Bohemia Crest Trail
aneb Cesta kolem Čech za 52 dní
Všerubská vrchovina (14. minietapa, 61km)
41. - 42. den: Česká Kubice - Bezkoutí - Červené Dřevo - Svatá Kateřina - Ostrý - Železná Ruda
Když už jedu z prázdninového výletu do chatiček u Mariánek, nechám se vyhodit cestou a přidám alespoň minietapu nalehko na začátek Šumavy k další hraniční železnici. Mezi hřebenem Šumavy a Českého lesa je nízká Všerubská vrchovina, kterou tímhle spláchnu.
20.8.2018 Česká Kubice – Červené Dřevo (30 km, +600)
Hraniční Česká Kubice nabízí vše, co k blízkosti našich německých sousedů patří. První pohled po vystoupení z nádraží spočine na bordelu. Jeden by řekl, že účel tohoto zařízení je jasný, ale pivní deštník zrovna do útrob nalákal cyklozájezd českých důchodců. Lepší to není ani u lesních cest dál. V příkopech je jen místo tradičního polyethylentereftalátu tentokrát jen polyuretan s latexem.
Po vrchovině vede sice turistická červená, ale motá se tu jak po silvestrovském mejdanu. Na rozdíl od sousedních hor totiž hřeben chybí a celé Všerubsko je vyplněno rozptýlenými kopci, na kterých se snaží stezka hledat vyhlídky. Najdu nějaké zkratky pěšinami a skrz louky, abych se posunul hlavně dál na jihovýchod.
Filipova hora je dalším rejdištěm stovek mravenišť. Dál po silničkách, ale ty jsou asi ještě více lamkotníkové než čerstvě vyklučené paseky. Brudecká vyhlídka kromě jídla poskytla i vosí žíhadlo. Trochu poškádlíme tu alergii a ojukneme kostely. První pěkně opravený a druhý na kopci veliký, kulatý a poutní, zasvěcený svaté Anně, přes který vede Svatojakubská cesta. To kdyby se chtělo někdy dojít dál.
Všerubská vrchovina
Brudecká vyhlídka
Všerubská vrchovina
Všerubské vršky
Všerubská vrchovina
Brablenci na Filipově hoře
Všerubská vrchovina
Poutní kostel sv. Anny
Všerubská vrchovina
Novoveská jezírka
Všerubská vrchovina
..
Zkratkou přes údolní rybníčky. Vedro na koupání sice je, ale takhle akutně i s oblečením to snad nebylo třeba. Zvlněná krajina nabízí spíše louky a pole a připomíná africké savany i množstvím prohánějících se stád divoké zvěře. Rurálnost krajiny podtrhuje i hospoda v Hyršově, ale cenné pivo i pizzu na jediném místě s pípou cestou nabídne. Zato další krajina se už stává spíše žalářem a je ohradbená ostnatými dráhy a pohybu je vymezeno jen pár decimetrů asfaltových silnic. Zdejší pastevci nenechali ani kousek volné přírody napospas. I cenný potůček je rozryt tisíci kopyt. U Červeného Dřeva je opuštěný kravín a hřbitov se základy kostela. Akorát padla tma a jsou to jediná nepokálená místa po mnoha kilometrech. Teď ještě kam zalézt. Hřbitov nabízí posekanou trávu a asi tam nikdo v noci vandrovat nebude a zdejším sudetským obyvatelům spolunocležník vadit nebude. Rozhodím jen spacák, ale ty širáky nebudou pro mě. Furt se budím a fackuju na obličeji havěť.
21.8.2018, Svatá Kateřina - Alžbětín (31 km, +1000m)
Výběr spacího místa má navnadit na další bohatý den. Proto je super spát na vyhlídkách, kde vycházející slunce osvětluje do zlata probouzející se krajinu. Já v šeru ve stínu dubů mám první kuk na náhrobky. Je to takové signifikantnější. Přes 30 kilometrů mám do Železné Rudy na poslední odpolední vlak, tak by bylo záhodno se hnout. Až tady na konci Všerubské vrchoviny míjím její nejvyšší horu Kameňák s 751 metry. Kroky ale směřují k benzínce na snídani. Silnice je i hranicí CHKO Šumava, která rychle zvedá vrstevnice nad tisícové výšky. Koupnu se v Úhlavě. Kolem ní jsou hezké barevné historické hraniční patníky a jde se stoupat asfaltkou. U Lomniček opustím turistické značení a vylezu na hraniční stezku podél patníků. Borůvčí, kameny a na obzoru hraniční hora Ostrý. To je sakra lepší varianta než lesní asfaltové signálky dole.
Hraniční Ostrý (Osser) dal zabrat. Na vrchu je turistická chata, které na české straně po komouších nezůstaly. Ale neberou kartu a já zrovna nemám ani euro. A to by se kus žvance a loků hodil po tomhle vyprahlém výstupu. Dál po hraniční čáře je stezka už drsnější a vede i ve skalní stěně. Míjím další vyhlídky a tisícovky (Velký Kokrháč) až ke kamenitému Svarohu nad Černým a Čertovým jezerem. Ty bohužel vidět nejsou, hned za čárou je přírodní rezervace ukrývající vzácné kouty přírody. Dole jsou ale taky davy, zatímco tady ani noha, i když po německé straně sem vedou turistické cesty. Obzor opanovala nejvyšší hora Šumavy – Velký Javor s 1456 metry, kudy kdysi vedla také hranice, než tenhle kout prohrála údajně Marie Terezie s Frydrichem v kartách. Jediná ženská na trůně za tisíc let a takových územních ztrát;-)
Všerubská vrchovina
Nejvyšší kopec Kameňák
Všerubská vrchovina
Hraniční patníky
Šumava
Hraniční stezka
Šumava
Ostrý
Šumava
Dál po hranici
Šumava
Nejvyšší hora Šumavy - Velký Javor
Šumava
Úsporné patníky
Šumava
Svaroh 1333 mnm
Šumava
Hranice na Alžbětínském nádraží
Odkazy tehdejší doby v hraničních přírodních šutrech z roku 1764-65 stále míjím. Přichází drsný sestup, když ticho rozráží budování asfaltek. Tady na konci světa je snad víc strojů než na D1 a budují pro ty dva traktory ročně mnohem kvalitnější silnice. Jen asfalt má půlmetrovou výšku. Totální pakárna, ale jsou na to holt dotace. Sestupuju Svarožným údolím až k hraničnímu přechodu s typickou benzínkou a duttyfreeshopem. Zase tláskanice nanuků, cocacol a sušenek. Moc jiného vlastně ani nevedou. A už jen vedle na hraniční Alžbětínské nádraží se sbírkou dalších patníků a hranicí vedoucí přímo skrz nádražní barák.
Příjemný to kout krajiny a i tahle malá část Šumavy byla hezky zapadlá proti tomu, co mě čeká přes léto na té hlavní části za Železnou Rudou. Těšil jsem se na přímý vlak až do Prahy, ale na trase jsou hned tři výluky. Nicméně ta poslední mezi Berounem a Prahou znamená, že náhradní autobus po D5 je v Praze o půlhodinu dřív.
Dnes 31 km, 1000 v.m. (od Hřenska 454 km, 9300 vm a 18 dní)
14. etapa – 61 km, 1600 v.m. a 2 dny, na cestě 41.-42. den