• HOMEPAGE
• CESTOVÁNÍ
• SEMINÁRKY
• AKCIE
• 

CESTOVÁNÍ

ÁZERBÁJDŽÁN 2018
I. Baku

28.10. Budapešť

V Praze před letištěm na Evropské je akorát přehlídka, prý největší vojenská za iks let, že juknu. No, traktorů a bagrů tam bylo víc než tanků a letadla kvůli mlze nemohla létat skoro vůbec. Ještě chcanec, dlouhé čekání a voda se rozlila i v koleni

Do Budapešti je hodně přímých spojení vlakem i busem. Ale nejrychlejší a nejlevnější je už přes rok Ryanair. Za hodinku a kus jsem tam za 330 Kč. Aerolinky teď různě buzerují s batohy ještě více než obvykle, rozměry mění dvakrát do měsíce a na chvíli byl někdo dokonce i horší než Wizzair. A jestli jim to údajně mělo zrychlit odbavení, tak se jim to hrubě nepovedlo. Letiště v Budapešť je dno a odbavovací přepážky s frontami mají v hangáru.

Ale zas tu mají teplo. Zatímco v Praze padaly trakaře a klepala se kosa, tady bylo 23 stupňů a jasno. Ale jen do doby, než jsem přistál. Stejně tu mám jen přestup a jsem přežrán řízků od táty, tak ani nejdu na salonek a vyžírám vlastní zásoby. Jako poslední let dne opouštíme Evropu. I když si teda v Baku myslí, že Evropou jsou taky.

29.10. Baku

Let jsem prospal skoro celý, ale i tak to byly jen tři hodiny. To bude den. Za slabého rozbřesku je pod námi Baku. Veřejné osvětlení se kromě hlavních dálnic nevede. Vstup byl formalita, z celého letadla je turistů, respektive neázerbájdžánců, šest. Jen kouknou na vytištěná víza, dají razítko a jde se. Letiště je krásně a nové. Brutální rozdíl proti Budapešti. Tak kde je ta civilizace? Šmrdolím se tady dlouho, internet, prachy (měnou je 1 manat = 13 Kč) a tak, není kam pospíchat. Koupím z automatu nezbytnou Bakikart na městskou dopravu (jízda po městě za třicetník) a express busem jezdícím nonstop přejíždíme do centra (2M). Kolem dálnic je pár moderních oblých budov, ale na asfaltu je tradiční chaos, troubení, vyskakování z taxíků. Končíme na hlavním nádraží, kde asi zbyly jen pokladny na prodej asi tří nočních vlaků z předměstí. Ale zas je to přímo do Moskvy či Kijeva. Za 60 hodin cobydup. Enjoy.

Po zeleném bulváru s parkem Haydara Alijeva, po němž tu pojmenovali kdeco, přichází hledání ubytování. To nebyla prdel. Mapka z bookingu byla úplně špatně, ulice končí a zase začíná až o mnoho bloků dál za několika přestavěnými bulváry. A tam na náměstí u metra se zjeví i ten barák. Hotel to není, jen tradičně předělaný pokoj ve 4. patře. Vstup byla teda nevábný. Ale nahoře jsou pokoje slušný a body dodává řídící rodina maximální ochotou a srdečností.

I teď dopoledne můžu do pokoje, ale těžce odolám pokusu o dospání noci. Dám čaj a do města. Třídy mají stále podchody plné tradičních miniobchůdků, ale venku už rostou nové supermarkety a luxusní butiky a na vše z kopce shlíží mrakodrap Ohňových věží. Staré Město je téměř kompletně monumentálně ohradbeno. Tyhle věže s bránou jsou nějaké povědomé. To je ta šílená zatáčka z okruhu Velké ceny. Je to odsud slušný kotel dolů. A tudy se řítit ve třístovce…

Okolní náměstí před hradbami jsou plné fontán. Za nimi jsou staré kamenné uličky a domky s dřevěnými balkóny a šedými pískovcovými kameny. Nejslavnější památkou Baku je 29metrová věž Maiden. I sem došla móda 6násobných cen za vstup pro cizáky. To je podpora turismu. Hlavně, že si hrají na destinací Evropy. To jsou samý reklamy, propagační velký ceny, evropská olympiáda, turisté welcome a šup, hned je okrást v první hodině. To samé i v muzeu paláce Shirvanhahsu. Teď na to kašlu, ještě nemám peníze, času v Baku bude dost a stejně jsou ty baráky zajímavější zvenku. On vůbec program na celou zemi ještě nemám ani vymyšlen. Trmácet někam do dálek nejistou místní dopravou se mi úplně nechtělo. Ale konečně nacházím zelený bankomat s bankou vydávající ázerbájdžánské manaty.

Dorazím na břeh Kaspiku 28 metrů pod hladinou moře. S parčíky si fakt vyhrají. Mají tu i malé Benátky s motogondolami. Vedle je muzeum koberců, Hvězda smrti a lanovka nahoru k Ohnivým věžím. Vše zavřené. Něco kvůli pondělí, něco kvůli zubu času a nebo to ještě neotevřeli. Aspoň vyhlídky fungují. A ta v Dagustu parku je epesní. Slunce pálí a tady na pláních bílého mramoru je to pošušňání.

Další klasický cíl - hřbitovy. U zdejšího Parlamentu jsou věnované i s monumentem a věčným ohněm válečným hrdinům hlavně z války o Náhorní Karabach. Vedle je ještě zajímavější věnovaný umělcům, kde každá hrobka je sochařské dílo. Zato Parlament je nový a echt hnusný bez architektonického nápadu. Sejdu do města a zapadnu do jednoho ze stovek fastfoodů. Sortiment je všude stejný, donner nebo kebab. Za dvacetikorunu fajn, zasytí to spolehlivě a určitě to nebude to kočičí žrádlo z Polska hnijící týdny někde ve skladu. V supermarketu vyčenichám oblíbené syroky, výborné čerstvé zákusky topící se v krému a čokoládě i pořádný sortiment alkoholu navzdory této muslimské zemi. I celý dorty stojí jen pár desetikorun. To jsou muka. Už se jen nechat pohostit čajem s a baklavou od domácích a brzy padnout do snů. (Cth Baku Hostel 22/jednolůžák, Bakikart 5, donner 2, pivo 1, syrok 0.8 a sušenky a pečiva na kila...)

30.10. Tour kolem Baku

V sedm vstávám na budík do tmy. Majitel už je vzhůru. Ten snad nespí a imrvére sedí za svým stolkem a kouká na monitor s kamerami rozestavěnými po hostelu. Možná proto byly nenápadně mezi řádky zmíněny včera děvušky. Pěknou snídani přinesli na tácku, ale terno to nebylo. Nepříliš živoucím městem peláším ke Starému Městu. Pozdě a stejně první. Ale už se tu kumuluje tradiční osazenstvo - Číňan, Korejec a Malajci. Začínám důchodcovskou éru cestování, jak jsem naznačil už minulý měsíc v allinclusive na Lanzarote. Achmůjbože.

V blízkém okolí Baku je řada památek, žádná sice excelentní, spíše na krátký okuk, ale škoda to nevidět. Dostat se k nim je většinou na delší lokte a bez vlastní dopravy někdy i nemožné. Než půjčit auto, beru snad poprvé takovou tu příměstskou tour. Agentur na ně je i v Baku s nedostatkem turistů dost. Nabídka celé země příliš velká není, tak je u všech stejný i sortiment. Trochu se vymyká snad jen Bag Baku. Celodenní Baku tour po pěti památkách vyjde po slevičce na 40 manatů plus 11 za vstupy. Vše vyřízeno a o nic se nestarat, proč ne.

Nacpou nás do jednoho z dodávkových Sprinterů, které všichni mají stejnou poznávačku. Tomu se říká daňová optimalizace a legalizace čórek. Průvodkyně na úvod arogantně vyhodí Korejky ze sedadla, že to je její místo. Jedem po pobřežní magistrále, kde do vody budují skleněné artefakty. Za Hvězdou smrti ruské kolo, nejvyšší vlajkovou věž a hlavně Křišťálovou halu, kde se konal nejkulturnější zážitek Evropy – Eurovision Song.

Hned za ohybem ale už jsou staré dřevěné a betonové domky, mezi nimi si důstojně pumpují naftové čerpadla. Ázerbájdžán byl úplně první zemí, která těžila petrolej. Původní obrovské dřevěné konstrukce nahradily železné pumpy. A kolem si tečou potůčky ropy. Na pozadí čadí rafinérie a oblaka z komínů. Prý jestli to není ekologicky problém. „Ne, to není problém, to je normální.“ A ono to normální vlastně je. Historicky ropa dělala jezírka a prosakuje dodnes až na povrch i bez přičinění člověka. I když ten teď dost přidává. Za chvíli tak budou moci možná vytěžit i celé Kaspické moře, které se mění v černé olejnaté bahno. Proto ty oslavné ódy na Baku, že mají pouze 10 minut z centra na pláž, nebudou asi to největší terno.

Když se dálnice konečně dostane z města, kolem je jen vyprahlá pustina, pár vesnic a jinak žluť a sucho. I když to podzim umí udělat i ze šťavnatější krajinky. První zastávkou jsou slavné bahenní sopky. A přitom taková blbost. Kolem Baku je jich dost. Jedna podél cesty vypadá impozantně, má 400 výškových metru a po svazích se valí proudy bahna. My ale jedeme k nějaké malé. I tak je cesta děsná, na auta z půjčovny fakt není stavěná. Nejprudší kopce musíme pěšky. Nahoře je asi dvacítka pětimetrových kuželů, v nichž si pobublává léčivé mazlavé bahýnko a přebytek stéká čůrky dolů. Ale jinak hezký místo bez civilizace s mazlavými kužely s pozadím žlutých hřebenů. I když tady se civilizace nedá říkat více místům, i když v nich žijí kvanta lidí.

Vracíme se kousek do Gobustanu, kde jsou prehistorické skalní malby staré několik desítek tisíc let. Vše je na skalní stolové hoře, jejíž kamenná deska položená na vyplaveném jílu pomalu praská a řítí se do údolí. A na těch ostrých stěnách se předci vyblbli tradičními malůvkami. Pár čárek představuje lidi, ty kulaté kozy, krávy, vlky a další kozy. Kdysi to tu byla mnohem úrodnější končina, než ji na čas zaplavil Kaspik. Po okruhu mezi a pod skalami zastavujeme v moderním a pěkném muzeu. Malajci se zatím věčně někde ztrácejí a něco fotí.

Před Baku ještě zastavujeme přímo u dálnice u nové mešity Bibi Heybat s hrobkami nad rušným přístavem s dělnickými koloniemi. Původní mešitu ze 13. století Sověti zbourali kvůli rozšíření dálnice. V klidu ji můžeme prolézt s foťákem i během motliteb. Přejedeme Baku a v uličkách za ním čeká oběd. Čekám, co se z toho vyklube za turistickou past. Ale ne, „sežer, co můžeš“ za 10 manatu. A výběr je fakt velkolepý, desítky mas i příloh. A hlavně dorazily i cukrátka a zmrzliny. To jsem ale objevil až, když už jsem praskal. No, něco se tam ještě vejde. Nejlepší věc z výletu;-)

Hned vedle je i kulturnější zastávka - zoroastriánský chrám ohně Suraxani. Tady si na něm dali záležet, kolem jsou hradby, komory a věže. Jedno z něj míst Zorů. Plamen tu hořel tisíce let, ale s těžbou ropy v těsné blízkosti vyhasl, čímž se od místa odklonil Bůh a věřící odešli. Dnes sem plyn zavedli v trubkách a zase hoří. K tomu nějaké výstavky a prodejna cetek (vstupné 4, končí zde autobus 184).

Předměstími s prašnými ulicemi na poloostrově Abseron mezi ropnými pumpami dojíždíme k ohnivé skále Yanar Dag. V jednom místě při zemi přežívá poslední přírodně hořící skalní stěna. Je to zajímavé, ale dělají kolem toho Disneyland (vstup 2, bus 217 od metra Koroglu). Zpátky do Baku je už jen fotozastávka u Kulturního centra Haydara od Zahy Hadid. Křivky, to jsou hity. K tomu obrpísmena se srdcem v Baku dělá z místa hlavní fotospot země.

Vystupujeme ve starém městě, jehož uličkami nazdařbůh courám. Podojím znovu kámoše bankomata a tmou se posunuju po jezerní promenádě. Ohnivé věže svítí a hrají svoji světelnou show – různě se měnící barvičky, vlající vlajky, padající vodopády, hořící ohně i odpaly golfistů. Hmm. Park je ale načančán pěkně, exotické rostliny, poutě, čisto a klid. Od mola se stále přežrán od oběda dokolébám skrz město na pokoj, kde vymýšlím plány na zítřek s útěkem z města. (noc 22/pokoj, tour 40, vstupy 5+4+2, oběd allyoucaneat 10)

|   úvod   |   DÁLE (Sheki) >