CESTOVÁNÍ

TravelInfo


   

Zakarpatská Ukrajina 2005
(1. Praha - Košice)

Před cestou

Před cestou se muselo zařídit pár věcí - prachy, průvodce, jízdenku a ubytování. Na Ukrajině se platí hřivnami. Ty se sice v Praze sehnat dají, ale nejjistější byl nákup dolarů. V místních směnárnách jsou rozdíly mezi nákupem a prodejem jen kolem 1 % (1 USD = 5 HRI v 2005, dnes 8,2). Ve větších městech počítejte s 15-20 dolary na den (nocleh se prodraží), ve zbytku Ukrajiny jste s 10 dolary za boháče. Plus to chtělo ještě nějaký slovenský koruny na přejezd za hranice.

Cestovní průvodce je dobrá věc. Bohužel o Mosambiku seženete třebas 3 druhy průvodců, leč o Ukrajině ani tečka. Jediné, co se našlo v prodejně Kiwi, byl průvodce po horách Zakarpatské Ukrajiny. Něco málo tam bylo i o městech a možnostech ubytování, ale jinak bída (ubytovnu v Užhorodě jsme podle toho hledali 3 hodiny). Den po našem odjezdu vyšla Ukrajina od Rougha v češtině (asi 400 Kč včetně DVD). No, 15 let nic nevyšlo a teď to mineme o jeden den. Ale o Zakarpatsku toho tam stejně moc nebylo.

Pokud se chcete někam dostat a mít jistotu, že hned neutečete domů bez zážitků, chce to koupit jednosměrnou jízdenku. Na Ukrajinu se sice dají sehnat přímé linky. Ale ty jsou plné pracujících Ukrajinců a jezdí se to většinou v karose a často také delší cestou přes Polsko, protože na Slovensko potřebují Ukrajinci tranzitní víza. Cílem tak byly jen Košice, kde jsme to chtěli trochu omrknout. Student Agency bohužel už měla vyprodáno (550 Kč), tak 2 dny před odjezdem jsme sehnali spoj od Data Autotrans za 490 Kč (studenti -10 %).

Ubytování jsme nesháněli, leč možný 3denní trečík po Černohorském masivu chtěl asi něco jiného než jednokilový jednoplášťový "stan", pod kterým jsem úpěl na Kypru. Takže den před odjezdem jsem koupil něco lepšího od Jurka. Naštěstí se taky dal nacpat do batohu, což se na něm ale váhově dosti podepsalo (přes 10 kilo).

Neděle 17. 7.: Mělník/Kralupy - Praha - Bratislava

První den byl ve znamení přesunu a podle toho taky záživný. Já vyrazil z Mělníka, Kamil z Kralup a sešli jsme se ve čtyři odpoledne na Florenci. Odjezd byl v 17:15 a podle jízdního řádu jsme měli být v pět ráno na Slovensku. Autobus byl stylu "na vrh huj, vevnitř fuj". O sedačky se ani nedala opřít hlava, což spánku zrovna neprospělo. Aspoň hrálo video a stačili jsme trošku zdrbnout dění v našich městech. V Brně byla velká pauza a další půlhodinu jsme strávili na bratislavském nádraží (hezčí nádraží než Florenc mají opravdu všude).

Výdaje: 540 Kč
Doprava: 498 Kč (bus Praha-Košice 490 Kč (studenti -10%), bus Mělník-Praha 38+5, metro 14)
Jídlo: 40 Kč (hamburger 25, hranolky 15)
Ostatní: 2 Kč (záchod Blava:-)

Pondělí 18. 7.: Košice - Michalovce - Užhorod

V noci jsme profrčeli Slovensko po trase Nové Zámky - Lučenec - Rimavská Sobota - Rožňava a konečně Košice. Tady se objevil jeden podstatný problém. Dojeli jsme totiž s 2hodinovým předstihem. A třetí hodina ranní není ten nejideálnější čas na procházku po historickém centru. Nějak jsme se probrali a vydali se do centra, které je kousek od nádraží. Docela velké podlouhlé náměstí s potůčkem je plné zahradních restaurací. Na place je vedle ukázkové barokní věže gotický dóm, který připomíná rozmoklou bábovku. K tomu spousta dalších hezkých baráků, kostelů atd. Jen ve tři je tu totální mrtvo. První domorodci, které jsme potkali, na nás volali "vítejte v Košicách, vy hajzl..., kre..., č..." Holt východní pohostinnost. Abychom náhodou toho ve tmě neviděli moc, tak vypli i veřejné osvětlení. Ale jinak Košice dobrý.

Slovensko

Košice
Čtyři ráno není ideální doba na focení fragmentu košické bábovky

Ukrajina

Chust
Dopravní infrastruktura za hranicemi krapet poklesne

Po dvou hodinách jsme se vrátili na autobusák, kde akorát odjížděl bus do Michalovců (jezdí jen 5x denně a lácí úplně neoplývá - kolem stovky). Vystoupili jsme na ulici před vlakovým nádražím a počkali asi hodinku na bus do Užhorodu (z Michalovců to jezdí dopoledne asi dvakrát). Jelo nás jen pět, včetně nás. Pravý byznys tohoto spoje jsme odhalili až na zpáteční trase.

Na hranicích jsme museli vystoupit a vypsat nějakej glejt, včetně adresy ubytování (opsali jsme něco z průvodce). Vyměnili jsme pár peněz (u dolarů je i tady stejný solidní kurz jako jinde na Ukrajině). Pak se v zásadě nic hodinu nedělo a jen občas kolem prošel významný šášula s gigantickou čepicí. Po vykoukání všech očí jsme pokračovali dál za hranice kolem pár monumentálních sousoší z války.