Distribuční logistika z hlediska výrobního podniku představuje spojovací článek mezi výrobou a zákazníkem.
Zahrnuje veškeré skladové a dopravní pohyby zboží k zákazníkovi a související informační a kontrolní činnosti.
Cílem je dodat zboží ve správné době na správné místo, ve správném množství a kvalitě, a současně vytvořit optimální poměr mezi úrovní dodacích služeb a jí odpovídající výškou nákladů.
Současný systém distribuce (v ČR) stále ještě vykazuje vysoké náklady, které vyplývají především z vícestupňového předzásobování, nedostatečného vybavení skladovací a vychystávací technikou, zajišťování distribuce mezi velkým počtem výrobních a distribučních míst při nedostatečném vytížení dopravních kapacit, nekoordinování jízd vozidel mezi výrobními a distribučními místy a vedení agend zakázek mezi početnými distribučními organizacemi při nedostatečném využívání informačních systémů a výpočetní techniky.
Z hlediska terminologického se někdy rozlišují pojmy distribuce a fyzická distribuce.
Fyzickou distribuci je možné chápat jako podsystém distribuce,
který zahrnuje všechny úkony související s fyzickým pohybem distribuovaného
zboží včetně zajišťování a zpracování k tomu potřebných informací.
Patří sem především příslušné skladové a dopravní činnosti a k nim doplňkové úkony.
Z hlediska hierarchického lze rozlišovat 3 různé úrovně distribuce:
1) Strategická distribuce
- zabývá se především návrhem distribučního
systému, tzn. návrh sítě skladů, volba
dopravních a manipulačních prostředků apod.
2) Taktická distribuce
- má zabezpečit optimální využívání všech prvků
navržených v rámci strategického řízení
distribuce pomocí střednědobého a krátko-
dobého plánování
3) Operativní distribuce
- řeší úkoly vyplývající z odchylek od plánu
Distribuční řetězec je možné charakterizovat uzly a úseky.
Uzly - tvoří množinu organizačních jednotek výrobce a externích zprostředkovatelů, kteří se zúčastňují na procesu distribuce zboží. Po úsecích se zboží přemísťuje mezi uzly.
Distribuční řetězec začíná u výrobce a končí u zákazníka. Dále ho mohou tvořit různé velkoobchodní, maloobchodní a jiné zprostředkovatelské organizace.
Distribuční řetězec plní řadu funkcí:
1) Skladovací - vyrovnávání rozdílů mezi nabídkou a poptávkou vznikají-
cích následkem nerovnoměrností v poptávce, sezónností.
2) Vychystávací - kompletace zásilek pro distributory či zákazníky.
3) Konsolidační - sdružování zásilek pro více zákazníků s cílem dosáhnout
lepšího využití rozvozových vozidel.
4) Manipulační - nakládkové, vykládkové a jiné manipulace s distribuo-
vaným zbožím
5) Komunikační - výměna informací potřebných pro uskutečnění
distribučního procesu
1) Přímá distribuce
- jde o dodávání výrobků zákazníkovi bez
zprostředkovatele; je vhodná jestliže existuje
omezený počet zákazníků a ti se nacházejí v
blízkosti výrobce.
Výhodou je přímá informovanost a kontrola distribuce výrobcem
a možnost jeho rychlé reakce na případné změny požadavků ze strany zákazníka.
Nevýhodou jsou vysoké zásoby hotových výrobků ve výrobních skladech,
velký počet individuálních zakázek a s tím spojené vysoké přepravní
a distribuční náklady.
2) Nepřímá distribuce
- je běžněji užívaná, je vhodná při větším počtu
zákazníků nebo při vysokých požadavcích na
servis.
Výhodou jsou kratší dodací doby pro zákazníky, pro výrobce nižší
potřeba zásob ve výrobních skladech, jednodušší administrativa
a nižší přepravní a distribuční náklady.
Nevýhodami jsou větší zásoby hotových výrobků v distribučním kanálu
a pro výrobce nepřímá informovanost a kontrola distribuce,
a tím i zmenšená schopnost reagovat na situaci na trhu.
3) Kombinovaná distribuce
- hovoříme o ní v případě, když daný podnik
pro část produkce používá distribuci přímou
a pro jiné distribuci nepřímou.