LOGISTIKA
Označování pasívních prvků
Aby mohly být pasívní prvky ve stanovených místech logistického řetězce bez problémů identifikovány, musí být odpovídajícím způsobem označeny.
Objekty - označovány jsou buď výrobky, díly atd., samotné výrobky zabalené ve spotřebiteských obalech, základní a odvozené manipulační a přepravní jednotky spoluvytvářené distribučními nebo přepravními obaly...
Nosičem - označen může být přímo výrobek, díl nebo obal, visačka, etiketa, magnetická páska, štítek atd.
Označením rozumíme záznam kódu, nápis nebo grafickou značkou např. manipulační
Rozlišujeme sledování objektů od identifikace objektů:
1) sledování objektů - získávají se informace týkající se struktury toku v čase
2) identifikace objektů - je zjišťována totožnost objektů, a to několikerým z těchto způsobů:
- podle fyzických znaků např. kamerou podle tvaru nebo barvy nebo váhou apod.
- podle kódu např. laserovým snímačem podle čárového kódu
- podle nosiče dat např. snímačem radiofrekvenčního signálu odraženého nebo vyslaného štítky umístěnými na kontejnerech.
Zde můžeme hovořit nejen o monologové komunikaci tj. o čtení údajů,
ale o dialogové komunikaci, tj. o výměně dat mezi aktivními programovatelnými
nosiči a čtecím zařízením.
Automatická identifikace a jí odpovídající označování pasívních prvků usnadňuje:
- řízení procesů, jimiž pasívní prvky procházejí
- kontrolu stavů - zásoby na skladech
- sběr informací - vyhledávání a čtení údajů v katalozích
- provádění transakčních procesů
ČÁROVÉ KÓDY
Čárové kódy jsou nejúčelnějším, většinou nejlevnějším a nejrozšířenějším způsobem označování pasívních prvků pro automatickou identifikaci na optickém principu.
Jsou založeny na rozdílných vlastnostech tmavých a světlých ploch při ozáření světelným nebo laserovým paprskem: úzký paprsek ze zdroje pohybujícího se nad soustavou tmavých čar a světlých mezer, spadajíc kolmo nebo pod určitým úhlem, je čarami pohlcován a mezerami odrážen; vzhledem k rychlosti pohybu trvá pohlcování nebo odrážení paprsku déle, je-li čára nebo mezera silná.
Odražený paprsek je snímán a v analogové podobě předáván do řídící jednotky snímače, kde se mění v digitálním signály, které podle algoritmů daného kódu umožní rozpoznání jednotlivých znaků; ty jsou dekodérem převedeny na ASCII znaky (30), vhodné pro další přenos a zpracování.
Jednotlivé čárové kódy se liší:
- použitou metodou kódování při záznamu dat (31)
- skladbou záznamu a jeho délkou (32)
- hustotou záznamu (33)
- způsobem zabezpečení správnosti dat (34)
Nejčastěji ve světě používané čárové kódy jsou:
- číselné: UPC, EAN, 11, MSI, 2 z 5, prokládaný 2 z 5 (ITF)
- číselné se zvláštními znaky: Codabar
- alfanumerické: 39, Telepen, 93, 128
Kód EAN (European Artiele Numbering)
spolu s analogickým kódem UPC (Universal Product Code, používaným v USA a v Kanadě)
jsou nejrozšířenějšími čárovými kódy.
O jejich zavedení se zasadili výrobci potravinářského spotřebního zboží a maloobchod.
Oba kódy jsou dnes považovány za schopné zajistit obecně aplikovatelnou,
celosvětově využitelnou normu pro identifikaci zboží.
Jsou navzájem plně kompatibilní.
Záznam v kódu EAN obecně je rozdělen do levé a pravé části, které jsou odděleny středovým znakem se dvěma čárkami s nejmenší tloušťkou. Na začátku a na konci každého záznamu se používá počáteční a koncovým znak, opět se dvěma tenkými čárkami, které zároveň definují standardní šířku, tj. modul čárek a mezer. V levé části se uvádí číselné označení systému číslování a kódové číslo výrobce, v pravé části kódové (identifikační) číslo přidělováno národním střediskem EAN; číslo výrobku si stanoví výrobce sám.
Kód EAN je zaveden ve dvou délkách záznamu: se 13 znaky (s předsunutou číslicí a se dvěma polovinami záznamového pole po 6 znacích) a ve zkrácené verzi s 8 znaky (s předsunutou číslicí a se dvěma polovinami záznamového pole.
Konkrétně pro označování spotřebitelských obalů třináctimístným kódem (EAN13) bylo českým a slovenským účastníkům v době zapojení do IANA EAN přiděleno třímístné předčíslí (prefix) 859; na ně navazuje (zleva doprava) čtyřmístné číslo označující výrobce (uživatele) a pětimístné číslo k označení druhu výrobku (polední vpravo je kontrolní číslice).
Tisk záznamu v kódu EAN na spotřebitelské obaly (samolepicí etikety, visačky apod.) je možno provést externě - s využitím služeb některé ze specializovaných obchodních tiskáren nebo pomocí vlastní výstupní tiskárny řídícího či výpočetního systému.
Nejdůležitějšími zásadami pro tisk jsou:
- dodržení požadované šířky čárek a mezer
- respektování faktoru signálu kontrastu tisku
Umístění záznamu v kódu EAN na spotřebitelské obaly se řídí obecným
standardem IANA EAN (41), resp. ČSN.
Striktně platí pravidlo, že jedna jednotka spotřebitelského obalu
smí nést jen jeden kód. V zásadě má být záznam umístěn:
- vlevo na spodní straně event. Na jeho zadní straně tak, aby nezasahoval do švu
- u plechovek a konzerv dole v levé části (ve směru podélné osy pláště) nebo na víčku (na horní straně obalu)
- u kartonů a lepenkových obalů na spodní straně
- u lahví, sklenic aj. na zadní etiketě
- u sáčků při spodním okraji zadní strany
- u kelímků na zadní části etikety nebo na víčku
- u tub na spodním okraji
- u smrštitelných fólií na etiketě nalepené na boční straně vlevo dole
- u podložek vlevo dole na čelní nebo na zadní straně
- u textilního zboží na visačce, a sice na jejím levém dolním okraji
V poslední letech se čárové kódy rozšiřují i na označování distribučních a přepravních obalů.
Tyto druhy obalů, pokud je v nich zboží dodáváno do prodejen maloobchodu, začínají plnit své funkce v logistických řetězcích v okamžiku, kdy je do nich ve výrobě vkládáno zboží balené ve spotřebitelských obalech a končí v okamžiku, kdy toto zboží je z nich v zázemí prodejen vybalováno, doplňováno do prodejních prostorů a připravováno k prodeji a kdy se začíná uplatňovat označení na spotřebitelských obalech.