Zprávy z cest:
Rekordní 4 noce a nějaké dny k tomu se strávily kolem Amsterdamu. Z těhle minicest reporty nebudou (hodně baráků, mlejnů a vody), ale nějaké fotky jsou pro frendy aspoň na fejsu.
Neplánovaná rychloakce mě zavedla do jižních měst za Soňou. Nevýhoda navštívených jižních měst byla, že jsou sice na jihu, ale Švédska, což v říjnu není ta nejlepší destinace. Do klasického turistického itineráře, který tedy nebyl tentokráte hlavní prioritou, se vešlo Malmö, Göteborg, Kalmar, Lund a Växjo a nějaký ten cyklovýlet v kulichu podzimním lesem podél jezer.
Dalším z hlavních hotspotů cesty byla Barcelona, na kterou se ukrouhli kousky tří dní.
A stejně se nevidělo skoro nic. Po tomhle už zase zpátky na propršené vymrzlé
Ostrovy.
Třetí díl z Eurocitytripu začíná i končí v jednom městě. Jakože teda je celý díl o jediném městě.
Ale město je to krásně a v klídku by se tu dal zabít celý týden. Třeba by se tak stihly obě kategorie zájmu z nadpisu.
Takhle vyhrála jen jedna. A jakápak to asi byla...?
Další cestovní spisek je z červnové sockovní cesty
s hlavní rolí busu s křidélky jménem Ryanair.
Protrajdala se během dvou týdnu desítka měst západní Evropy
od skotského Edinburghu po portugalské Porto.
Vzrůšo dopřávající spisovatelskému umu
z toho moc nekouká, ale to určitě vrchovatě nahradí popis spousty starých šutrů.
Poslední fotečky, resty a úpravy a po více než pěti měsících je cestopis z dosud největší
cesty hotov - Filipíny, Borneo, Brunej, Emiráty, Omán, Německo, Thajsko.
Jó, to budu letos tklivě vzpomínat...
Aspoň to máte jako dárek pod stromek,
jakože téda mérixmas.
Poslední čárky cestopisu už jen z dvounočního přejezdu zpátky
do KL a následně přeletu na rodnou zmrzlou hroudu.
K definitivnímu finu doplním fotky k nějakým částem
a slavně bude tento cestopis dopsán. Škoda, že mezitím
bylo dalších šest cest, z nichž aspoň tři by si nějaký spisek zasloužily.
Týden na jediném ostrově Ko Pha Ngan, kde ještě zůstává něco ze starých batůžkářských časů.
Konečně se taky chytla Full Moon Party, jinak polehávání, přežírání, koupání...
prostě těžká a neplodná válečka. A taky tvrdá čtyřdenní válka se šváby.
Zase zpátky na pevnině bez cíle a bez nápadu. A po tomto díle i bez fotek.
Z původních cestovních bláznivin mnoho nezůstalo a scvrklo se to na přesun
směr Ko Pha Ngan kolem pár pláží s jedním přepadením.
Slibovaná smrt v každém pátém titulku dle idnesáckého štýlu by už opět přicházela na řadu.
Ale tentokrát jako fakt. Skoro teda. Po thajském Doi Ithanonu asi nejhorší okamžiky umírání
(naštěstí tady trvaly jen tři hodinky, ne tři dny). Vedle toho tu máme
i tulící se pijavice a největší kytku světa.
Nejlepší místo ze Sarawaku se vyklubalo z Baka, i přes zelené hady číhající před mojí chajdou v džungli,
vybrakování téže chajdy nájezdem makaků, strhávání dvaceticentimetrových pavouků z obličeje na nepoužívaných stezkách,
útěk před přílivovou vlnou... Ale jinak samá pozitiva a wildlifový jistoty v čele s úžasňáckými opicemi Proboscis.
Po dlouhé době se přidalo pár seminárek z VŠEM. Za poslání díky Míle.
Skoro 2 týdny zakotvím kolem Kuchingu, což je ospalá díra (lonely teda poudá něco jiného),
kde opice choděj dávat dobré rána a dobré noci. A protože vstávají tak kolem desátý ráno,
můžu je stihnout i já.
Cíl tohoto dílu je prolejzání opuštěných jeskyň v národním parku Niah,
kterým se akorát v čase T -14dní prohnala povodeň a v čase T -2000 let sběrači vlašťovčích hnízd.
Oboje tu zůstalo dodnes. A pro labužníky vlašťovčích slin a trusu v ceně 2000 dolarů za kilo
máme i recept.
Čtyři dny v útrobách Bruneje, v jediném státě JV Asie, kde člověk dostane přednost na přechodu,
kde člověk dostane přes držku od hmyzu, kde v Disneylandech nejsou atrakce,
kde honosná muzea nemají žádné exponáty,
a kde vlastně nejsou ani lidi. Ono tady v zásadě není skoro nic. A to je prostě super.
Na poslední chvíli se sesmolil podzimní výlet. Trochu netradičním směrem, a to jakože na sever, kde se trošku vyluxujou jižní města Švédska.
(díl třináctý)
Hlavní výplaz cesty se udál na malajské části Bornea
při jednodenní expedici skrze všechny vegetační pásma
na absolutně nejvyšší velehoru mezi
110 a 120 východním poledníkem, která se zove Mount Kinabalu.
Podzimní vejletík mě zavedl opět na Balkán a konečně došlo i na věčně odkládané Rumunsko. Do pouhých 11 dní se pokusila nacpat trasa začínající vlakem z Budapešti přes Arad do Brašova - falešné drákulovy hrady - dva dny v pohoří Bucegi s vylezením kopečku Omul (2507 m.n.m.) - Causeskovy baráky v Bukurešti - moře u Constanty - přes Galati do gagauzského Comratu - pohodová atmosféra moldavského Kišiněva a na závěr sovětské komunistické open-air muzeum v Podněsterské republice.
Poslední cestou se po deseti letech dokončilo dávné balkánské kolečko. Z původních plánovaných 30 dnů se to tak krapet protáhlo a bylo to napětkrát, ale zas k tomu přibyly nějaké bonusy. O tři čerstvé republiky se tímto rozšířil landlist na číslo 78. Z Evropy tak zbývá na okuk už jenom Island (v merku na příští léto) a Bělorusko (to si můžou nechat). Ale přednost dostanou stejně asi jiné končiny (Skotsko, Bretaň, severní Itálie, Istrie a Slovinsko, jižní Řecko, Litva a Lotyšsko).
Po dlouhé době pokračování spisku (a za tu dobu přibyl restík v podobě kompletního cestopisu z 5. balkánské cesty (jak já tohle někdy doženu?). No v tomhle díle jsme se přesunuli alespoň o ostrov dál, a to rovnou na čtvrtý největší na světě - Borneo. Zatím se trošku nudíme v jednom městě, ale další díl se už plazím na vrcholek nejvyšší.
(díl jedenáctý) Dnes máme titulek i bez idnesácké licence.
Hlavní děj přináší Sagada s jeskyněmi plnými rakví i ledových jezírek na koupele
a skalami ozdobenými zavěšenými rakvemi.
A finíto je pro tentokráte i s celými Filipínami
a přesouváme se na Borneo.
(díl desátý) Další z požadavků na správný idnesácký titulek je, že minimálně každý pátý musí
obsahovat válku. I kdyby šlo třeba o knoflíky. A z Banaue se vykonal jediný vícedenní
trek za celou cestu, který dešť, mlha, džungle a nedobrovolné ježdění po bahně do údolí
trošku okořenil. V dalších dnech mohu přislíbit i další války, v nichž příroda nade mnou vyhrála
minimálně několik významných bitev.
Zlatý hřeb Filipín jsou pro leckoho unikátní rýžové terasy v centrálních Kordillerách. A skoro i právem.
Nejdřív ale muselo prdnout pár filipínských gum a pak se na scéně objevily
ještě větší gumy, které mě následně provázely skoro celý zbytek cesty - Jyrka, Dráth a Bóža Čobka.
A co víme? To je snad jedno. Hlavní je, že to ještě nikdo neví.
Tak to bude asi pěkná bejkárna? No to jo, ale co není. Kor tady.
A jaktože to nikdo neví? Protože u toho už nikdo nebyl.
Poslední svědek filipínských eskapád odfrčel domů
a já zůstal po zbytek cesty alone a odfrčel do lesů a hor.
Exkluzivní fotografie uvnitř článku. Ztroskotání lodi.
5 mrtvých mravenců. Opice obviněna z rasismu.
A další dramatické okolnosti čtyřdenního válení se
na filipínském Bibione jménem Boracay.
Podobný spisek od Tomáše Poláčka servírovaný nyní pravidelně idnesem nás poučil jaké používat nadpisy (dnes byl díl "Sex ve městě Simferopol", neboli Tomáš koukal v tomto městě na seriál Sex ve městě). Tudíž tentokrát následující stránka přináší strhující přejezd přes ostrovy Visayas, kde smrt uděluje stopku i docela zdatným cestovatelům. Třeba Ferda Magellan by mohl vyprávět.
Pouště se konečně nechaly v zapomnění a dostáváme se po skoro týdnu trmácení
k hlavní destinaci cesty. Začínáme na jihovýchodě Filipín a příjemném ostrůvku Bohol
profláklým hlavně Čokoládovými horami a miniopicemi Tarsiéry. A tomu
jsou věnovány následující dvě stránky.
Pokračování filipínsko-bornejského spisku, tentokráte logicky z pouštních Spojených Arabských Emirátů, které se do toho přimotaly jako bonus díky letu s Emirates a stopoveru v Dubaji.
První stránka s úvodními drby z filipínsko-bornejské cesty je konečně na světě. Se musím přinutit sem hodit aspoň ty písmenka, než se všechno vyčudí z hlavy a než nepřečtu ty rozmazaný čmaropisný zápisky. Takže jedem opět bez fotek a ty přibudou někdy ke konci.
Poslední várka upravených bakalářek z makra pod čísly 6 až 9. Takže teď už konečně zase zpátky k cestopisům.
Přichází další důkladně zrevidované bakalářské otázky z makroekonomie. By jeden neřekl, kolik chybek si tam v pohodě přežívalo až do dnešních dnů. Po minulých dílech 1 až 5 jsou to tentokráte logicky čísla 10 až 13, něco o iflaci, nezaměstnanosti a úloze vlády a byrokratů.
Příští týden se razí na soctrip po západní Evropě za starýma barákama, když se člověk pěkně zabavil na webu ryanairu při akci letenek za korunu. Ale to se týkalo jen letů z Čech, dál už člověk musel platit celý euro či dokonce i celou libru. A ke všemu zůstalo ještě hluché místo z Anglie do Portugalska, kde se nakonec koupila letenka i s celými letištními poplatky a navrh ryanairu do chřtánu celých 79 penny. Každopádně se z toho sestavil docela krásný okruh do měst, kam se vždycky chtělo. A vylezlo z toho: Praha - Birmingham (1Kč)// Londýn - Santiago Compostela (27L)// Porto - Girona (1€)// Barcelona - Bournemouth (1€) - Edinburg (1L) // Birmingham - Praha (1Kč). Jedu opět alone a možná nějaká zpráva z cesty se objeví zas o těch pár řádku výše.
Doplnil se jeden z mnoha restíků, kteří se nám tu nějak kupí. Tentokrát to byly kola Fondligy, kterou budu muset nějak důstojně omezit až zrušit. Hlavní záběr bude nyní na doplnění cestopisů. Zatím kromě Filipín s Borneem ještě chybí Bulharsko a další cesta je příští týden.
Po mnoha letech se dočkala úprav a revizí vlajková loď seminárek - vypracované bakalářské otázky z makroekonomie I. Nějak se nám to už někde stalo i doporučenou literaturou, tak z toho snad vypadly všechny lapsusy. (Btw. se ta sekce seminárky jmenuje vlastně úplně blbě, protože matroše je tam sice dost, ale seminárky skoro vůbec. No nic.)
Sice ještě nevím, kam vkročím v létě, ale kandidát na další zimu už je jasný. Kaufly se tikety do Káhiry (click4sky). Bude z toho klasický okruh po prabarácích a špetku té pouště na 2,5 týdne (Káhira, Gíza, Bílá poušť, Al Qasr, Luxor, Asuan, Abu Simbel, Dahab, Petra, Ammám a Mrtvé moře). Žádný zázraky to teda nejsou, ale nějak se nám to kryje s prvním úsekem kdysi vymýšlené cesty kolem světa. Že by?;-)
Nějak nám to vázne, ale svět oblažily dva nové weby a na dalším se zrovna začíná. Na rozdíl od tohodle jsou z nich ale nějaké okamžité obulusy, tak kdopak asi dostane přednost? Nicméně v zásobě už je sepsán spisek z Emirátů a Filipín a konečně taky přepsané bakalářky z makroekonomie.
Taky jednou nějaký přírůstek do seminárek na téma evropského blázince s vypracovanými 48 okruhy.
Další várka fotek z poslední cesty je plná zeleně a panoramta, takže hodně kopečků, nějaký vodopády,
jeskyně a rýžové terasy.
Začíná tu být nějak přecestováno. Po šesti měsících je tu první necestovní novinka. A to teda hódně významná. Zprávy ze 4. čtvrtletí se přesunuly do archivu a ještě se tam vyřešil fikaně zádrhel s odkazy. A aby těch zdrcujících novinek nebylo málo, přepsal se na celém webu copyright v patičce z 2008 na 2009.
Slibovaná várka fotek bornejské havětě.
Kdyby někdo tušil přesně, co to tam vlastně je, tak mi písněte, thx.
Pro úspěch vopičáren, jsem jim tam přihodil ještě pětku foteček.
Přidáno pár foteček od bornejských opic než bude deník.
Příště ještě přibude havětí várka, která na setkání už teda není to pravé.
Ono sledovat zelený stromový hady z verandy chatky je sice zajímavé,
ale klíďo bych se bez toho obešel.
Byly zahájeny úvodní práce na cestopisu z Filipín, Bornea a spol.
Zatím jsme zůstali u úvodní stránky s nějakými obrázky.
Klasický deník bude následovat v dalších týdnech (a měsících).
Jinak bez příprav dalších štrek jsem vydržel celý týden po návratu.
Máme tady kompletně dokončený cestopis i s fotkama. Ale Filipíny s Borneem to opravdu nejsou. Slavně se dokončil spisek z Irska. Cesta trvala 12 dní, tady se to celé objevilo po 8 měsících. To nechci vidět, kdy se udělá poslední štreka.
Tak zpátky ke klasickým novinkám, háčkům a čárkám. Díky dvouměsíční cestě doznal landlist 4 přírůstky (Emiráty, Omán, Filipíny, Brunej) a zastavil se na čísle 75. I když nechybělo mnoho k juknutí i do Austrálie či Indonésie. Ale tyhle dva si nechávám na (přes)příští cestu. Rekordy se nekonaly, i když výlez na druhý nejvyšší plac se 4095 metry byla slušná tůrka s převýšením 2500 metrů na 5 hodin.
Zimní cesta za pár hodin začne odjezdem do Mnichova. Poté bude následovat divočejší pětidenní přesun, na jehož konci by se mělo skončit v Tagbilaranu na ostrově Bohol v jihovýchodní části Filipín. Pak nějaký to Borneo, Brunej, Malajsie, jižní Thajsko a třídenním bonusem budou Spojené Arabské Emiráty s Ománem. Tak uvidíme, jestli to vydržíme celé 2 měsíce, když tenhle týden jsem podruhé v životě skoro odjížděl z doupěte záchrankou. Aktuální drby z cest se budou zjevovat v rámečku výše. A další někdy na jaře. Těpic.
Poslední řádky irského letního spisku, který nápaditě po intermezzu v Glendalough končí v Dublinu. Fotky teda budou, ale časem. Jinak jako pohodové končiny, něco se nestihlo, takže Irsko znovu zapisujeme do planlistu a určitě ho čeká opakovačka.
Další irský den se lámaly rekordy. Výškový na nejvyšším irském kopci, teplotní při noční koupeli v Atlantiku, nejzápadnější skoropevninský bod na Dingli a croissantový v Supervalu. A pomalu jsme se přiblížili k Dublinu a poslední stránce spisku, který snad stihnu příští týden. Ale určitě se už nestihnou fotéčky, takže na ně se dostane až na jaře.
Rok 2008 z hlediska cest nebyl moc přelomový. Jediné rekordy vedly v posunutí dosažených hranic na jihovýchod do hlouby Pacifiku. Za kopečky se strávilo 65 dní, významně méně než v roce 2006, ale aspoň více než v 2007. Letos by toto číslo mohlo být překonáno už v březnu. Mezi jednotlivé země byl čas rozdělen následovně - Nový Zéland 22 dní, Fidži 10, Irsko 9, Velká Británie 4, Západní Samoa 4, Slovinsko 4, Itálie 4, Jižní Korea 2, Švýcarsko 2, Německo 2, Francie a Polsko po jednom.
Nový Zéland, Samoa & Fidži -
pět a půl týdne na druhé straně modré koule.
Makedonie & Kosovo -
zářijová cesta ze Soluně přes Makedonii, Albániii, Montenegro a Kosovo dom.