jídlu pro tasemnici. Tak jsem si zaremcal a centrem profrčeli k místům, kde nám tuktukář ukazoval docela dobré lokální baštírny. V těch nejlokálnějších nebo naopak nejturističtějších vaří kmérskou kuchyní, která obsahuje pro mě naprosto zásadní ingredienci – kari, a to v míře omáčkově vrchovaté a žádné srílancké drobky. V tom pak porůznu plavají další věci a vedle rýže.

Tak a na baráky. Jedeme po druhé straně Siem Reapu, kde není takový šrumec a je stín, kam to jde. Na angkorské hajveji se odchytávají turisté na placení vstupného (1 den 20$, 3 dny v týdnu 40$, 7 dní 60$). Na vícedenní vstupenky se dělá legitimace s fotkou. Naštěstí i s třídenní vstupenkou lze navštívit chrámy v rozpětí celého týdne, takže se Angkor může při velkém množství času proložit bezbarákovými dny u bazénu a v Pubstreet, což je asi věc velmi žádaná. My čas nemáme a i 3 dny jsou docela luxusem v tom parnu s výhledem na mořské pláže.

Po dalších kilometrem (od centra Siem Reapu je jich asi 8) konečně přijíždíme k umělému jezeru obklopující nejprofláklejší komplex Angkoru, který se zove Angkor Wat. Dnes bereme pouze malý okruh. Do Angor Watu se dostáváme zadní branou, u níž parkujeme kola. Dokonce ani nával dětí prodávající vše možné není tak hekticky a děti jsou nějak méně vytrvalé.

Zadní stranou je Angkor příjemně pustý, tak se zanoříme do jeho obrovských útrob, v nichž jsou stovky metrů zdí dekorovány reliéfy dávných dob s tisíci postav. Postupně se prodereme až k úvodnímu vstupu s nejznámějším pohledem na Angor Wat, který se dostal i na vlajku, bankovky a každý pohled.

Dál ve vedru se prokoušeme k malému Prasat Kravanu a ještě menšímu a úplně zastrčenému Bat Chumu, kde dokonce není ani jediný prodejce. Odsud po pěšinách projedeme venkovem k dalšímu rybníku Eastern Sras Srang, na jehož březích už pulzuje turistický kvapík s troubením.

Tady máme významné chrámové komplexy Banteay Kdei. Jeden z nejprofláklejších komplexů je ale Ta Prohm, který měl být zachován v původním stavu, jak byl objeven. Minulý čas je tu bohužel proto, že se začali vrtat i tady. Jakoby tu už neměli co opravovat. A ty nejznámější místa, včetně vstupu do podzemí z Lary Croft, už jsou obehnány provazy a dřevěnými chodníčky.

Nicméně procourali jsme se tady až do temného večera, tak bereme čáru domů. Na místních neosvětlených silnicích s neosvětlenými koly a nesvítícími auty to není úplně nejideálnější. Sice ještě hodíme očko na baráky v komplexu města Angkor Thom, které je o rozloze 10 kilometrů čtverečných dokonale obehnáno čtvercovými hradbami s úžasnými bránami a jemuž vévodí Bayon (postaveno za krále Jayarmana VII ve 12. století). Před sunsetovým Bakhengem prokličkujeme turistickými davy a tmou jedeme v bláznivé šňůře aut, tuktukářů a motorek vracejících se do centra.

Večer skočíme zas k lokálům na rybu. Pak zajdeme v postranní uličce na blind thai masáž. Nooo, slepci to byli. Ale docela bída. Ještě místnost byla překlimatizovaná, což jsme si řádně všimli až druhý den ráno. Prošli jsme nedaleký night market, kde Zuzu trošku okouzlily nejrůznější hadříky a další krámy, kterými se mírně dorovnaly gramové ztráty batohu. Na závěr večera jsme se nechali ještě pošimrat v rybích bazéncích, ať si rybky trošku pochutnají na našich smraďoškách (1$ za 15 min).

Noc: Siem Reap, Riverside guesthouse, 10 $ za pokoj s koupelnou a snídaní
Doprava: půjčení kola 1,5$
Jídlo: 4,75$ (voda 2*0,5, cola 0,5, oběd 1,25, véča-moche curry 2)
Östatní: vstup Angor Wat 40$, blind thai massage 4$, fish massage 1$
Celkem: 56,5 $

8. 3. The Roluos Group

Ani dnes jsme si na ranní ptáčata nehráli. Půjčujeme zase kola a razíme 15 kilometrů východním směrem na, od Angkoru oddělenou, skupinu chrámu Rolous. Cestou jsme chtěli nabrat nějaké vedlejší chrámy, ale na prašných ulicích a s velmi schematickou mapkou brzy ztrácíme přehled o naší poloze a název chrámu, který by nemusel být úplně daleko, nic neříká místním a hlavně jejich ukázání směru nás neomylně vede na hlavní silnici do Phnom Penhu, které jsem se chtěl vyhnout. Aspoň teď už nezabloudíme a krajnice jsou díky různým povozům a jiným herkám dostatečné. S kolem jsou tentokrát větší problémy a v tom horku je 20 kilometrů docela fuškou.

Odbočka na hlavní chrám v okolí jménem Praeh Ko a Baklong nepatří zrovna k největším. Praeh Ko má několik věží a celkově patří vůbec k nejstarším stavbám, když byl postaven již v 9. století. A i když je o 3 století starší než Angkor, vymazlený je to stále dost. I v těchto končinách nám ochranka proštípne lístek druhou dírkou. Naproti je kromě stánků s kolou, kokosem a vodou (po 2 až 3 tisících) ještě modelář, který z betonu mastí největší chrámy v několikametrových modelech.

O kousek dál je ostrovní pyramidový komplex Bakong ozdobený sochami. V útrobách je i funkční chrám. Ještě se pouštíme do venkovních pěšinek mezi políčky a domečky domorodců ve snaze najít další chrámy, ale po docela slušné dálce objevujeme jen Prasat Prei (objeven jen díky dvěma polozrezlým cedulím). Zde však jsou viditelné jen 3 velmi rozpadlé věže. Kolem prosekává chlap nějakou údržbu, ale mně spíš vadil ten zelený had, který mě málem sundal z kola.

Přes hlavní silnici se vydáváme na sever skrz chrámy Lolei. Zde celý komplex žije buddhistickým životem a je v něm i škola. Ale ani ten zdánlivě nejnápomocnější člověk nám není schopen poradit jakou cestou dál na sever. Evidentně to ještě nezkoušel. Malí mniši peroucí prádlo poradili o něco lépe a víceméně nazdařbůh bez objevení zakreslené silnice jedeme dál.

Vyschlé roviny s pár křoviskami se střídají s oázami kol vesniček. Zde jsme pro domorodce už docela atrakcí. Pokřikování děti se zatím omezuje jen na helou. Najíždíme i na naprosto pustou dálnici končící v polích. Nápad dojet na Velký okruh pomalu opouštíme z důvodu velké vzdálenosti, děsnému vedru, rozhrkanosti kol a pokročilejší hodině. I tak ta jízda k městu začíná být nekonečná. Ale nádherná v té pustotě. 5 litrů vody padlo jako nic. Na pokoji jsme se vzpamatovávali o něco déle než jsme skočili na žvanec. Chvíli jsem zůstal na ulici sám, když si Zuzu skočila pro vodu, a hned tu byly nabídky na bum-bum-lady. Z investigativních důvodů jsem se zeptal na cenu, protože bych tipl, že tato informace zaujme více než cena sušenek na dálnici u Bangkoku. A jako prej 60 dolarů. Poloviční peníz byl vzápětí i utracen, ale za lístky k moři na zítřejší noc.

Noc: Siem Reap, Riverside guesthouse, 10 $ za pokoj s koupelnou a snídaní
Doprava: půjčení kola 1,5$. Jídlo: 7,5$. Celkem: 14 $

9. 3. Angkor Thom

Zuza definitivně podléhá svému krku a ustele si na základně do checkoutu, a pak se jde věnovat pro ni zábavnějším záležitostem jako je jídlo, nákupy, jídlo, internet, jídlo, cvičení a asi tam bylo i nějaký jídlo. Já beru kolo s cílem dát dnes Velký okruh. Ale zas to nebylo na ranní ptákování, takže u prvních cihel jsem zas až za řádně horoucího dopoledne. Začínám sunsetovým chrámem Phnom Bakheng (postavil Yasovarmana v 889-910), který je nyní liduprázdný. Je to jediný chrám umístěný vysoko na kopci a poskytující nejlepší výhledy po okolních dálavách. Kdyby teda byla lepší viditelnost. Takhle vidím sotva nedaleký největší bazén Western Barray s ostrůvky. Vyhlášený byl tento chrám také lezením nahoru po třičtvrtě metrových schodech. I tohle už je zakázáno.

Přes malý, ale dokonale opravený a liduprázdný, Baksei Chamkrong přejíždím po mostě se zábradlím tvořeným spojením desítek soch branou s lidskými obličeji na, pro mě nejkrásnější, chrám Bayon, který vévodí Angkor Thomu. Vrcholky padesátky věží jsou tvořeny čtyřmi uhrančivými a usměvavými obličeji Avalokitesvary. Dále je zde 1200 metrů kamenných reliéfů s více než 11000 postavami, které byly kdysi vybarveny. Chrám má také množství místností s malými modlitebnami a chodbičky, že zas půldruhé hodiny bylo v pytli.

Časově jsem si příliš nepomohl ani naproti v chrámu Baphuon, který má nyní přezdívku největší 3D puzzle na světě, protože byl kompletně rozebrán a znovu složen. Byl zkonstruován za Udayadityavarmana II (1050-66). O 5 století později jeho zadní stěnu vyfešákovali obrovským reliéfem ležícího Buddhy. Má tvar pyramidy, ale po vyškrábání se na vrcholek čas rychle plyne vydýcháváním z totálního vedra.

Zadními cestičkami kolem dalších malých staveb a Phineamakas, která už hodně připomíná mayské pyramidy (spolurekonstruují ji Češi) se dostávám na Sloní terasu, kde se zrovna chystá monumentální svatba na úpatí chrámu. Sloní Terasa je 350metrová terasa na veřejné ceremonie a průvody, kterou podpírají sloni. Teda jako kamenní, žé. A na severním konci jsou útrobní chodby s vyobrazením dalších tisíců bůžků.

Po vydealování ananasu (za 2000r) se kolem několika samostatných věží na východní straně města vracím ke kolu a konečně najíždím na Velký okruh do dalšího z top- komplexů Praeh Khan. I zde monumentální stavby porůznu obrůstají stromoví velikáni. Čas se ale krátí, slunce už mi taky dalo co proto, zdejší prodejci to už taky sbalili, tak razím radši zpět do města. Možná by stálo za to tudy projíždět až do hluboké noci, kdy by i doprava do města byla bezpečnější. Chrámy sice budou mít hlídače, ale už jen projíždět kolem chrámů po silnici v nočním tichu může být fajn.

Ještě že jsem ale jel. Nějak jsem totiž o hodinku spletl odjezd. Tak to sotva stačilo na sprchu a sušenku. Půlku z té hodinky jsme stejně pak čekali, než skutečně pro nás přijedou, aby nás odvezli na další čekací místo v centru na velký autobus.

Autobus má být noční, lehátkový a hlavně bez přestupu. Recenze v tripadvisoru nevěstí nic dobrého, ale transsumaterskou jízdu to asi netrumfne a ochotu severovietnamců taky ne, takže jsme docela v klidu. Autobus je opravdu lůžkový. Nejdřív naše místa úplně vzadu proklínám, protože uložení v železné rakvi bez okýnek o výšce asi 40 centimetrů vypadá děsivě a 4 údery do hlavy o různé rantly také náladě nepřidává. Ale je to jedno z mála míst, kde jdou natáhnout nohy a věci hodit na „poličku“ za sebou. Chvíli jsme poslouchali strojky a pak vcelku solidně usnuli až do Sihanoukville. Ani jsme nezaznamenali výstupy některých v Phnom Penhu po půlnoci.

Noc:v autobuse
Doprava: bus Siem Reap – Sihanoukville 15$, půjčení kola 1,5$
Jídlo: 3,5$ (voda 2*0,5, ananas 0,5, sušenky 0,95, snídaně 1)
Celkem: 20 $