SEMINÁRKY

Makroekonomie

Mikroekonomie


Miras.cz - Seminárky - Podnik - Logistika XIX.

LOGISTIKA
Výrobní strategie

Vývoj výrobních technologií dospěl do stadia, kdy je zaměřen na plnění dvou základních úkolů:
a) vyrábět kvalitně
b) vyrábět co nejlevněji

Ideální stav by byl takový, že by nedošlo k zahájení výroby a nákupu materiálu, dokud by nepřišla konkrétní objednávka na výrobek od zákazníka. V tomto případě jde o postup označovaný jako výroba na zakázku.

Opakem je výroba na sklad, která vychází téměř výhradně z předpovědí budoucí poptávky a výrobky vyrábí dopředu na sklad. V současné době se používá ve světě řada výrobních strategií.

Strategie Just in Time ve výrobě

Základní myšlenkou JIT je vyrábět jen to, co je potřebné a tak efektivně, jak je to jen možné. Podle tohoto pojetí jsou zásoby jen signálem nějakých poruch v řízení. Eliminace zásob ovšem problémy neodstraní, je třeba nejdříve tyto problémy vyřešit a likvidace zásob je toho jen důsledkem. Prvotní důraz je při zavádění systému kladen na kontrolu kvality. Dalším předpokladem je perfektní přísun materiálu k jednotlivým strojům, linkám a aparátům. Potřebný materiál musí být dodáván v požadované kvalitě, v požadovaném množství, v požadovaném termínu na správné místo podle operativního plánu.

Zavedením tohoto systému lze dosáhnout:
a) 20 - 50 % zvýšení produktivity práce
b) 80 - 90 % zkrácení průběžné doby výroby
c) 20 - 40 % zvýšení využití výrobního zařízení
d) 8 - 15 % snížení nákladů na nákup
e) 50 - 90 % snížení stavu zásob
f) 30 - 40 % zlepšení využití výrobních prostor

Negativním důsledkem tohoto systému je to:
- vede ke snižování komplexnosti výroby
- výrobce finálního výrobku opouští výrobu komponentů a přenechává ji dodavatelům
- zvyšují se nároky na přepravu se všemi nepříznivými ekologickými efekty

Systémy plánování a řízení výroby (systémy PPS)

Pod pojmem plánování výroby se rozumí:
- plánování výrobního procesu (druh a množství výrobků, termíny výroby)
- plánování potřeby (materiálu, dílů apod.)
- plánování termínů operací a kapacit (začátky a konce operací)

Řízení výroby představuje vlastně dohled nad zakázkou a vydávání dispozic týkajících se zakázky. V době kdy ve většině případů převažuje trh zákazníka je ideální praktikovat systém "výroba a nákup na zakázku". Opačným extrémem je výroba a distribuce na sklad. Praxe se pohybuje mezi těmito dvěma případy.

V případě výroby a nákupu na zakázku je možné v plném rozsahu používat tzv. zpětné plánování, při kterém se vychází z termínu potřebného doručení výrobku zákazníkovi s tím, že je potřebné zohlednit:
- dobu přepravy od výrobce k zákazníkovi
- čas potřebný na vypravení zásilky
- průběžná doba výroby

Průběžnou dobu výroby tvoří:
- čas na technologické zpracování
- čas na mezioperační dopravu
- přestavovací časy (potřebné k seřízení strojů)
- čekací časy (čekání na uvolnění kapacit, ztrátové časy)

Rozpis úloh, plánování operací na jednotlivé stroje a ve většině případů i operativní řízení mohl v minulosti, při velkosériové výrobě zvládnout i pracovník na nejnižší úrovni.

Nyní dochází ke zkracování výrobních cyklů a snižování sériovosti hrozí při častých změnách dispozic prodlužování průběžných dob, zvyšování zásob nedokončené výroby, kolize při obsazování kapacit, nedodržování termínů atd. - stává se celý proces plánování a řízení výroby značně složitějším. Pro jeho podporu je zpravidla potřebná výpočetní technika - na softwarovém trhu existuje řada produktů použitelných pro tyto účely. V praxi se uvádí pod zkratkou PPS (Production Planning Systém, Produktivně plánovací systém).

Takový systém má umět:
- plánování
- regulaci (řízení v rámci naplánovaného)
- vydávání podkladů pro zpětnou vazbu (evidence, statistika)
- schopnost plánování kapacit
- dokumentace v češtině