CESTOVÁNÍ

TravelInfo

V. Severovýchodní ostrůvky

14. 7. Čtvrtek – Kunoy, Vidoy a Bordoy

Mám perfektní výhled na východ slunce, které po třech orkánových dnech vykouklo a vysušuje pobřežní skály. Hned vypadá ostrov ještě 2krát líp. Až se váhá, jestli to tu neobjet ještě jednou, ale zas aspoň bude vyhlídková plavba po ranním nalodění. Obeplouváme strmý jehlan Malého Dimunu. Jako jediný ostrov nebyl obydlen, ale ovce bohužel kolonizovaly i tenhle ostrov už před tisícem let. Dnes se sem udělá za jejich vlnou výprava jednou za rok. Míjíme další ostrovy, kde jen občas přeruší nějaká sníženina 300metrové útesy, na kterou se hned vecpala lidská obydlí.

Z mainlandu vyrážím konečně na severovýchodní ostrovy. Ale zas jsem vzal na ranní plavbu kinedril, a já ho prostě nedávám. Zastavuju u silnice na odpočinek a zachrápu až do dvou odpoledne. Aspoň stačilo dorazit slunce i sem, protože ráno se ještě Torshavn topil v mlze. Projíždím podmořským tunelem na ostrov Kordoy do Klaksvíku a nové ostrovy jsou zas přede mnou. Opět vzorně vymetu každou silničku, tak začnu tou první - tunelem do Kunoy. Jako v zásadě furt stejné a furt krásné – kostelík, přístaviště, ves obklopuje terasovitá hradba hor, párset metrů procházky kolem i do vzácného kousku stoletého lesíku. Ostrovy jsou tady na sebe namačkány, jsou malé a úzké, ale zas dorostly k 800 metrům, tak to vypadá celkově dost fjordově.

Faerské ostrovy

Spacáková sunrisovka

Faerské ostrovy

Neobydlený Malý Dimun

Faerské ostrovy

Parlamentní poloostrov z vody

Faerské ostrovy

Osada Kunoy

Faerské ostrovy

Faerské zázraky - stromy

Faerské ostrovy

Pěšiny za Muli

Faerské ostrovy

Pyramida Malinsfjall

Faerské ostrovy

Místní gang

Faerské ostrovy

Vidareidi

Další slepá silnička vede do Muli. Snad 2 obyvatele, ale parkoviště, 4G vysílač, pěšina do skal na sever ostrova a hlavně výhledy na protější ostrov Vidoy s pyramidovými horami nad vsí Vidareidi v dokonalých večerních barvách. Na tu nejsevernější a nejvyšší pyramidu Villingadalsfjall se dá i vylézt (placeným) trekem s pořádným převýšením. Ale když jsem dorazil pod ní, už byla špička zahalená v mracích. Ale hezky se to dá obdivovat i odsud z pobřeží bez kapky potu. K tomu sunseťárna pustila pár paprsků, tak z toho byl ideální večer. Je půl desáté, tak je ještě čas na jeden trečík na druhé straně ostrova z Hvannasundu. Cesta se ale brzy ztrácí a nevypadá, že by vedla k nějakým mustsee objektům. Vzduch se už ani nehnul, tak dokonce došlo i na vaření, když jsem se vrátil na plácek na silničce do Muli, kde jsem měl i privátní piknik stůl a koupací vodopád.

15. 7. Pátek – Vrtulníkem do Hattarvíku a sunsetovka na Kalsoy

Dneska je zlatý hřeb cesty. Před týdnem si koupil let vrtulníkem od Atlantic Airways (www.atlantic.fo/) z Klaksvíku do Hattarvíku na nejzapadlejší bod Faer na nejseverovýchodnějším ostrůvku Furgoy. Místa se prodávají týden dopředu. A aby se zabránilo cizincům létat na výlety, mohou si koupit jen jednosměrku. Ceny jsou od 80 do 300 dk-korun dle vzdálenosti – tady z Klaksvíku to vyšlo s dvěma mezipřistáními jen na 110 – a domácí to mají ještě za půlku. Heliport je kousek nad Klaksvíkem, což je vůbec druhé největší město Faer. Tady je jedna budka a lavička, zvážíme se a jdeme na to. Počasové loterie dopadla skvěle, obloha jak vymalovaná, tak ještě vydolovat z 18místného vrtulníku plac u okna. A ideálně toho správného. To už bylo horší, ale i tak se letělo proklatě blízko útesů, aby vrtulník ve volném vzduchu nad ostrovy příliš nevrávoral. Máme mezipřistání na ostrůvku Svinoy a končíme v Kirkja. Pokračování na poslední výspu Faer se nekoná, tak si pro nás přijela z tamního heliportu paní autem a poslední úsek do Hattarvíku zdoláváme přes průsmyk 5kilometrovou silnicí, čímž projedeme 100 % zdejší ostrovní silniční sítě.

Jel ještě jeden kluk a cíl máme stejný, přejít ostrov zpět do Kirkja a odsud doufat v loď, která by nás hodila zpátky na hlavní ostrov. Loď se má potvrzovat telefonicky dopředu, což se mi nepodařilo, tak byla docela nervozita do posledních chvil, jestli se odtud dostanu. No nic, loď by měla jet až za 4 hodiny, tak je dost času prolézt vesničku s kostelem a 10 baráky a pokusit se sledovat čáru v mapě udávající možnou existenci cesty. V reálu to dost haprovalo, prošlapaná pěšina žádná, ale minimálně v té trase nebyly žádné neprůchodné úseky. Je nádherně, pokecám i s pár domorodci starajících se o 150 ovcí. Slunce, útesy, moře, pustina, na obzoru protější ostrovy, dokonalost… Překoná se pár ostnáčů, vystoupá na vršek ostrova k průsmyku a jsem zpět v Kirkja, větší vesnici s pořádnějším přístavištěm. Dole v moři je pár kamenných bran, na které trochu ulítávám, tak se toulám pod útesy a doufám v loď na obzoru. Dnes se na špatné počasí vymluvit nemůže a postupně se sem začíná stahovat překvapivé množství lidí. I když těm jde spíše o přivezevší náklad.

Faerské ostrovy

Hattarvík

Faerské ostrovy

Hattarvík

Faerské ostrovy

Trek přes ostrov

Faerské ostrovy

Pobřeží pod Kirkjou

Faerské ostrovy

Kirkja

Faerské ostrovy

Z lodi...

Nacpaná loď je tu, nacpu se dovnitř a nějak není ani komu vnutit prachy. Máme ještě zastávku na Svinoy, tak jeho útesy obhlédneme řádně zblízka. Připlouváme do Hvannasundu, což je 15 kilometrů od Klaksvíku, se kterým busové spojení není z nejčastějších. Dvě hodiny se mi čekat nechce, tak zkusím stop. Domorodci to asi nechápou, ale první turistka z Holandska ve svém miniautíčku mi vyklidí sedačku a zachrání den. Je tu na dlouho, chodí po koncertech a bydlí celou dobu v jednom kempu.

Vyběhnu k heliportu pro auto, a protože den nekončí, stíhám ještě poslední trajekt na ostrov Kalsoy s vyhlášeným majákem Kallur (asi jeden z top tří záběrů Faer). Na ostrov pendluje jen malá loď pro 12 aut, tak přes den je skoro nemožné se na ni dostat, ale teď večer už tam žádný turista nejede. Kalsoy je dlouhá nudle se 4 vesničkami spojenými dlouhými jednopruhovými tunely, kam se spíš doporučuje jezdit autobusy. Na šířku má ostrov kilometr, ale kopce i tady rostou do toho faerského třičtvrtě kilometru. Odskočení na záchod v Sydradaluru se mění ve sprchu. Teplou volnou sprchu tu přece nenechám nevyužitou a peláším na sever ostrova do Trollanes k majáku na západ slunce.

Z vesnice jsou to 2 kilometry loukou ve zlaté hodince, která je tady na severu pořádně dlouhá. Slavný maják je jen třímetrová větší kadibudka s lucerničkou, ale o ten plech tu nejde tak jako u ty útesová panoramata. Blížím se k útesům, tady už poskakuje pár fotonadšenců, kterým svítí oči štěstím, protože být na tomhle místě na sunset s dokonalou viditelností a modrou oblohou je na Faerech zázrak. K faerské dokonalosti chybí už jen papuchalci. Aha, tak ti jsou tady taky. Prolezu každou vyhlídku, pod nohama nekonečné útesy s tříštícím se oceánem. Já vím, že to píšu furt, ale dnes je to ještě lepší než kdykoliv předtím. Vloni na tomhle místě „zahynul“ i James Bond, tak mu tu vysekli pěkný kýčovitý náhrobek. Po dvou a půl hodinách slunce zalezlo za obzor a můžu vyrazit v půl jedné zpátky k autu, v němž rovnou na parkovišti i usnu.