Bohemia Crest Trail
aneb Cesta kolem Čech za 52 dní
Labské pískovce (9. minietapa, 38km)
25. - 26. den (582 - 624 km) Labe - Dolní Žleb - Sněžník - Tiské stěny - Telnice
Začínám ukrojovat západní trasu, ale o tomhle rozdělení jsem v tuhle dobu neměl ještě ponětí. Tady mě čeká asi 750 kilometrů na 8 etapách přes čtyři tisícovkové horské hřebeny včetně jejich nejvyšších hor. Na úvod jsem směr ještě otočil a vyrazil z výše položeného místa, protože hlavně úvodní pětikilometrový výstup od Labe se mi lézt nechtělo. Njn.
Počasáři vyplnili po dva dny všechny předpovědní okýnka sluncem, tak se vyrazilo na krátkou etapu z Dolního Žlebu nad Ústí nad Labem v CHKO Labské pískovce, které tu zbyly, když se z nich oddělil za řekou národní park. Ještěže ale existuje povolání meteorologa. Pak by takoví lidé postižení mýtomanií mohli už snad dělat jen starostu Mělníka. Naštěstí tohle je jeden z nejbližších úseků, kdy stačí dojet vlakem do Laboústí a městskou dojet do kopců na Telnici. Lépe je to do té Zadní pod sjezdovkami, a ještě lépe do Adolfova na krušnohorské pláně. Ale to funguje jen v sezóně kol či lyží.
28. 11. 2016 Telnice - Sněžník
V počasí byl nakonec drobný rozdíl. Vidět bylo max na 50 kroků, ale furt to bylo 10x lepší než u nás dole v nížině. Busem vyjíždím sám do opuštěných údolí Zadní Telnice, kde akorát roztávají statisíce ve vyrobeném umělém sněhu. Hotspoty jsou na trase dva – skalní město u Tisé a Děčínský Sněžník, pod nímž strávím noc.
Jsem v lesích Telnice, buky dávno opadané a z mlhy vylézají jen stromové pahýly. Pomalu stoupám na náhorní planiny do mlhy mezi olišejníkované stromy a žluté travní trumpovníky. Ale prim hrají modříny. Ty jediné dokáží v tomhle období rozzářit les sytě žlutou barvou opadávajícího jehličí a neuvěřitelně v lese vynikají. Jinde zas rezavá zmrzlá louka a březové lesy navodí pocit ruské tajgy. Napojuju se na červenou, ze které dlouho nevylezu. Pusto, prázdno. Jdu kdesi nad dálničním tunelem, z něhož zvuky se nelibě nesou až sem. Mlžné zpestření jsou už jen malé rybníky (Prostřední, Cihlářský).
Blížím se k první civilizaci a městečku Tisá, nad nímž se jako hradba klene temná stěna Tiských skal. V městečku to trochu žije, ale restaurace z toho nekouká, i když v sezoně je tu docela živo. Krasné skalní město je změtí skalních oken, jehel, prolejzaček a vyhlídek. Na obou okruzích vysmejčím každou ďuru a kochám se palačinkovými skálami a mraky vůkol. Na konci je symbol skal – Skalnatý hřib a skvělá turistická chata, která je samozřejmě v pondělí zavřená. Ale i tak jsem tu potkal 4 turisty.
Telnice
Počasí se vyloženě vydařilo
Děčínská vrchovina
Trumpovníky
Děčínská vrchovina
Stříbrný rybník
Děčínská vrchovina
Tiské stěny
Děčínská vrchovina
..
Děčínská vrchovina
Tiské stěny
Děčínská vrchovina
..
Děčínská vrchovina
Tiské stěny
Děčínská vrchovina
Volské kameny
Děčínská vrchovina
Stezky
Děčínská vrchovina
Trocha tajgy
Děčínská vrchovina
Mapa etapy
Další skalní městečko je hned poté – Volské kameny. Vysoké skalní pomuchlané jehly, horolezecký hřbitov a skalní schody dávných obyvatel. Skalní hradby pokračuji nad vsí Ostrov až do Němec. Úvozem skrz Pašeráckou stěnu už ve značně pokročilém čase peláším na Sněžník, na jehož konci v Hraniční Boudě mám mít nocleh a jídlo. Mám pěknou dvoupokojovou klícku na konci světa. Bál jsem se, jestli bude vůbec otevřeno, ale mají skoro plno.
Telnice (M/Žl/o) – Panenská – Cihlářský rybník – Tiské stěny – Ostrov (Čv) – Sněžník
Dnes 22 km, up 500 m, nejvyšší bod Jelení sedlo 722 mnm, (od Hřenska 42 km a 2 dny)
29. 11. Sněžník - Labe
Doufám v lepší počas. Změna tu skutečně je. Je ještě hůř. A to by jeden myslel, že to už nejde. Prvním cílem je zdaleka viditelná rozhledna na Děčínském Sněžníku. Nejistotu, zda bude otevřená, už včera rozptylovala paní domácí slovy: "Proč by nebyla teď otevřená, tady je takhle hnusně pořád." Jenže byla, a to v zimním čase mimo víkendy vždy. Ale ani litovat nemusím, protože by nebylo vidět ani na její schody. Sněžník je perfektně vystaven z kamenných bloků a dělá to z něj největší stolovou českou horu. Nahoře přežívají jen malé různě pokroucené stromy.
Dál už se dostávám do úplně odlehlých končin, kde nevedou ani turistické stezky. V hlubokých lesích jsou cílem aspoň dvě jezera. Jenže hned to první bylo obsypané stavební technikou, která pocit konce světa dost ničila. A ještě tu potkávám turistu, dnes sice jen jeden, ale tady jsem doufal v nulu. Kromě turisty se i na 5 minut objevilo slunce. To se čekalo ještě méně.
Děčínská vrchovina
Děčínský Sněžník
Děčínská vrchovina
Rozhledna
Děčínská vrchovina
Děčínská vrchovina
Děčínská vrchovina
Turistická infrastruktura
Děčínská vrchovina
Cesta Koňákem
Děčínská vrchovina
Taky nějaký barák - Dolní Žleb
Využívám lesních cest, které jsou zde nové a asfaltové, o kterých si ve městě můžeme nechat jen zdát. Na jedné akorát teče čerstvý asfalt krajinou. To snad nebylo třeba. Zas tu staví i krásná zakoutí pro neexistující turisty a takovou odpočinkovou chaloupku by záviděli asi všude. Od rybníka u Králova mlýna to beru po dávných cestách a prodírám se travinami na vrch Kopřivník. Vzápětí klesám Koňákem do Labského kaňonu. Stezka je vydlážděna pískovcovými bloky podél potoka s mnoha vodopády, až z toho sálá pocit starých inckých stezek.
Dolní Žleb uvádí přes půlstoletí stará cedule. Jsou tu polorozpadlé domy a vše pohlcuje příroda… krása Sudet. Dnes se to stihlo rychle, však to bylo jen 16 km a dolů, takže stíhám brzký vlak. Na Mělníku mě Aneta převáží z nádraží rovnou na večeři s rumem. Ideální přivítání. Jen jsem se zas dostal i pod ten děsivý průměr 20 km/den. Příště mě čeká běžkařská etapa, na což je Telnice dokonalým startovním bodem.
Sněžník/Zadní Ves (Čv/Z)– Děčínský Sněžník (723m) – Vysoká cesta – Mlýnský rybník – Dolní Žleb
Dnes 16 km, up 250 (od Hřenska 20 km a 1 den, první 4 kilometry se spláchli s Českým Švajcem)
9. etapa - dva dny, 38 km, stoupání 750 vm.