PRÁVO VEŘEJNÉ A SOUKROMÉ
PRÁVO je pojem používaný ve dvojím pojetí:
1) v objektivním smyslu (anglicky law)
- soubor právních norem, zákazů a dovolení (obecně pravidel), jimiž
právotvorné společenství upravuje přípustné jednání a vzájemné vztahy svých členů
2) v subjektivním smyslu (anglicky right)
- oprávnění osoby nějak se chovat
OBJEKTIVNÍ PRÁVO se v ČR člení na:
1) veřejné právo
2) soukromé právo
Existence těchto 2 základních pilířů právního systému byla v ČR dlouho odmítána. Teprve od roku 1989 je v našem právním řádu opět přijímána koncepce systemizace práva, založená na diferenciaci práva soukromého a veřejného. Kritériem, kterým se odlišuje právo soukromé a veřejné, je tzv. metoda právní regulace. Přesná hranice ovšem neexistuje, a proto někdy dochází ke sporům, zda jde o právo veřejné či soukromé.
METODA PRÁVNÍ REGULACE
Je legislativně technický způsob, kterým stát zajišťuje prosazování jednotlivých skupin zájmů prostřednictvím právních norem. Každé z velkých skupin právních vztahů je přiřazována vlastní metoda.
Za metodu právní regulace soukromého práva se považuje rovnost subjektů, za základní právní institut, jehož prostřednictvím se tato metoda uplatňuje, je považována smlouva.
Za metodu právní regulace veřejného práva je považována nadřízenost a podřízenost mezi účastníky této skupiny právních vztahů, způsobilost autoritativně rozhodovat jednou stranou právního vztahu o právech a povinnostech strany druhé. Základním právním nástrojem realizace metody veřejnoprávní regulace je úřední rozhodnutí.
Veřejnoprávní předpisy - obsahují většinou kogentní právní normy; není přípustné se od nich odchýlit ani dohodou stran (např. trestní zákoník)
Soukromoprávní předpisy - obsahují většinou dispozitivní právní normy, které dávají stranám smluvní volnost; dohoda smluvních stran má přednost před zákonem (např. občanský zákoník)
PRÁVO VEŘEJNÉ
- jsou to právní normy, které upravují vztahy mezi:
1) státem (jako nositelem státní moci)
2) občany, právnickými osobami - uplatňuje se tam kde se uplatňuje veřejná moc
- je zde nerovnoprávné postavení subjektů
- stát využívá svého mocenského postavení k prosazení právních norem
- veřejná moc vystupuje vůči osobám ve formě příkazů, zákazů, donucování apod.
- veřejnou moc vykonává stát prostřednictvím moci zákonodárné výkonné a soudní
- právo veřejné je např. správní, trestní, finanční, mezinárodní, procesní předpisy
PRÁVO SOUKROMÉ
- hlavním rysem je rovnoprávné postavení obou subjektů právního vztahu
- subjekty mají rovné postavení, tzn. žádný z nich není oprávněn rozhodovat o právech a povinnostech druhého
- vztahuje se především k soukromým osobám a vztahům mezi nimi
- právo soukromé je např. právo občanské, obchodní, rodinné (např. náhrada mzdy, náhrada škody apod.)