IV. Cuenca a Ingapirca
1. 2. Přelet na pevninu - Guayaquil (den jedenáctý)
Na rozdíl od letiště na vedlejším ostrově, tady se k němu dostane člověk pěšky z centra za 10 minut. V klidu můžu balit a válet se do deseti na pokoji. Tentokrát letím s místní aerolinkou TAME a s půlhodinovým předstihem jsme ve městě od Gé, které jsem se za celou dobu v Americe nenaučil vyslovit. Letadlo pokračuje do Quita, z letiště vypadnu hned, a stejně rychle chci i z tohoto největšího města v zemi. Autobusák je jen jednu zastávku metrobusem, ale dnes místní doprava v amerických městech je na nějaké dobíjecí kartičky. Tady mi aspoň pomůže policajt a holka, co ji dám peníze na kartičku a ona mě s tou svoji otevře bránu. Autobusák je obchodní lidojem se stovkami přepážek kamkoliv. Do Cuency to jezdí minimálně každou hodinu. Odjíždím z města akorát, když moje letadlo za plotem začne popojíždět na další let. To by se ten let s přestupem v Quitu do Cuency nevyplatil nejen cenově ale i časově.
Bus je perfektní se širokými sedačkami, což je ale prd platný, když si vedle sedne ekvádorská kopie Kim Čong-Una. Né že bych extra žral filmy, ale jejich existence je v jihoamerických autobusových spojích dost významná, když v nich strávíte tisíce kilometrů. Po večerech je to jediné rozptýlení. Ještě si mohou totiž řidiči pustit diskotéky, a ty málokdy lícují se vkusem kohokoliv normálního. Bohužel tyto Ekvádorci a Kolumbijci pravděpodobně uznávají jen dva „herce“ – Jean Claude van Damme a Jasona Stathama. A to nejsou největší šlágry. Nicméně kdyby chtěl někdo remcat, proloží to občas nějakým latinoamerickým filmem, kdy už chcete jen s tím autobusem spadnout ze srázu. Zejména třikrát puštěný film o panu učiteli, co poblije na svatbě s hnusnou brýlatou učitelkou oddávajícího a pak se ji snaží získat zpět za pomoci tančících dětiček, byl na vydrápání očí i uší.
Ekvádor
Přílet nad ekvádorskou pevninu
Ekvádor
Hned do města Cuenca
Ekvádor
S její novou katedrálou
Z pobřežních rovin se prudce zvedají zelené kopce nad 4000 metrů, po kterých kroužíme do sedla už za tmy. Cílová Cuenca je ve výšce 2600, což je přesně tolik metrů, kolik mě oddělalo minule v Sucre na 5 dní. První potkaný člověk po výlezu z busu žebrá neurvale prachy. Tak welcome ty klidné a bezpečné město. Je osm a ulice jsou mrtvé. Lezu do busu, o kterém nevím, kam jede a jak se platí. Centrum je od autobusáku ale jen kilometr a vylézám u náměstí Hertmana Miquela s posadou Gran Columbia ve starém domě ve vnitrobloku. Vytiplé to bylo z bookingu, ale bez rezervace z něj vždycky nabízeli horší cenu, i když ještě ušetří na provizi. Nicméně teď na pevnině už pokojíky s koupelnou budou oscilovat kolem 10 dolarů za noc. Mám pěkný rohový pokoj, i když bez klimatizace. Kouknu na předpověď, aha, tak ta tu fakt není třeba.
Klika, že to takhle rychle klaplo, v tom města od Gé bych noc zabít nechtěl. Když to takhle hezky odsejpá,
hned člověk chytí tu cestovatelskou horečku,
že ho to baví. Ještě vystrčím hlavu ven na kus snědku, ale ulice jsou prázdné i v centru.
Aspoň v jedné garáži mají kusy pizzy. Bych ale čekal od Latinoameričanů, že teprve teď to tady bude ožívat,
ale v Cuence teda ne. A mě už začíná bolet hlava z těch metrů.
Posada Gran Colombia 13$/pokoj se snídaní, bus Guayaquil-Cuenca 8.45… 26$
2. 2. Cuenca
Snídaně je všude stejná - vejce, toast se sýrem, čaj a džus. A to vypadá, že tady budu stejně až pět dní, protože se odsud dá vyrážet na jednodenní výjezdy. Dnešek budu jen opatrně rozdýchávat tu nadmořskou výšku. Hlava bolí a funím jak traktor i po vyplazení dvou pater do pokoje. Vylézám na žijící hlavní náměstí a parku Abdóna Calderóna se dvěma katedrálami. Nová vypadá dost staře, celá cihlová kromě modrých kupolí z českých dlaždiček. Bohoslužby jsou docela fajn na prosvištění španělských slovíček. Přednášející mluví pomalu a jasně i pro analfabety a dá se i tak nějak odtušit, o čem tak může mluvit.
Ze staré bílé katedrály naproti je muzeum, ale rozdíl ve vzezření to moc není. Odpočívám na zalesněném náměstí ve stínu stromů i WiFiny, která se spustí po zhlédnutí klipu o ochraně životního prostředí. Dobrý způsob jak to cucákům nacpat do hlavy. Od prodejců zmrzlin, nosených na hlavě, jednu kupuju, ale je to echt podivná hmota. Potkávám cyklisty na obstojné štrece z Argentiny na Aljašku a za rohem omámí vůně květinového trhu před dalším z kostelíků.
Ekvádor
Nová katedrála
Ekvádor
A mraky kostelů a jedna tramvaj
Ekvádor
Nedělní uličky
Ekvádor
Nová katedrála
Ekvádor
Trhy a džusíky
Ekvádor
Politické grafity
Dál je už v nedělním městě minimum lidí i aut. Jezdí tu pokusně i tramvaj. Kráčím po dalších náměstích a kostelech. Je to nejkoloniálnější ekvádorské město se starými budovami, secesními paláci i klasickými jihoamerickými domky.
Polední meníčka „almuerzo“ je na pevnině už jen za 2,5 dolaru, nakoupím další škodliviny
a po čtvrté padám do postele a čumím na filmy, kterých jsou televizní kanály zde plné.
No jo, já vím. Ale učím se tak španělsky, pro což nějaké filmy viděné po desáté jsou ideální,
takže dnes Návrat do budoucnosti a Harry Potter.
Hotel 13, oběd-kuře BBQ a rýže, polévka bez pařátku 2.5, jakási hmota zmrzlinového tvaru 0.5,
kukuřičné placky 0.5, voda 0.5, zmrzlina 0.5-1, cola 1,
blumy 1/kg, vstupné do Staré katedrály 2… 22$
3.2 Cuenca
U snídaně bývá jediná změna v barvě džusu. Dnes nebolí hlava, ale kyčle. Senile. Chci oběhnout celé město, které by normálně na den stačilo. Ale hned dvě hlavní mise (věž katedrály a indiánské muzeum s předinckými vykopávkami) jsou zavřené, protože i tady dodržují zavírací pondělí. Ulice denně vyplní nějaká manifestace. Dnes i se rvačkou s policií. Nechám se spolknout třípatrovým trhem přetékající ovocem, které mají vždy koutek, či celé patro, jídelních pultů s meníčky a velkými džusy po dolaru. Hodím do sebe papayový a vymetám muzea v nadříční calle Larga.
První je panamáků - klasických klobouků pletených ze slámy. Je to spíš prodejní manufaktura, ale dělají je tu před očima. Aspoň je to zdarma, na rozdíl od čtyř dolarů za soukromé muzeum domorodých kultur. Lákají na 5000 exponátů, ale všechny jsou jen hliněné džbány a sošky. Něco minus tři tisíce let, něco jen pětisetleté Inca, ale kdovíjaký rozdíl v tom není. A dorazí to posledním sálem, kde si stejné sošky můžete po pěti dolarech koupit. Aspoň tu byl záchod. Podél řeky na stráni jsou incké ruiny s pár zdmi.
Ekvádor
Muzeum panamáků, správněji montecristi
Ekvádor
Muzeum domorodých kultur
Ekvádor
Indiánská pevnost Pumapungo
Ekvádor
Cuenca z vyhlídky Turi
Ekvádor
Indiáni minulí
Ekvádor
..a současní
Předměstími s malými uličkami jdu pod horský hřeben za městem s vyhlídkou Turi. Finále u dálnic už moc hezké není, ale to ty stovky schodů nahoru ve skále taky ne. Po vypuštění duše jsem na vyhlídce s kostelem v Turi a několika turistickými proprietami. Celé bílé město jak na dlani a za ním 4kilometrové hory, ale stejně lezu na vedlejší vyšší kopce. Za námi už jsou jen vesničky a krajina plná zeleně. Vycházku po hřebeni mi ale brzy rozmluví velcí psi.
Cestou dolů a alejovou megatřídou zpět do centra ještě zastavím v meganákupaku nasát dnešní civilizaci.
Pro haranty tu mají tisíce stavebnic a panenek. Prodávají přesné kopie lega od dvou desítek čínských značek.
Kupodivu každá značka je v červeném obdélníčku. A ještě to stojí víc než u nás originál. Já se
ale věnoval obžerství, třeba s panacotas venezuelanos (jako burger v banánových houskách).
Ani po setmění se v tomhle městě necítí člověk blbě, i když je v ulicích také dost policistů.
Na pokoji by byly slušné filmové vykopávky, ale usínám skoro hned.
Hotel 13, muzeum Domorodých kultur 4, večeře panatocas 2.5+džus 0.5, papayový džus 1… 25$
4.3. Ingapirca
Ingapirca je největší ekvádorská incká a předincká památka. Leží 10 kilometrů od hlavní silnice do Quita a i z Cuency tam jezdí přímé autobusy, ale dá se tam dojít i po ekvádorské verzi Inca Trailu, což je 40 kilometrů národním parkem z Achupallas. V plánu to bylo, ale na trase není ani chajda, jen jedna ruina a dle fotek echt nevlídné páramo (andská alpinská vegetace). Takže místo dvou-tří dní na treku Ingapircu jednoduše okouknu výletem z Cuency.
Na autobusové nádraží je to 15 minut po pěší zóně. V informacích mají lístečky s odjezdy a okénky, protože jinak v té změti busových společností a pokladen se vyznat nedá. Párkrát denně jedou mizernější busy společnost Caňar přímo k Ingapirce. Je furt krásně, tak předpověď těch devíti pršících dní snad nevyjde. Silnice nemají ani rovný kousek a vlní se v nekonečných kopcích.
Ekvádor
Ingapirca
Ekvádor
Největší ekvádorské vykopávky
Ekvádor
..
Ekvádor
Chrám Slunce
Ekvádor
Kol
Ekvádor
Tvář Inky
Ingapirca jsou hlavně jen metrové zdi dokonale opracovaných šutrů, zemědělské terasy, dvoje futra a na vršku unikátní oválný chrám Slunce (druhý podobný je již jen v Cuzcu). Inkové tu byli jen třicet let, předtím půlstoletí kultura Caňari. Za vstup chtějí jen dva dolary a můžu si to sám procourat. Pěkný místo. I zázemí mají vymazlené a ani s plným batohem by to nebyl problém, protože asi všechny ekvádorské památky mají zamykací schránky. Okolí je obydlené, zemědělské a strom je vzácností.
Vyrážím ještě na hodinový okruh krajinou po pár inckých fregmentech a chodnících ke skalní tváří Inky.
Babky něco prodávají, tak pokecáme o pachamama (bohyně Matka Země). Posledním busem mizím v 15:30 už
v mlze a mrholení. Zpět je to dlouhé dvě a půl hodiny. Asi by bylo praktičtější se tu přeci jen
zastavit cestou na sever a ušetřit tak den. V Cuence se už vzmůžu jen na nákup pečiva, pizzy, piva
a sladkostí. To jen pro deníček, kdybych se v noci divil, proč bolí bříško.
Hotel 13, bus Cuenca-Ingapirca 3.5, vstupné Ingapirca 2, pivo 1.2, banány .8/kg… 28$