• HOMEPAGE
• CESTOVÁNÍ
• SEMINÁRKY
• AKCIE
• 

CESTOVÁNÍ

IX. Sikkim - Gangtok

13.3. Přesun do Sikkimu

Po dvou týdnech o dům dál – do hlavního města Sikkimu Gangtoku. Něco má jet i přímo. K autobusáku jsem se došoural v půl deset. Byl tu zcestovalý německý tatík s dvěma dospělými dětmi, kteří nezvednou oči z mobilu. Už se bavím jen s dědkama. Všechny nás posadili na zadní lavici, která fakt není dělaná pro čtyři evropské zadky. Dokonce vyrážíme aniž nás sedí na těch osmi místech aspoň dvanáct.

Gangtok je sotva 100 kilometrů, ale vychází to na 5 hodin. Kroutíme se asfaltem ve svazích čajový plantáží. Abych taky autíčko po místňácku neoznačkoval z okýnka. Možná proto je furt cestou nechávají mýt. Indové se tradičně ptají, odkud jsem. Kdysi reagovali aspoň na ten náš fotbal. To už je hodně dávno. Starší dají maximálně dohromady dědky Nedvěda s Barošem. V Indii se ale vytasí občas i s Jawou, která se v Indii desetiletí vyráběla a nyní zase čerstvě začala. S naší Jawou to má společného jen vzhled a půjčený název, vyrábí to Mahindra. Jinak se v Indii vyrábí a potkává i nová škodovka. Na hranici sjíždíme v loopech s vzorně nabarvenými betonovými bloky jakými dnes šperkujeme Staromák a dole se napojujeme na hlavní silnici, trochu přímější ale stejně pomalé.

Přes most pod barevnou bránou vjíždíme do Sikkimu. Je to trochu jiné, hned modernější baráky, ale nejen beton, ale občas i ty původní umělecké drobnosti jako v Bhútánu. Pořádek by měl být taky vyšší, odpadky jsou přísně pokutovány, igelitky zakázané už dávno. Ale echt čisto tu taky není. Na checkpointu zase trávíme jako cizinci delší čas na zápisy do tlustých knih a dostáváme štempl do pasu, které umožňuje pobyt v zemi na 15 dní. To jde pak na některých úřadech prodloužit. Nicméně svobodně se pohybovat lze jen v menší části Sikkimu. Střední a severní horské části jsou cizincům zapovězeny, jen do některých turistických míst se lze podívat aspoň s cestovkou. Stejně tak přechod do Číny není otevřený. Vypadá to, že přístupná je jen ta poindičtěná část obsazená dovezeným nepálským a indickým etnikem a původní buddhistický národ byl vytlačen do hor a údolí a s těmi není žádoucí, aby návštěvník byl konfrontován. Dokonce naznačují, že je to nebezpečné. Prostě svoboda jako v Tibetu.

Gangtok je 120 let hlavním městem Sikkimu a má kolem 100 tisíc obyvatel, převážně Nepálců. Nachází se na vysokém hřebeni nad hlubokými údolími ve výšce 1700 mnm. Příliš historické není, první zmínka je až z roku 1716. Nachází se zde guvernérský palác Rádž Bhavan, hinduistický chrám Thakurbari, institut tibetologie, Sikkimská univerzita a zoo. Nedaleko jsou významné buddhistické kláštery Enčej a Rumtek. Sikkim samotný vklíněný mezi Nepál a Bhútán je dnes indický svazový stát s rozlohou 7096 km a více než půlmiliónem obyvatel. Rozkládá se v izolovaných horských údolích pod Kančendžangou, která je symbolem země a je pokládána za posvátnou. Historie Sikkimu jde do roku 1642, kdy teokratické buddhistické království založil první chogjal Namgjal (nejvyšší panovník i náboženská autorita v jednom). Zemi zkoušel obsadit Nepál i Tibet, než se stala britským protektorátem (1817), ze kterého ji odkousli jižní část s Darjeelingem. Po zániku Britské Indie se stal Sikkim nezávislý, i když pod "ochranou" Indie. Hinduisté postupně ve státu získávali početní převahu a jejich odboj vedl k abdikaci a útěku posledního chogjala, zemi anektovala Indie, zinscenovala referendum a 16. května 1975 se stal Sikkim její součástí. Dnes je buddhistů v zemi již jen čtvrtina.

Z jeepu nás vyhazují proklatě brzo a hnedn tak máme úvodní poznávačku města do řádného kopce po novém promenádním a už zpustlém chodníku. By se hodila i ta lanovka nad hlavou, kdyby jela. Hotel Soyang z agody byl na dlouhé hledání. Nějak jsem se už rozšoupl a beru z internetu tříhvězdy v indickém podání po 600-900 rupiích. Recepce měla zajímavý hoch-styl, ale pokoj zas trochu švabík. I kdyz aspoň měl WiFi i teplou sprchu.

Město je po Darjeelingu docela šok – vypulírovaná pěší zóna Mahatma Gándího, nové chodníky, záhony a sochy, auta netroubí a hezké barevné baráky. V turistické kanceláři dají do kupy dokonce jednu brožuru. Ještě okouknout pár hotelů, kam zítra zdrhnout, protože tady chci pár dní zewlit. Úvaha na dřívější odlet už padla a koupil jsem si ze Siliguri přelet do Dillí až koncem března. Takže ještě aspoň 15 dní tady.
Hotel Soyang 850/pokoj se snídaní; jeep Darjeeling-Gangtok 250; večeře masala dosa 140… 1350rp

14.3. Gangtok

Na snídani o jednom toastu a vejci jsem sám a kolem šest pinglů. Ještě se pak servou do krve s kuchařem. I to pade za ni bylo asi moc. Ještě si na odchod nezapomenou říci o koment. To bych neradil. Obhlížím blízké Oyo hotely. Aplikace Oyo je totiž nějaká indická verze bookingu, v níž jsou téměř všechny hotely střední třídy. Jejich zaměstnanci je pravidelně obchází. V prvním White Mountains si dali práci ukázat ten nejhorší pokoj ve sklepě s výhledem na řvoucí generátor na dvorní skládce. Další nebral cizince vůbec, což taky není výjimkou. Další by šel, navoněný to bylo, nechybí přehozy přes postel i s labutěmi z ručníků, ale vymalovaní by neškodilo. Stejně mi ale nechají udělat rezervaci přes internet, než aby mě ubytovala rovnou. Takže jsem tímhle přesunem zas ztratil dopoledne. Proto se na vždycky vyprdnu na hledání něčeho lepšího, když už někde zakotvím. Ony i v novém mouchy vyplavou hodně rychle, jako že okno na ulici fakt ne, i když se v Sikkimu netroubí, wifi funguje jen na recepci a další se ještě vynoří. Aspoň stihnu psát deník.

Dnes jen decentní obchůzka okolí. I tak jsem si stačil znovu přišlápnout kotník. Sss. Pěší zóna má svoji pohodu, čistotou a západností v téhle indické výspě nepřestává udivovat. S tour to není žádná sláva. Agentur moc není, nemají nic vypsané nebo třeba v Altitude něco slibují, až přijde odpoledne šéf. To stihnu pročíst recenze a takový pohřeb na googlu jsem ještě neviděl. A dalo by se jim věřit, protože majitel vzhledu veksláka žvýkajícího betel žvanil o třech Němcích po 600 dolarech na Dzongri. Chudáci. Rychle pryč, i když ze mě tahá telefon i hotel hodně urputně.

Křižuju město po stovkách schodů. Jeden z pouličních jídelních sortimentů jsou toasty v těstíčků. Připomínka mých skvostných skotských řízků - jednoho ze tří děl, co dělám. Na zalesněném hřebenu nad městem je sídlo úřadů a palác původního krále. Snad je tam v nějakém exilu či vězení, ale je to nepřístupné. Svití slunce, konečně jsem jen v tričku, ale protější hřebeny jsou furt v mlíku a vidím sotva obrysy baráků a políčkových teras pod nohami našeho hřebenu. Les pomalu přeměňují v park s kašnami a lavičkami. Mají i výstavní květinovou halu, kde zrovna kvetou tisíce barevných orchidejí a lilií.

Ve městě okouknu pár barevných kostelů s přidruženými školami, ze kterých se podezřele často ozývá zpěv. Oblezu tržnici plnou lidí a sortimentu. Opodál mají ještě jednu vyvoněnější a organickou. Chybí jí drobnost - zákazníci. Vedle je kino. Jen žádný Bollywood. Naštěstí hrají i Holly. A já potřebuji vidět normální bílé lidi. Aspoň na chvíli utéci z Indie. Ti normální lidé jsou teda zrovna od Marvela, ale ani ta jejich nejsilnější hrdinka nedokáže to, co indičtí fousáči v upoutávkách na místní skvosty. Tak né, tahle americká ženská to trhla, sama lítá vesmírem a ničí kosmické lodě. Jinak kino má pár specifik. Že kabinky záchodů nemají dveře je normál, ale zde jsou otevřeny přímo do vestibulu. Na začátku místo reklam pustí indickou hymnu, všichni vstávají a poté tleskají. Reklam není tolik a mají jen dva zadavatele, 20 % dámská holítka a 80 % finanční úřad lákající na placení daní. Takových šťastných platících lidí koukajících pak na to, jak se po obloze prohání vládní stíhačky. V půlce je ještě pauza na záchod a další propagandu od finančáku. A pozdní večer nastal, hodím do sebe kuřecí rolku a jde se spát.
Hotel Tushita 770; vstupné kino 130, vstup skleníky 20; oběd 45, samosa,toasty a cola 40, véča-double chicken egg roll 120 a čaj 20… 1150rp

15. 3. Gangtok – Enchey Gompa a Himálajská zoo

Jak je venku ulice, klid prostě nebude, když se nedají ani dovřít okna. Snídaně byla fajn, placky a omáčka, ale ta pipka z recepce mě odhlásila a musím znovu dělat bookování přes internet, kde to bylo dražší. Už mě napadlo, jestli nejít zas jinam. Dorazili to večer, kdy netekla voda. A další ráno furt ne. Takže další hledání, a to jsem chtěl klid.

Teď ale užít si Gangtok. Hřebenem stoupám až k buddhistickému chrámu Enchey. Takový ten bhútánský styl, kolem plno mlýnků, vevnitř plno soch a kreseb, zvenku se usilovně maká na modernizaci a výstavbě altánků pro kochající se mnichy. Dál už je venkov, v zalesněných stráních pár baráčků a stoupám k přelidněné vyhlídce s chrámíkem Ganesk Tok. Jede tu dělání fotografií v převlecích do tradičních kostýmů, které rovnou půjčují. Takhle vymóděný pak navštíví chrám. Tenhle je miniatura, ale dohání to výhledem za předpokladu, že je něco vidět. Což není. I když zasněžené štíty už jsou blízko.

Přímo naproti začíná vstup do himálajské zoologické zahrady. Je ohromné rozlohy a projíždí se jí spíše autem. Výběhů je jen pár a zvířat v nich ještě méně. Je to spíš příjemná procházka lesem. Kromě vstupního výběrčího jsem nepotkal zaměstnance. Což je taky fajn. Ale to nejdůležitější z místní fauny je zastoupeno komplet. Pandy červené šplhají po kmenech stromů. Dá se jim nahlédnout do ložnice i jídelny. Pak už vlastně jen různé kozy a jeleni. Procházím po chodnících a vylezu na opuštěnou rozhlednu. Po nějaké stezce lezu vysoko do strání. Dávná okružní stezka lesem a bambusem je ale po půlhodině pohlcena úplně přírodou. To už bouře mlátí do celého údolí. Před čtvrtou už je prakticky tma a déšť mě ukryje do zvířecí nemocnice.

Z hlavní silnice mě čeká asi dlouhý pochod do města, neobjeví-li se bus či taxi. Ale to už mi zastavuje nějaká holka, jestli nepotřebuju pomoc. Pohled na zmoklého cizince s holí daleko od civilizace musel být asi soustrastný. Za chvíli si vyměnila volant s kámošem a strčila mi jazyk do pusy. Aha, no. Takže buď to bude štětka nebo přepadení. Jsou i jiné varianty, ale ty mi nepřišly příliš pravděpodobné. Hlavně že se zatím jede ke Gangtoku, pak možná párty a hospoda. Jenže mladej za volantem asi sledoval víc dění vzadu než vpředu a v zatáčce se opřel o protijedoucí taxík, který ji zase řádně říznul. A začala hádka, kterou sleduju venku zpod přístřešku. Bylo to dlouhý, pak všichni nasedli a odjeli. Zajímavé, ale peníze i vše ostatní mám.

Jen díky těm serpentinám jsem od Gangtoku dál než na začátku. Po deseti minutách si teda Byjou všimla a volala, ale to už sedím ve sběrném taxíku směr na pěší MG Marg, kde užďibnu momo, vybrakuju cukrárnu a těším se na horkou sprchu. A vono nic. Až po vklouznutí do vedlejšího snad prázdného pokoje ještě něco vymáčknu z bojleru.
Hotel Tushita 810; vstup zoo 50; taxi 40; smažené momo 100, zákusky 20-30, voda 20, mango džus 15… 1200rp

16.3. Gangtok - Tibetské centrum

Z kohoutku furt nic neteče a dole se personál hadá jak koně. Nějaký indický ranní zvyk. Tak můžu hledat další hotel. Z Oyo vyleze Totola, ale chtějí poslat zálohu bankovním účtem. Osobně to bude jednodušší. Ono to hezký, čistý a silná WiFi. Jen ty televize by mohly mít v Indii i normální programy. To Bangladéšani se nabourali do všech světových satelitních kanálů i v největším švábíku. Dopoledne fuč, ale plány stejně nebyly velké.

Za lanovkou je Tibetské centrum. Slavné to místo plné propriet starého vědění a umění, kreseb a sošek. To vše v jedné místnosti. Ale i barák je pěkný, hlídají zákaz focení i trávníček. Stezka vede pod vlajkami kolem pár stup až na vrchol s velkým bílým Du Drol Chortenem, kolem něhož je velkokapacitní vzdělávací středisko mnichů. V hlavním sále se stovky mladých mnichů učí vyluzovat nějaké tóny. U vjezdu do města jsem zahlédl ještě muzeum Černých koček, což je stará vojenská jednotka už z dob Britů. Dnes se chlubí věcmi jako osvobození (čti anexi) Goi a Sikkimu a má různé incidenty s Čínou. Ten poslední je z loňska, kdy se obě mocnosti porvali o plošinu Dehauktera patříci Bhútánu. Hlídat hranici na sedmitisícových hřebenech není žádný med. Ale to ani probloudit se tu skrz baráky a nekonečné schody.

Nahoru chci dojet tou slavnou lanovkou Damovar. Nejdřív výtahem a jedeme nad střechy paneláků. V protijedoucím vozíčku dolů je kupodivu taky plno. Výhledy nic moc a ještě začalo pršet. Nahoře chci vylézt, ale ono to nejde, s něčím takovým se nepočítá a všichni jedeme zase zpátky. To je teda kšeft. Zase se tím hezky vyváží rozdílná poptávka po obou směrech. Chození po hlavních silnicích neprospívá a kam bych se večerem trmácel, když tu mám krásnou postel.
Hotel Totola 850; lanovka 117; vstup Tibetské muzeum 20, vstup muzeum Black cat 10... 1250rp

17.3. Rumtek Gompa

Rumtek je jeden z největších buddhistických chrámů v zemi a je hned na protějším hřebenu. Po silnici asi 25 km. Jeepové nádraží mám u hotelu. Normálně jich tam s cedulí Rumtek stojí čtyři, ale když přijdu ráno já, nic. Až časem se objeví prázdný. Jenže než to se naplní. Můžu si prý zaplatit fullcar. Tovíšžejo. Tak prý za dvě hodiny. Ale náhle se to zaplní dvěma skupinami a jedeme dolů a pak hooodně nahoru.

Rozsáhlý komplex chrámu je pěkný, tradiční (i když postaven až v 60. letech a hlídán armádou), zevnitř klasika, vevnitř nádvoří a útroby jak z kopíráku. Výhledy kolem taky krásný. Nad tím je zas škola, celé infrastruktura pro život mnichů, zlatá stupa, starý dřevěný chrám a další porce mlýnků. Kolem domky a jdu dál do kopců, cesta lemována vlajkami končí u fotbalového hřiště. Přes den je tu pěkně nabito, ale dalo by se tu i spát v lodgích a užít si zelené okolní stráně.

Další stará dřevěná gompa je kilometr odsud. Tady už není nikdo. Co teď po druhé hodině? Mohl bych seběhnout dolů na hlavní silnici pěšo, i když to padá brutálně. Mapa ukazuje 14 km, ale snad se objeví serpentinové zkratky. Vyrážím od staré gompy po malé a pusté silničce, po které hodiny nikdo neprojel. První zkratka vzorně vybetonovaná, ty další už byly hodně o náhodu a o hubu, ale najít se vždy něco dalo. A po hodině a půl jsem skoro dole. Krásná cesta, lesy i vesnice a lesy rododendronů a stromů jak z Pandory. Juknu ve stráni na další gompu Marchek Raptenling. Zrovna probíhá nějaká slavnost a zvou mě dál. Zrovna včera jsem si říkal, že klasickým zážitkem v Indii je pozvání na svatbu. Tak teď o fous. Je to pohřeb. Jenže mě už nepustí. Jsem host a musím pojíst a popít. I když až po mniších.

Čas zatím zkracovala neuvěřitelně vožralá domorodka, na kterou jsem musel vzít už hůl. Jinak hudba, kecání a starali se o mě dobře. Nicméně získaný čas je v pytli. Dolů dalšími zkratkami a ke konci nekonečnými schody v útrobách betonových vesnických sídlišť Ranipoolu. A už to jen dojet prvním autobusem nahoru. Super trek a nádherný den v přírodě se starými chrámy. Tak nějak jsem si představoval ten Bhútán.
Hotel Totola 850; vstup Rumtek 20; doprava Gangtok-Rumtek 60, Ranipool-Gangtok 30+20; oběd v Rumpteku 80... 1200rp

18.3. Filmový večer

Dnešní 40. den vyhlašuji za sanitární. Dopoledne vyrážím na obžerstvovací obchůzku. Bankomat opět nic nedá, tak se zbavím dolarů (69 rupek za jeden) a koupím lístek na přímý spoj do Yuksomu v sedm ráno. Se sušenkami a pitím zalezu do postele v 11:30 a doženou letošní resty Walking Deadu a Big Bangu. Odpoledne přichází pořádná bouře. Za oknem létají střechy, což spolehlivě zamázne nápady na večerní jídelní obchůzku. Stejně jsem přežraný a líný. Pelech dnes už neopustím, a je mi to úplně jedno. Snad takhle projebaný den nebude na konci chybět. Ale zítra se konečně pohnu víc do útrob exkrálovství. 1100rp

< zpět   |   úvod   |   DÁLE >