POJEM SOCIÁLNÍHO STÁTU
WELFARE STATE
- sociální stát, neboli stát veřejných sociálních služeb, stát blahobytu aj.
- založen na myšlence, že sociální podmínky jednotlivce jsou i záležitostí společnosti
- kořeny sociálního státu najdeme v Bismarckově povinném pojištění
- v UK byl v období 2. světové války hlavní představitel sociálního státu Beveridge, který nastínil představu komplexního systému soc. opatření jako ochranu před 5 "velkými zly ": 1. chudobou; 2. nemocí; 3. nezaměstnaností; 4. nevzdělaností ; 5. nedostatečným bydlením.
DEFINICE SOCIÁLNÍHO STÁTU (podle Ramesche Mishry)
- plná zaměstnanost ve smyslu regulace tržního hospodářství tak, aby byla velká zaměstnanost
- univerzální sociální služby, hlavně vzdělání, zdravotní péče, bydlení jistota příjmu
- sociální pomoc založená na testování potřeb ke zmírnění chudoby
PŘÍČINY VZNIKU SOCIÁLNÍHO STÁTU
Státní zásahy do sociální reality byly reakcí na:
1. přetrvávající problémy moderní společnosti
2. vývojové procesy:
a) formování národních států a jejich demokratizace po
Francouzské revoluci
b) růst kapitalismu jako výrobního způsobu,
jeho politické
moci a s ním spojenou industrializaci a urbanizaci
Marshall zdůraznil význam vývoje lidských práv,
definoval sociální občanství a jeho tři součásti:
1. práva občanská
2. práva politická
3. práva sociální
Každá tato oblast prošla určitým vývojem, nejdříve byla omezena na malou část populace, teprve postupně byla rozšiřována na celou společnost.
občanská práva - zajištění individuálních svobod a rovnosti před zákonem
politická práva - zajištění participace na rozhodování moci
sociální práva - zajištění minimálního podílu na vytvořených statcích a soc. zabezpečením
Marshall zjistil, že soc. stát není primárně rovnostářsky orientován. Občanství neboli plné naplnění soc. práv podle něj znamená statusovou rovnost neboli rovnost všech občanů společnosti na základě toho, že do ní patří. Statusová rovnost neznamená rovnost příjmovou.
TYPOLOGIE SOCIÁLNÍCH STÁTŮ
1) Podle teoretika Titmusse - v 60. letech:
Reziduální model soc. politiky
- vychází z liberální koncepce
- podle ní existují 2 způsoby, jak uspokojit potřeby lidí => trh a rodina
- když selže trh i rodina, nastupuje sociálně politická instituce, ale jen dočasně
- jedinou funkcí soc. politiky je řešení chudoby, tzv. poor relief
Průmyslově výkonový model soc.politiky
- sociálně politická instituce mají důležitou úlohu jako doplněk ekonomiky
- podle tohoto modelu se mají uspokojovat potřeby jednotlivců na základě zásluh, prac.
výkonu a produktivity
- cílem je udržení společenského statusu jednotlivců
Institucionální model soc.politiky
- SP je součást institucionálního uspořádání společnosti
- poskytuje univerzální služby mimo trh s cílem
redistribuce společenského blahobytu a
uspokojování potřeb lidí na vysoké úrovni
2) Podle teoretika Andersena, který na Titmusse navázal - v 90. letech:
Základními kriterii pro definování typů soc. států je kvalita soc. práv, soc. stratifikace a vztah mezi státem a rodinou. Základem jeho přístupu se stal koncept dekomodifikace.
Liberální režim- odpovídá reziduálnímu modelu Titmusse
- dominuje soc.pomoc na bázi testování příjmů
- skromné univerzální transfery a pojišťovací témata
- dávky určeny pro nízko příjmové skupiny, lidi závislé na státu / dělníky aj.
- nároky na dávky omezeny
- stát povzbuzuje trh např. min. mzdou /pasivně/ nebo dotováním soc. schémat poskytovaných privátním sektorem /aktivně/
- důsledkem tohoto typu je omezování soc.práv
Konzervativní režim
- typický pro Rakousko, Německo
- snaha o zachování statusových rozdílů
- práva jsou přidělena na základě příslušnosti ke třídě či statusu
- jakákoliv redistribuce má zanedbatelný dopad
- stěžejní je uplatnění principu subsolidarity
Sociálně demokratický
- odpovídá institucionálnímu modelu
- typické je uplatňování principu univerzalismu a dekomodifikace i na střední třídu
- sleduje rovnost nejvyšších standardů, a ne rovnost min. uspokojování potřeb
- všechny vrstvy jsou součástí jednoho univerzalistického pojištění, i když jsou dávky
přizpůsobeny příjmům
- tento model snižuje úlohu trhu
Leninský model
- spojen s režimem ve státech střední
a východní Evropy
- kladl důraz na univerzalitu
- stát měl monopol na poskytování soc.služeb
- soc. pomoc dostali ti, kteří byli součástí "pracujícího lidu"
- ostatní byli vyloučeni ze systému, často i kriminalizováni
- docházelo k omezování soc.práv
- systém představoval spíše nástroj kontroly
Latinský model neboli "jižní"
- charakteristická je absence definovaného životního minima
- často nesystematická opatření
- spoléhání se zejména na sociálně ochranné funkce rodiny
- např. Řecko, Španělsko, Portugalsko
SOUČASNOST SOCIÁLNÍHO STÁTU
Naplňování principů soc.státu je úzce spojeno s hospodářskou, politickou situací a ekonomickým vývojem státu. Po 2. světové válce došlo k rozvoji sociálních států, zejména v 60. letech 20. století, kdy v mnoha zemích rostly soc. výdaje a rozvíjely se jednotlivé složky soc.státu jako soc. služby a soc. pojištění. Poté byla expanze veřejných soc.služeb ukončena hospodářskou krizí spojenou ropným šokem v r. 1973. Další období se proto nazývá "krizí soc.státu".
Příčiny krize:
propad příjmů státu
nárůst nezaměstnanosti
větší počet soc.slabých osob
Kritika sociálního státu
1) rostoucí náklady na soc.opatření
- náklady na soc.opatření mohou zpomalit ekonomický rozvoj
- náklady rostou, i když ekonomický růst stagnuje nebo klesá
2) ztráta efektivnost soc.výdajů
- instituce zajišťující funkce soc.státu jsou nákladné samy o sobě
- redistribuční mechanismy nejsou často transparentní
3) zpochybňování legitimity soc.státu
- oslabuje se důvěra lidí ve schopnost soc.státu naplnit principy, na nichž byl založen
4) obava z demografického vývoje
- populace ve vyspělých evropských státech stárne
- zhoršující se poměr mezi počtem obyvatel v produktivním a neproduktivním věku
- jsou nutné reformy, zejména pojistných systémů založených na mezigenerační solidaritě
Aktéři sociální politiky
Občan, rodina, sousedství, specializované instituce poskytující služby, organizace občanského sektoru, firmy, odbory, politické strany, profesní sdružení, hromadné sdělovací prostředky, státní moc a správa, samospráva, nátlakové skupiny, mezinárodní organizace a instituce aj.