III. Faerské ostrovy (ostrov Eysteroy a Vagar)
8. 7. Ostrov Eysteroy, pobřežní trail z Elduviku (pá)
Ráno je opět mlžný chcanec, takže výstup na horu se nekoná a pokračuji v roadtripu. Vesnice Funningur pode mnou má krásný kostelík na břehu moře. Dál vede silnice ukázkovým fjordem a ze skal se na oblohu vznáší vodolety. Po tuctu kochačkových zastávek končí svět a silnice v Elduviku, další to oblíbené vesničce v zálivovém amfiteátru s kamennou pláží a free kempovištěm. Než dojedu dolů, svítí slunce, tak hned vyrážím na túrku. Ve zdejším případě se nabízí pobřežní cesta na východ a pak přelézt sedlo do Oyndarjorduru. Pěšky 4 km, po silnici 24 km. Cesta jde zřetelně po úbočí pobřežních skal, i když je docela vzdušná, občas bahnitá a občas ve vichru o hubu, ale stále se objevují nové kousky pobřeží a ostrovy na obzorech a do toho vzácné slunce kouzlí syté odstíny zelené. Furt je fajn, tak lezu do sedla juknout na druhou stranu ostrova, než cesta začne padat do vesnice. Doteď to šlo sedlem super, vichr tělo nesl skoro zdarma, ale zpět to bylo poněkud drsnější. Na druhé straně vesnice má Elduvík zase jednu skalní škrblinu s přístavištěm a koupalištěm. Místní holky do toho fakt lezou, ale také mají proti chladu praktické tukové brnění.
Faerské ostrovy
Další ráno
Faerské ostrovy
Vesnička Funnigur
Faerské ostrovy
Kostelík ve Funniguru
Faerské ostrovy
Elduvik
Faerské ostrovy
Trail do Oyndarjorduru
Faerské ostrovy
Libo vykoupat?
Sluneční dvouhodinka skončila a Elduvik opouštím v dešti. Přejedu ostrov na jih přes Runavík. Nad ním se cournu u jezera Toftavatn a ještě se juklo na nějaký noname vodopád. Je to faerská klasika - padá z útesu několik desítek metrů rovnou na mořskou hladinu a skalní barevnou paletu doplňuje železným vrakem lodi. Dojedu na úplný jih mezi větrné elektrárny, vřesoviště a jezírka, u něhož mám šláfplac s jídelním koutem a koupelnou.
9. 7. Hora Slaettaratindur a Thorshavn
Ve čtyři ráno mě probere východ slunce. Nečekané. Ale nemám sílu vylézt a spím dál. Ani v mé normální ráno to není o moc horší. Vrátím se k mému mořskému vodopádu ze všech stran, když je teď nasvícen sluncem. Vrcholky hor jsou docela odkryty, tak zkusím dát tu nejvyšší horu. Než přejedu ostrov, už to s počasem sláva není a vrcholek je v mracích. Je tady ale dost lidí. Za dnes jsem jich potkal možná dvacet, což bylo víc, než za zbylý pobyt na Faerech. Nejvyšší faerská hora je Slaettaratindur s 880 mnm, ale jde se na ní ze sedla, které půlku odkrojí. Nástup je ostrý, pak už se pomalu traverzují lavice až na nejvyšší plató. Vrcholek je rovná stolovka, nějaký čas tu mrznu sám v kamenné skrýši, jestli se to náhodou neroztrhá. Neroztrhá. Tak dolů. Ke konci už prší, tak polední várka turistů to bude mít ještě horší. Já aspoň neulétl.
Faerské ostrovy
Noname vodopád
Faerské ostrovy
Pobřeží Eysteroye
Faerské ostrovy
Výstup na Slaettaratindur, no
Faerské ostrovy
Vyhlídka Hvanar
Faerské ostrovy
..
Faerské ostrovy
Thorshavn
Výhledy nabízí i nedaleká vyhlídka Hvanar, kterou si vymysleli cestovky, aby na ní lákali v brožurách. Je to jednoduchý hodinový okruh ze sedla na Gjogv, žádný šplhání, výhledy do fjordu a špičky hor kolem jsou fajn. Tady o patro níž bylo i vidět, zatímco se vrcholy dál topily v mracích.
Dnes se zcivilizuju a jedu zpět do Thorshavnu se vykoupat do bazénu, což je v tomhle sychrovišti fajn útěk. Bazénů je na ostrově víc, ale jsou to bídy. Tenhle je otevřen, ale na hlavní město žádná sláva. Jeden plavací, tobogánek, dětský a sauna. Rochním se tu v teplé vodě dvě hodiny až do zavíračky (vstupné 45 DKK). Sjedu do města, dokoupím chleba (23 DKK), sušenky a pití a vyrazím na ostrovní speciality, takže fish a chips, alias po faersku fisk a kips (100 DKK). Venku je zas chcanec, ale deštníček nosím jenom já. Ono se asi nepředpokládá, že by mohlo jen pršet bez vichru. Ale teď se hodil. Probrouzdám staré dřevěné čtvrtě a parlament u přístavu. Šláfplac jsem si vybral na nejvyšším místě hlavního ostrova. Šine se tam úzká silnička, nahoře je pořádné parkoviště a o něco dál jsou staré budovy či radary z války. Ale teď je tu jen mlha.
Na zítřek jsem měl zaplacen zpřed pěti dnů tu turistickou loď na Mykines. Jezdí tam dva spoje, standardní za 60 je vyprodaný dávno dopředu a turistický za 150 se sehnat dal. Na ostrově, kde bydlí 12 lidí, se zůstává 5 hodin, případně tam lze přespat v kempu. Dát jeden směr vrtulníkem by sice šlo, dokonce by to bylo levnější, ale když se zruší loď, vrtulník mi zůstane a bude k ničemu. A koukám, že zavedli další poplatek za procházky na ostrově a zároveň ta hlavní trasa je kvůli sesuvu zavřená. To se ty dva litry vyplatí za pravděpodobnost, že neuvidím nic. Snad aby to zrušili, když už jsem puffíky viděl a hezké útesy jsou tady všude. I když na tomhle ostrůvku je papuchalků brutálně nejvíc než na všem ostatním faerském dohromady. Občas juknu na web, ale zatím se jen objeví už i u vyprodaných jízd nová místa. A před půlnoci pípla sms, že se ruší ta turistická plavba.
10. 7. Ostrov Vagar
Buzení obstaraly ovce tulící se k autu. I ráno pokračuje chcanec, mlha a mraky, tak ze zdejšího vršku nebude nic. Sjíždím k fjordu, kde probleskne slunce a na 10 vteřin ho dole osvítí. To bylo pro dnes vše. Stejně jedu na ten západní ostrov, odkud se vyplouvá na ten Mykines, podmořským tunelem, který je občas vyzdoben barvami oceánu. Měli asi kliku, že dole nebyla nějaká oceánská prasklina. Takže ostrov Vagar. To byla ale blbost, když to počasí stojí za prd i jinde. Většinou ten hnus jde od západu, takže to nejdřív odsere právě Mykines a hned pak Vagar. Zatímco na ty východní ostrovy se do nějakých zapadlých údolí a fjordů nemusí mraky dostat.
Poctivě vymetu asfaltky Vagaru, kterých je tak nějak přesně… jedna… přes pět vesnic. Taky je tu oblíbený trek podél největšího jezera Sorvagsvatn až tam, kde padá velkým vodopádem do moře, plus se dá vylézt na vyhlídku nad útesy (2x 4km, 200 DKK). Jenže v tomhle hnusu nevylejzám na déle než 10 minut z auta. Okouknu staré cesty, mosty, vodopádky, kostely, hejna ptactva a z jezera aspoň jeho bájnou sochu. Ke každé louži či skále tady mají nějaký mýtus. Vedle je i jediné mezinárodní letiště, tak sem pendlují autobusy z hlavního města častěji. Hlavní městečko Sarvagur nabídne zátoku, černou pláž a kostelík s roletami. Západní končiny mají dvě malé vesničky. Dřevěný Bour má ve středu i menší parčík, starý mlýn pod vodopádem, obstojnou černou plážičku a záchod se vzácnou teplou vodou. Promenáduje se tady dost zmatenců, kteří byli asi vysáčkováni ráno z plavby na Mykines.
Faerské ostrovy
Podmořským tunelem na Vagar
Faerské ostrovy
Staré časy
Faerské ostrovy
Jezero Sorvagsvatn
Faerské ostrovy
Vesnice Boer
Faerské ostrovy
..
Faerské ostrovy
Vodopád s papuchalkem
Úzký tunel vede až na úplný konec světa do Gasadaluru. Ten byl úplně odtržen od světa a dalo se do něj dostat jen Poštovní stezkou přes horu, než prokutali 4kilometrový tunel. Ani k moři se tam lehce nedostanou, a voda do něj padá faerským nejfotografovanějším vodopádem. Dá se trochu projít podél útesů či vydat se do útrob ostrova na hiky, nebo aspoň tou Poštovní stezkou zpět do Borsu. Ale dnes je maximem se umlátit nebeskou vodou cestou k vodopádu pod vesnicí. Zalezu si do auta a čekám až pršet přestane. Konečně otevřu knihu. Aha, tak ne, usínám a probouzím se po 4 hodinách večer. Rozhodně jsem si s počasím nepomohl, tak rozhodím postel a ráno moudřejší večera.