III. Galapágy - ostrov San Cristóbal
29. 1. Dvojité přeplutí na ostrov San Cristobal (den osmý)
Spánek na nic a drbu si hlavu nad tím prokaučováním lodí a v nechutných pět ráno jsem lehce vzhůru. Pěšky na terminál nejde teda nikdo, ale plno tu je. Lodě jedou čtyři, nic se neuvolnilo, ale mám počkat. A za chvíli mě už jeden za třicet bere. Nikdo sice nezaspal a zrovna tahle loď má sedadel přesně, ale třicet babek navíc se hodí a jeden cestující tak má vyhlídkovou jízdu nahoře u kapitána. Já se radši zfetnul kinedrilem, hned usínám a budím se až v Aortě.
Na další ostrov jedou lodě až mezi druhou a třetí, lístků je tentokrát spousta a jdu něco zobnout do supermarketu, což je evidentně hlavní plac, kde se potkávají Češi. Vedro k padnutí je už ráno, tak se jdu courat zas do centra želv, kde stihnu i pár výstavek, včetně té o Lonely Georgovi. Takový slávy kolem, čekal jsem audiovizuální orgie, místo toho se dvě minuty mrzne v prázdné ledničce a pak se vstoupí do temného sálu, kde je jeho vycpanina. Zbytek času zabiju sezením a čtením na vedlejší pláži. Ve dvě lupnu další kinedril a o ostrov dál. Tentokrát nás jede jen pár, vlny jsou v pohodě a za dvě hodiny jsme na třetím ostrově San Cristóbalu.
Galapágy
Ostrov San Cristobal
Galapágy
Místní ještěrky
Galapágy
Pápá
Přistáváme přímo na molu v Puerto Baquerizo Moreno. Tenhle ostrov mi na zajímavosti
přišel nejslabší. Po zhlédnutí vrstevnic jsem zavrhl i tu 50kilometrovou
koloprojížďku ostrovem na druhou stranu, kam vede silnička přes několik osad k
pláži Puerto Chino (mmch je i s kempem – na každém ostrově můžete ulehnout i se stanem).
Ale i tak se tu na pevnině člověk zabaví a zašnorchluje přesně na dva dny a ani
se na žádný lodní zájezd nedostalo. Tam by šnorchl byl asi zajímavější, ale
na těch místech by byla i čtyřicítka spolucestujících. A to nee. I tady kolem města
byla pěkná místa plná rybek, želv, lachtanů a pláží a bez kinedrilu. Ten mě dnes
pěkně zdrogoval, takže jen přejdu upravené a barevné městečko, zdlábnu empanádu
a mochato (pití připomínající krupicovou kaši), dojdu na pension a usínám na 14 hodin.
Pokoj má z ručníků labuť, tak to bude určitě hoch. Minimálně cenovka je z téhle
cesty rekordní (furt ale jen 27$ za pokoj s koupelnou a snídaní).
posada José Carlos 27/noc, lodě 30+25 + přístaviště 1+0.5+0.5,
točená zmrzlina 1, velká voda 1.5, empanáda 1, mochato 1… 90$
30. 1. Ostrov San Cristobal
Jak já nenávidím kohouty. Co je to za debilní stvoření? Kdyby počkali aspoň do rozednění, ale ono to řve ve tři ráno. Aby hluku k ránu nebylo málo, ještě je za okny nějaké čerpadlo. Tak čumím na film Do středu Země. Vůbec tady těch filmů člověk vidí dost, když je na pokoji po setmění. Jak už beru jen hotely s jednolůžákem, tak si moc člověk nepokecá, kor když v nich tady stejně moc lidí není. Ono stejně v dobách wifin už se ta socializace moc nekoná ani na hostelech a barech.
Centrum má opět krásně udělané ulice i nábřeží, spoustu soch i barev a hřišť. Konečně nacházím i pohledy a vedle je pošta. Známky do Evropy vyjdou na víc než 3 dolary a stejně to nedošlo. Pláže jsou oploceny, aby se lachtani nedostali do města, ale pár uprchlíků se stejně válí před restauracemi. Námořní muzeum je samozřejmě zavřeno a obsadili ho lachtani. Prý je tenhle měsíc údržba, což je tady dost univerzální cedule.
Galapágy
Punta Carola
Galapágy
Bahia Tijeratas
Galapágy
Námořní kanón
Galapágy
Pláž Baquerizo
Galapágy
Západní pobřeží
Galapágy
Modronohý terej
Na sever od města je trocha infrastruktury národního parku – výstavky a chodníčky v místních lávových lesících až k laguně Tijeratas. Brána má pěkné muzeíčko o historii ostrovů, osídlení a kolonizaci. Po chodníku se dojde k vyhlídkám i orezlému kanónu. Dole pod útesy je rozbouřený záliv se smaragdovým mořem a plavoucími želvami a na obzoru jedna výletní loď. Nikde noha, je tu sice vstup do moře, ale moc safe to ve vlnách nevypadá. Vyplazil jsem se na kopec za lepšími výhledy, ale dnes je na slunci děsně a všechny nasbírané spáleniny se změnily na mokvající a praskající boláky.
Cesta dál je přes ostré kameny. Prý 15-30 minut, ale je to věčnost. Sopečnou krajinou s kaktusy a stromy dorazím až na pláž Baquerizo. I když je písečná, furt je dost divoká a vstup je o čnějící šutry o držku, nebo aspoň o rozpáranou nohu, jak jsem se brzy přesvědčil. Ale šnorchlování pěkný, rybičky mezi šutry a kolem plavou želvy i lachtani. Ti si jenom tak splývají na zádech ve vlnkách. Zato mě jedna vlna ve svém válci totálně zmasakrovala a pořádně přitopila. Tak to by pro dnešek stačilo. Je mi hrozně i bez toho, z vedra třeští hlava a voda došla. Zpátky je to utrpení, ale stejně ještě skočím do vody v zálivu. Ale už je vidět pendrek. Když slunce zmizelo, dá se i dýchat. Po doplazení do města ztrestám dvoulitrovou colu (3$) a burger (5$) a na pokoj. (35$)
31. 1. Pláže a útesy Loberia
Mají dobré snídaně – toasty, vaječná placka, ovocný salát, džus.. většinou to tak v JA není, jen toast a vejce a o bufetu si může člověk nechat zdát. Po včerejšku se do dalšího rozpáleného dne pouštím zlehka a válím se v posteli pod klimatizací. Ve městě je pusto a horko. Po pobřeží kolem letiště mě nepustí kvůli hlídajícím vojákům. V okolí tak zbývá poslední okouknutelné místo - pláž Loberia. K ní vede dlouhá silnice dolů k písečným plážím, které od moře dělí hradba černých valounů. Až dál je jeden záliv s klidnou vodou na koupel a šnorchl v hejnech rybek nad korály. Kolem camtají lachtani. Byly by tu i nádherné vlny na surf, ale ten nepůjčují. Tady by mě to asi stejně zabilo. V moři blbnou malí lachtani, tak se k nim přidám. Ale připlave fotr velkej jak kráva a něco řve. Nechtěl bych jeho zoubky v lýtku. A den tu uteče docela rychle.
Cesta vede po pobřeží dál až k útesům na obzoru, o něž se tříští voda do mnoha metrů. Skáču přes šutry a vyhýbám se ještěrům. Nějací nervózové tady, docela nasraně plivou. Vystoupám na útes, pod nohami se tříští moře s velkými želvami a na útesech hnízdí ptáci. Kousek ode mě jsou nádherní bluetooth boobies – modronozí terejové. Večerní slunce obarvuje okolní metrové lesů. Sunset stíhám zpět na pláži mezi blbnoucími lachtany. Ani po očichávání bot si nedrží doporučený dvoumetrový odstup. Z této pláže nás nemusí vyhánět ochranka. Mají tu milióny komárů, kteří se s posledním paprskem přihnali na těla courajících se opozdilců. Ale brutálně. Plácáme se kolem sebe a rychle pryč.
Galapágy
Puerto Baquerizo Moreno
Galapágy
Silnice k La Loberia
Galapágy
La Loberia za letištěm
Galapágy
La Loberia
Galapágy
Lachtaní tulení
Galapágy
Cesta na Las Negritas
Galapágy
Las Negritas
Galapágy
Západ slunce
Galapágy
Městská pláž
Večer vyrážím do města, které je plné restaurací se zahrádkami. Mně ale místní zlákali na jistotu – papipollo, aneb grilované obalované kuře s horou hranolek za 4 dolary, které jdu sežrat na nábřeží. Loučím se s mořem, které v nejlepším případě uvidím až při odletu za měsíc a čtvrt. Pod nasvíceným molem si plavou lachtani i rejnoci. Na nábřeží je spousta lidí a koncertíků, velké srocení získává ale nějaké standup představení. Pláže obsadila ohromná kolonie usínajících lachtanů. Zrovna se jeden malý přes ni potácí a zoufale kňučíc hledá mámu. Hlavně má hlad, ale cizí cecíky mu nejsou souzené. Klopýtá a volá přes těla usínajících starců, což se nesetkává s nadšením, až na konec pláže. Nenašel, tak zase jde zpátky. No ňuňu… (36$)
No a to je konec ve zvířecím ráji. Zítra v poledne odlétám na pevninu. Zvířátka, moře, příroda, klid a pohoda mi budou asi moc chybět. Teď přijdou baráky, kostely, velký města a hory. Galapágy byly super. Hodně nad očekávání i v téhle suchozemské variantě. Jen jsem je neměl dávat takhle na začátek cesty, protože jsem se tu hrozně rozzewlil a na pevnině jsem se nemohl dostat do cestovatelského rytmu. Radši to otočit a dát si je až na konec pěkně za odměnu.