• HOMEPAGE
• CESTOVÁNÍ
• SEMINÁRKY
• AKCIE
• 

SEMINÁRKY

PODNIKOVÁ EKONOMIKA
9. Financování z cizích zdrojů

Krátkodobý cizí kapitál:
zahrnuje závazky podniku splatné do jednoho roku. Patří mezi ně krátkodobé bankovní úvěry, dodavatelské úvěry, zálohy od odběratelů, nevyplacené mzdy, nezaplacené daně, výdaje příštích období, dlužné dividendy aj.

Dlouhodobý cizí kapitál:
tvoří dlouhodobé bankovní úvěry (např. hypoteční), emitované podnikové obligace a dlužní úpisy, leasingové dluhy a jiné dlouhodobé závazky.

Důvody pro použití cizího kapitálu:

• podnikatel nemá dostatečný vlastní kapitál k založení podniku (může přibrat společníka, založit družstvo nebo a.s., to ale omezuje jeho pravomoci a je to dražší než bankovní úvěr.
• podnikatel přechodně nedisponuje potřebným kapitálem v době, kdy ho potřebuje (např. nákup strojů), cizí kapitál také umožní akce, které jinak uskutečnit nelze
• použitím cizího kapitálu nevznikají jeho poskytovateli žádná práva na přímém řízení podniku, oproti přibírání nových společníků
• cizí kapitál je většinou levnější než kapitál vlastní a jeho použití zvyšuje rentabilitu podniku (viz finanční páka a daňový efekt)

Finanční páka:
Úroky z cizího kapitálu snižují daňové zatížení podniku, protože úrok jako součást nákladů snižuje zisk, ze kterého se platí daně. Použití cizího kapitálu zvyšuje výnosnost vlastního kapitálu. Zvýšení výnosnosti je způsobeno jak použitím levnějšího cizího kapitálu, tak tzv. daňovým efektem (štítem).

Z před D - zisk před zdaněním (EBT); VVK - výnosnost vlastního kapitálu (ROE)

Důvody omezující použití cizího kapitálu

• cizí kapitál zvyšuje zadluženost podniku a tím snižuje jeho finanční stabilitu, při velkém rozsahu dluhu roste nebezpečí bankrotu, to se zvlášť projevuje v období poklesu výroby
• každý další dluh je dražší a je obtížnější ho získat (větší riziko pro věřitele)
• vysoký podíl cizího kapitálu omezuje jednání managementu, které musí být přizpůsobeno věřitelům, další emise akcií však snižuje pravomoci původních vlastníků, kteří z tohoto důvodu preferují větší zadluženost, používá se tedy i forem financování jako je leasing, faktoring aj.

Poměr mezi vlastním a cizím kapitálem je u různých podniků odlišný. V průmyslových podnicích převládá vlastní kap., u obchodních spol. je poměr 50:50, a u peněžních spol. převládá cizí kap. Tento poměr závisí také na struktuře majetku (hodně investičního majetku - hodně VK), na subjektivním postoji podnikatele, na úrokové míře bank, na výnosnosti podniku.

Management by měl usilovat o optimální finanční (kapitálovou) strukturu, tj. o optimální zadluženost. Tu lze stanovit jako minimum průměrných nákladů na podnikový kapitál.

Náklady na použitý kapitál - Weighted Average Cost of Capital (WACC)

WACC je českém překladu znamená vážený průměr nákladů na kapitál, přičemž máme na mysli zdaněné náklady (after tax cost) v jejich aktuální, nikoliv historické velikosti spojené se zapojováním dlouhodobých vlastních a cizích zdrojů do financování firmy.

Obecně lze průměrné náklady na kapitál vypočítat:
WACC = r_e * (E / C) + r_d * (1-t) * (D / C)

Při optimalizaci zadluženosti se vychází z toho, že:
- cizí kapitál je levnější než VK
- s růstem zadluženosti roste i úroková míra (riziko)
- s růstem zadluženosti roste i požadavek akcionářů na vyšší dividendy díky růstu rizika
- substituce VK dluhem přináší zlevnění nákladů na celkový kap. až do bodu, kdy náklady začnou růst

Poměr mezi dlouhodobým a krátkodobým cizím kapitálem

Krátkodobý CK by měl být použit k financování těch složek majetku, kterými lze rychle a s minimálními náklady dluh splatit. To mohou být např. likvidní aktiva jako peníze, splatné pohledávky, hotové výrobky. Dlouhodobý kap. by měl krýt dlouhodobý (investiční) majetek.

Přebytek oběžného majetku nad krátkodobým CK je čistý pracovní kapitál. Je to částka volných prostředků, která podniku zbude po uhrazení všech běžných závazků. Je-li tomu opačně, jedná se o nekrytý dluh.

Riziko

Podnikatelské riziko můžeme definovat jako nebezpečí, že dosažené výsledky podnikání se budou odchylovat od výsledků předpokládaných. Každá podnikatelská činnost s sebou přináší určitou míru rizika, v tržní ekonomice podnikatelské riziko dopadá především na podnik. Jeho snahou je riziko odhadnout a řídit a snížit tak možné ztráty na minimum. Provádí tzv. rizikovou politiku, jejíž součástí je i měření rizika. Investoři pak za větší riziko požadují vyšší výnos.

Podnikatelské riziko představuje specifické problémy jednotlivých odvětví nebo firem.
Úvěrové riziko spočívá v tom, že klient či obchodní partner nedodrží sjednané podmínky. Je spojeno s platební neschopností či platební nevůlí dlužníků.
Úrokové riziko vyplývá ze změn tržních úrokových sazeb a jejich dopadu na zisk. Tyto změny ovlivňují cenné papíry inverzně, tzn. při růstu úrokových sazeb dochází k poklesu cen cenných papírů.
Měnové riziko je blízké úrokovému riziku. Vyplývá ze změn měnových kurzů. Má především vliv při mezinárodním obchodě.
Likviditní riziko - každý podnik musí být v každém okamžiku likvidní (plnit své závazky).
Kapitálové riziko (riziko nesolventnosti) - výše závazků převýší tržní hodnotu veškerých aktiv podniku, podnik se stává nesolventním. Aby byla tato situace vyloučena, musí podnik udržovat dostatečnou výši vlastního kapitálu.