• HOMEPAGE
• CESTOVÁNÍ
• SEMINÁRKY
• AKCIE
• 

CESTOVÁNÍ

Taiwan, Sumatra & Indočína 2013
(16. Sihanoukville, Ko Ta Kiev a Phnom Penh)

10. 3. Sihanoukville – Ko Ta Kiev

Do Sihanoukville jsme dorazili za hluboké tmy, tak se na nás sesypali tuktukáři a motorkáři. S pár dalšími zůstáváme na autobusáku, který je asi 3 kilometry od města, do rozednění. Podle jízdních řádů s busy do hlavního města problém pak nebude. Vyrážíme na pěší cestu do centra (z autobusáku doprava) za stále klesajících nabídek. Nakonec největší vytrvalec si vydobyl dolar za odvoz. I s batohy jsme se všichni tři na motorku pěkně poskládali. Zatím už zase začíná pekelně růst teplota.

První cíl je podojit bankomat, protože dolarové bankovky nám nějak vylítaly. První bankomat na benzínce ale bohorovně odmítáme po zhlédnutí jeho natěšení na další iksdolarový poplatek. Tady prý není s bankomaty problém. No ale ne v našem případě, buď to nefunguje, nebo to kartu nebere, nebo je to divné na pohled. Zuzu zatím probírá pečiva od místních babek. Mezitím se kolem prohání velmi pomalu mezinárodní Sihanoukvillský maraton, kterého se můžou cizinci zúčastnit za 60dolarové vstupné. Problém s kartou nakonec vyřešil bankomat od SB banky, který po vložení karty nehne ani brvou a nazdar karto. Pomohli ve vedlejším hotýlku, půjčili telefon na číslo uvedené na bankomatu v případě schrupnutí karty (evidentně nejsem první), jenže je neděle a nic nefunguje. Zuzu měla štěstí o bankomat dále se svojí francouzskou kartou a já tu svoji radši zablokoval.

Hlavní pláže Sihanoukville jsme ani neviděli. Ono prý není ani o co stát, pokud nehledáte něco mezi Karlovými Vary, Bibione a bordelem. Zajímavější s téměř karibským vzezřením je 6 kilometrů jižněji položená Otres beach, na jejímž začátku je pár desítek guesthousů a restaurací, ale postupně baráky mizí a dál jsou jen už prázdné pláže s pasoucími a koupajícími se krávami. Dá se sem dostat pěšo po pobřeží nebo tak za 3 dolary na motorce či tuktukem.

Nás cíl je ale Crusoe Island resort na ostrově Ko Ta Kiev, který nám doporučili Finové na lodi ve Vietnamu. Přes internet jsme se předevčírem objednali. Víceméně každý den dopoledne v sezoně odjíždí k nim loď od jednoho zdejšího guesthousu, se kterým trošku kamaráděj. Dnes to ale bylo složitější, protože na ostrově jim dnes v noci utekli oba lodivodové a vzali sebou i cennosti hostů od Ipadů po telefony. Takže kromě doplnění zásob řeší i policii a shánění někoho na provoz lodičky. Zatím se aspoň můžeme cachtat na příjemné písečné pláži s pozvolným vstupem.

Na Ko Ta Kiev dojedeme kolem pár ostrovů asi za hodinku. Zdálky to na úplné beachové orgie nevypadá. Místní resort provozuje a má pronajat Kanaďan John se svou kambodžskou ženou, pak tu pomáhá pár bílých, jejichž dovolená se tu o dost protáhla a na vaření tu mají domorodou rodinku. Kromě baru, který je ústředím celého resortu, a kde někteří hosté tráví většinu času, tu mají 4 velmi vzdušné bungalovy (jakože nemají zdi, záchod, vlastně jen jde o rohože na prknech s listím nad hlavou). My ale šli po stanech, které, kromě pár pevně postavených, si můžete půjčit a jít skrz několik pláží dál a dál a uvelebit se, co hrdlo a rovný plácek ráčí (jen ho pak nesmí prožrat myši, kteří si s chutí smlsnou na kouskách jídla v batozích). Plácků sice není tolik, ale vzhledem k celkovému počtu hostů každý může mít vlastní pláž. My vzali tu zdánlivě nejvzdálenější, kterou jsme měli sami pro sebe. Stan jsme rozhodili pod stromkem s výhledem na moře, které od nás bylo tak 2 – 10 metrů. K dokonalosti snad chyběl lepší přístup do vody, kdy se muselo obcházet mořské rostlinstvo. Ale pro opravdové Robinsony je těch pláží dál ještě dost. Ale ono se k nim pak přes skály vracet po několika pivech na báru za hluboké noci...

Pro dnešek jsme se cachtali u naší pláže se dvěma zastávkami u baru na plnou penzi (žvance tu nejsou extrémně omaštěný, cca do 8 dolarů, refil vody za půl dolaru) a houpání se v sítích při četbě (nafasoval jsem v guesthousu na břehu česko-anglickou konverzaci). Rustikálnost zde podtrhuje i koupelna se sprchou, která neexistuje. Ale je tu studně s rezavou vodou, dva kýble na provázku a dva kastroly, takže na smytí celodenní soli to stačí. No a pak už jen hvězdičky na temné obloze, sezení na pláži a čumění na šumící moře.

Noc:ve stanu na Ko Ta Kiev *5
Doprava: tuktuky v Sihanoukville *1 + *2, ferry na a z Ko Ta Kiev *10
Jídlo: 6,5$ (voda 0,5, pečivová kouile 0,4, véča na Crusoe 5,75)
Celkem: 15,5 $

11. 3. Ko Ta Kiev

Snídaně – pláž nalevo – oběd – pláž napravo – večeře – pláž uprostřed. (17,5$)

12. 3. Ko Ta Kiev

Ostrov ale patří mezi větší, takže podél a skrz něj jde dělat i různé túrky. Jen ty do útrob se zadrhávají v trnité pralesní vegetaci. Jen by to nechtělo dostat se úplně na druhou stranu ostrova, kde jsou vojenské základny, protože hranice s Vietnamem není úplně daleko. Z pláží byly nejlepší mimo nás resort u opuštěného pobřeží, kde kilometr nebyla ani noha. Dál sice stojí nějaké stavby a mola, ale lidmi to stejně neoplývalo. Odpoledne jsme se vydali na průzkum druhé strany, kde jsme museli i občas přelézt pár skalek ohraničující další pusté pláže až k finální skále ve tvaru hřibu, na jejíž vrchol jsme se vyškrábali k poslednímu mořskému západu slunce. Po naaranžování nejrůznějších fotek, včetně závěrečného odstřelu spolucestujícího, který si Zuzu vyloženě užívala, už v podstatě nám zbývá už jen cesta dom:-(

Začala hned vesele, protože při večerním ujištění, že ráno v 8 pojedeme, nám říkají, že nemají kapitána, a že se pojede až odpoledne. Tak jsme si museli vyhádat ranní spojení, které nám ještě asi 3krát upravili, aby se jelo nakonec podle nejpůvodnějšího plánu. Jinak ale tohle místo určitě bylo parádní. Jen vzhledem k tomu, jak vysoký nájem tady platí, mi to úplnou ekonomickou životaschopnost nedává a bohužel ais velmi brzo místo pustých pláží zde vyrostou další betonové zrůdy pro Rusáky. (11 $)

13. 3. Ko Ta Kiev – Sihanoukville – Phnom Penh

Po snídani zahajujeme 13dílný ústup do Čech. Loďku jsme tedy zdárně zdolali. Tentokrát byla hladina jak zrcadlo na rozdíl od řádně houpavé plavby s dávkami spršek sem. Na Otres beach jsme ještě chtěli hodit snídani. Bohužel v devět prostě ještě nic nefunguje, kromě nabídky chlastu. Hodili jsme i řeč s jedním Čechem, který poskytl informace o kambodžském turismu z jiné stránky. Dříve zmíněné ceny za bumbum jsou férovější na hladině až o devatenáct dvacetin nižší, což je tedy stejně jako dostat se do bordelu odsud na taximotorce. Pracuje tu načerno už rok, výplatu dostává 100 dolaru (bez dížka, které se moc nedává, ale s jídlem a střechou nad hlavou), což při jeho nákladech a několika milenkách je asi někdy dost málo.

Uhádali jsme tuktuka do centra, kde nejdřív vysazuju Zuzu u nádraží jedné společnosti jezdící do Phnom Penhu (takže se nemusíme tahat až na autobusák) a já ještě sjedu do banky, kde mi po papírování vrací moji, již stejně nepotřebnou, kartu. Ale než aby se tady někde pohybovala... Autobus vyráží o každou celou, tak v 11 opouštíme mořské břehy a velmi slušnou asfaltkou skrze méně slušné bahnité vesničky se šineme 5 hodin ve velmi slušném autobusu s nezbytnými lokálními songy bollywoodského střihu do zácpy odpoledního Phnom Penhu.

Zastavujeme v centru u Nového trhu (Psar Thmei). Baťůžkářský místní Khaosan již dávno zbourali, ale vzhledem k hicu a jedné noci se snažíme urvat něco nejblíž. Pro to je tu hned ulice plná hotelů. S každým barákem cena klesá bez přílišné újmy květinek na 8 dolarů za dvojlůžák s koupelnou. Pravda, možnost hodinových tax a ohromné zrcadla u postelí, svědčí, že hotely neslouží pouze znaveným cestujícím z autobusů, ale bylo to v pohodě.

S padající tmou vyrážíme do města, které toho v okolí příliš k vidění nenabízí. Zapadneme do uliční restauračky, kde Zuzu zdebužíruje mořské potvory, zatímco já marně hledal khmérská kari. Tak jsem si aspoň přivezl docela slušně udělanou khmérskou kuchařku v angličtině (10$). Brzy už zase na Zuzu něco lezlo. A já to opět nebyl, tak ji doprovodím zpátky do hotelu. Cestou zpátky se ještě zeptala na inzerovanou masáž za 3$. Zuzu, což byla asi první ženská, co se zde ptala, chtěla vědět, jestli je to thajská masáž? Slečny se podivně uculili, že jako je kambodžská. To Zuzu teda moc nezaujalo. Já ještě skočil slít hrdlo pivy a nechat se taky jednou balit místní slečnou. Bohužel si mě nevybrala zrovna žádná princezna, tak jdu radši na pokoj.

Noc: Phnom Penh, hotel u Nového marketu *7 za pokoj s koupelnou
Doprava: tuktuk Otres-Sihanoukville *3, bus Sihanoukville-Phnom Penh 5
Jídlo: 3,8$ (polévla 2,25, voda 1500rielů, nákupy 4700r); pohledy á0,25
Celkem: 14 $

14. 3. Phnom Penh

Konečně vstáváme pořádně brzo, abychom něco viděli z města. Razíme skrz několik bloků probouzejícího se města ke Královskému paláci. Město vůbec vypadá docela čistě, staví se nové baráky, kolem Paláce je to vypíglované, i chodníky často slouží jen chodcům. Než otevřou brány Paláce (8:00) čučíme do hlubokého řečiště Mekongu. Královský palác (vstupné 8$) je poslední památkou, která mi zde tehdy odolala (tenkrát jsem se k ní došoural po poledni na konci veškerých sil a radši skončil u klimatizovaného internetu). Údajně bývá připodobňován bangkockému, ale to je trochu přistřižený za vlasy. Mají sice také malého smaragdového Buddhu, který se nesmi fotit, a pár baráků kolem. Ale nějaké tuny cinkrlátek a zákoutí to nejsou. Nicméně je tu příjemně. Ke konci je pár muzejních exponátů a živá muzika. Skoro dvě hodiny jsou pryč. Dáváme gáblík, vracíme se pro věci do hotelu, kde už na nás číhají tuktukáři, s nimiž se za poloviční původní nabídku dostáváme na 5 kilometrů vzdálené letiště.

Letiště je příjemné, s možnostmi nejrůznějších dlabanců venku (včetně mekáča na zmrzlinu) a taky s poštou, kde se můžou konečně poslat pohledy, a kde paní má docela pochopení pro nejrůznější filatelistické experimenty. Letíme s China Southern do Kantonu. Při odbavení mají opět problémy s amsterdamským letištěm (takže zas tam budeme muset lítat pro palubní vstupenku) a se zaznamenáním kartičky OKplusu. Než nám to nacvakali, tak Rusáci za námi málem padli do amoku. Nečekaně to bylo k ničemu, protože ani 17 tisíc za letenku na 6 letů a 22000 kilometrů není u ČSA hodno ani jedné jediné uznané míle, čímž si mohou jejich slavný bonusový program definitivně strčit kamsi.

Lety byly v pohodě, jídla dost, na obrazovce přibyly nové filmy, na které jsem měl už pár let i spadeno, takže to vcelku utíkalo, kor když se opět letělo z Kantonu přes noc. Neutíkal zas jen 5hodinový přestup.

Noc:v letadle a v Kantonu
Doprava: tuktuk na letiště *3
Jídlo: 3,75$ (0,5 voda, curry rýže 2.25, sušenky 1)
Vstup Královský palác 6,5$, známky 4, pohled 0.25. Celkem: 16 $
Devět kambodžských dní vyšlo na 184 $ = 400 Kč/den (+ vízum 22,5)

15. 3. Amsterdam – Mnichov – Praha

Nabrali jsme zpoždění skoro hodinu, čímž se nám čas na přestup smrskl na 40 minut. V Amsterdamu byly všude fronty, automat nám odmítal vydat palubní vstupenky a čekání na pár milostivě otevřených přepážek s lidskou silou bylo na desítky minut. Uklidněním mohlo být, že tu byli na tom lidi i hůř. Přesto se neodpouštěli další prohlížení báglů a svlékání navzdory tomu, že už mají nainstalované i nové svlékací rentgeny. Zuzu s hodinkami pustili, ale po mě zase chtěli sundat i pásek. Sundal jsem ho i s kalhotami a než jsem se stačil dotázat, jestli mám i trenky, obsluha radši někam zdrhla.

Do Mnichova jsme letěli už s KLM, které má také potřebu se ztrapňovat decinkou vody a jedním piškotkem. V Mnichově jsme měli docela času na nákup proviantu, než nám pojede vlak. Dostání se z Mnichova není úplně nejsamozřejmější. Spojů je sice dost, ale odjíždí z autobusáku ve městě (od 850 Kč) a i když to mají i žlubusy po cestě, na letiště zajíždí jen jeden až dva za den a Eurolines vůbec. A sjetí metrem do centra se prodlouží o půldruhé hodiny a i nejlevnější varianta se prodraží o 10 eur. Naštěstí na stránce Deutsche Bahn pár dní dopředu přes internet lze koupit jízdenku Letiště Mnichov – Praha, hlavní nádraží, která má v sobě oba spoje a za 27 euro. Obsahuje metrovlak a z hlavního nádraží pak autobus, který je časově na cestách do Čech o dost praktičtější. Poté, co metro vyrazilo z útrob letiště, se venku spustila sněhová smršť, abychom se rychle vrátili do reality, a aby nám připomněla, že rozhodně jsme se do žádného jara nevrátili. Nástup do autobusu je před nádražím. Autobus stejně nějak provozuje Student Agency, ale je to bez čajíčku, novin a i obrazovky před očima zůstávají vypnuty. Cestou na mě nějak padá, že dvěma krásným měsícům je konec a nastává zas šeď všedních dnů.

Určitě nejpříjemnější překvapení byl „neobjevený“ Taiwan. Také od Sumatry se čekal větší indonéský šrumec, což se ve většině případů naštěstí nepotvrdilo. Kambodža se mění šíleným tempem, ale furt Angkor dokáže přebít ledascos. Jen Vietnam a Severovietnamci zvlášť zůstávají takový divní.

Doprava: bus Mnichov – Praha 27€, metro+bus dom 70 Kč, jídlo 3€, celkem 40$
A když už jsem to sem dočmáral, došlo i na kalkulačku a celkový sčot, který vyšel za 60 dní na 46.300 Kč (z toho za letenky bylo 21 300 a za víza 2 000).