V praxi je používáno mnoho nejrůznějších systémů distribuce výrobků. Cílem je uspokojení zákazníka. Je také potřeba respektovat technologická omezení.
Vliv na výběr výsledné distribuční technologie má:
- druh výrobku
- druh zákazníka
- vzdálenost od zákazníka (umístění skladů)
- frekvence nákupu či prodeje
- nároky na služby ze strany zákazníka
- použité dopravní prostředky apod.
Výsledná varianta se má projevit volbou vhodné kombinace druhů distribuce (extenzivní - nepřímá, výběrová - přímá…) a vhodného distributora.
Stále více se uplatňují distribuční strategie, které v praxi řeší následující
2 situace:
- zákazník je lokalizován v místě, které je stejně vzdáleno
od více distribučních míst. Pak je možné pro uspokojování jeho požadavků
využívat všech míst, podle stavu zásob na skladě, vytížení skladů apod.
= velmi pružné služby
- pružné distribuční systémy se také využívají v případech, kdy
při různé velikosti dodávek se mění náklady na dodávku od různých dodavatelů
Vedle popsaných distribučních strategií někdy nazýváme
technologické způsoby distribuce jako:
- strategie odkladu konečných operací
- strategie úplného sortimentu v omezeném počtu skladů
- strategie spojování zásilek
Výrobní systémy nečekají vždy na konkrétní objednávku, ale vycházejí také z předpovědí spotřeby. S tím ale souvisí riziko, že skutečné objednávky se budou lišit od předpokládaných. Pokud lze některé výrobní či distribuční operace odložit až do okamžiku, kdy vznikne konkrétní objednávka, je možné toto riziko podstatně snížit. V tomto případě je tedy vyvíjena snaha o udržení výrobků co nejdéle ve výrobním procesu v nedokončeném stavu a konečnou úpravu provádět až na potvrzenou zakázku od odběratele.
Opakem předchozího systému je způsob, kdy v několika málo skladech je udržován plný sortiment výrobků podle odhadu možné poptávky. Jakmile pak přijde konkrétní objednávka, hledá systém nejlepší cestu dodávky k zákazníkovi. Systém vyžaduje rychlou komunikaci při přenosu objednávek a rychlé formy dopravy.
Ve snaze snižovat přepravní náklady je využívána strategie spojování objednávek do větších zásilek, s cílem snižovat jednotkové přepravní náklady a často také dosáhnout větší frekvence zásobování.
V praxi se využívají 3 způsoby strategie:
1) spojování dodávek dodavatelů do skupin podle segmentu trhu
- objednávky od zákazníků u daného dodavatele se spojují pro určitou
geografickou oblast trhu do jediné zásilky
- participovat na nich může i více dodavatelů
- snahou je zajistit dostatečné množství dílčích zásilek pro danou
oblast, aby tato mohla být, pokud možno denně efektivně zásobena
- pro dopravu se mnohou najímat i třetí organizace
2) termínové zásobování
- jednotlivé segmenty trhu jsou zásobovány jen v určitých pevně
stanovených dnech, které jsou zákazníkům předem známy a
zpravidla se opakují vždy ve stejné dny v týdnu
3) spojování objednávek zákazníků
- jde o výpravu hromadných zásilek, které mohou provádět dopravní,
spediční, obchodní a zásilkové organizace, které provádějí
sdružování individuálních zásilek svých zákazníků ve vlastním zájmu
pro snížení svých dopravních nákladů
- v blízkosti větších měst mohou být za tím účelem využívána
městská a oblastí centra, která jsou stále častěji zřizována