CESTOVÁNÍ

TravelInfo

KARIBIK
Dominica II.

15. 11. NP Morne Trois Pitons: Boiling Lake

Dnes zlatý hřeb Dominiky – celodenní túra k Boiling Lake. K tomu se doporučuje brzké vstávání, ale mě tradičně úspěšně míjí. Trochu čaje a sušenek a jde se. Je neděle, tak nejezdí vůbec nic. Ale dnes to nějak utíká. Na začátku Laudatu se před revolucionářskou sochou odbočuje vlevo a klesáme k Titou Gorge. S odkazem na toto oblíbené plavací místo odrážíme dva vlezlouny s nabídkou na guida. O tom se říká, že je až povinný a tahá ho sebou dost lidí. Zbytečně.

U Titou Gorge je opuštěná budova a žádná noha. Stoupáme zvolna lesem po téměř turistické dálnici plnou schodů. Jen jednou průtrž, asi dvakrát pták a třikrát brod. Jediné živáčky zastupují dvě babky sportovního zjevu, které mají túru v 11 skoro za sebou. Daleko za nimi ještě vlál uřícený černý průvodce.

Dominica

Karibik
Cesta k Boiling Lake

Dominica

Karibik
Cesta k Boiling Lake

Dominica

Karibik
Cesta k Boiling Lake

Dominica

Karibik
Boiling Lake

Trochu ostřejším výstupem se dostaneme na 360stupňovou vyhlídku po půlce ostrova. Z pár míst kouří a syčí, nejvíc po sestupu do Valley of Desolation. Odsud stezku označují růžové puntíky. To nám ovšem poněkud ušlo a Ayssan mě z popředí povzbuzuje do slézání strže s vodopády. Canyoningová varianta je možná zajímavá, Ayssan vždy nabere náskok, ale oficiální stezky věčně míjí. Možná by s těmi svýma očima mohl fakt začít něco dělat.

Valley of Desolation dostává svému názvu. Zelená mizí, všude spousta páry, syčení, bublání, síry, hot springů a vařících potůčků. Vše se pak slije do kaňonů, v nichž brodíme a přelézáme dva finální hřebeny a skrz údolí, kde cestu trochu pocuchal tajfun. Ale i tudy je už náhradní stezka v sesuvech dostatečně vyšlapaná a za chvíli jsme nad zalitým kráterem s Boiling Lake, kde voda v jednom místě pořádně vaří a bublá.

Na koupačku ta vařící kyselinka asi nebude, tak dáváme dlouhý relax a opalovačku a zpět razíme stejnou cestou. Ayssan bez obav doplňuje svoji půllitrovou lahev, což možná není nejideálnější vzhledem k informacím, že by se zde na ostrovech nemělo ve sladké vodě ani koupat kvůli nějakým prvokům způsobující Schistosomózu.

Zpátky jdeme cestou už bez ayssanových canyoningových odboček. Bazének v Titou Gorge je chladivým balzámem po útrapách cesty. Kdyby ta voda byla přeci jen chladná až moc, je tu pár vodopádů s teplejší vodou. Dá se pak s trochu úzkostlivým pocitem vplavat do úzké temné hluboké soutěsky až k vodopádu. Nekonečný labůžo…

To už pomalu padá tma, skočíme do zdejšího rumovými ochmelkami klokotajícího baru, které zde často jsou v jedné místnůstce na zahradě domků. Krámek je otevřen, tak přidáme další konzervované nechutiny a čerstvé pečivo. Večeři jsme si ale představovali v jediném zdejším hotelu Roxy. Zde je ale pusto stejně jako v sousedním kostelíku či škole, tak se jdeme belhat silnicí zpět. I na ní se mi ale skoro podařilo zahučet o pár set metrů sesuvem dolů.

Holky s pozdravem prolítly kolem obýváku, ve kterém hodinu do sebe soukám studené fazole. Pak už jen na netu doobjednávám auta a bydlení na následujících ostrovech a padám do snových hlubin.

16. 11. Vodopády – Trafalgar a a Middleham Falls

Na zahradě nabírám grepy a pod hotelem bus na křižovatku k Trafalgaru (2.5 EC$) ve vedlejším údolí. Dál jdeme přes vesničku, baráky, tropické zahrady, ožírám kokosy, papayu a ještě něco. Ale zas nahoru, slunce, vedro a pot. Na konci údolí je turistické velkocentrum s výstavkou, parkovištěm a spoustou stánků. Trochu rozdíl proti pustotě našeho údolí. K vodopádům je to už jen 10 minut po chodníku. Ze dvou údolí tu padají dva vodopády (Father a Mother) do balvanovitého suťoviště.

Dominica

Karibik
Údolí Trafalgaru

Dominica

Karibik
Trafalgar Falls

Tajfun zlikvidoval i most do další vesnice Waven Waven s několika Sulfur springy. Pokecáme s místními. První dotaz je téměř vždy, jestli jsme vojáci. Asi jsem to s letním sestřihem přepískl. Ayssan říká, že dělá v marketingu. Hned nadšeně odpovídají, že jsou kolegové a taky dělají market a ukazují na tašku s ananasem, kterou jede prodat do města na trh.

Busem zpátky na křižovatku a odsud stopneme k odbočce na Middlehamský vodopád dva Holanďany. Pro Ayssana je to v 37 letech první stop. Cenově a časově to zde není špatná věc.

Ze silnici je to půlhodiny po lesní cestě k shelteru se záchody a další třičtvrtě hodiny stezkou k Middlehamskému vodopádu. Už mám zase dost, kor když se blíží ostrý sestup do kaňonu. Vodopád je to už slušnější, jak na výšku, tak na vodnatost. Trochu se pod ním osprchnu, ale je tu zima.

Dominica

Karibik
Middleham Falls

Dominica

Karibik
Vnitrozemí ostrova

K objednaným dvou nocím jsme přidali ještě jednu. Zase jsme nic nenakoupili, tak v noci jdu „nakupovat“ aspoň na zahradu. Z toho pěkného a levného ubytování na Svaté Lucii tamní vychcanec píše nějaké výmluvy a poslal dva emaily a v každém úplně jiný důvod.

17. 11. Marigot

Proklatě dlouhý spánek, balení a odchod. Slovenky se hned svobodně rozpohybovaly po hotelu a vyměníme těch pár odstavců. Mají najmutýho guida a opatrovníka, který je vozí a vodí po stezkách. V 10 opouštíme rozkvetlé zahrady, ale nic nejezdí. Až po půlhodině nás vysvobodí nějaká dodávka a rychle se vysvětlí, proč nic nejezdí. Do města přijela zaoceánská loď, z níž se vyřítí dvě tisícovky bílých a starších turistů, díky nímž zkolabuje místní doprava, protože všichni řidiči číhají na výlety za dolary americké u lodi a kašlou na těch pár karibských drobáků od domorodců.

Je zavřené i celé nábřeží, ceny suvenýrů se násobně zvyšují. Ve městě v bufetu dáváme místní krmi na váhu (cca 10 EC$) a skočíme do hotelu Symes Zee zaplatit za ubytování (asi 170 EC za noc) a vrhneme se do supermarketu doplnit zásoby tuku a sacharidů.

Zítra brzy ráno odlétáme, tak se přesouváme na sever ostrova k jedinému letišti do městečka Marigot, kde máme ubytko z bookingu v El Classique Guesthousu. Z busiště spolu s pořádným slejvákem vyrážíme přes kopce a neobydlené vnitrozemí. Neuvěřitelné jak dlouho ho lze projíždět v tak malém ostrově. Busík nás odveze (10 EC) do hotelu El Clasico, který je opět celý prázdný (pokoj pro dva 145 EC).

Paní majitelová se pro turistický byznys asi moc nehodí, když na otázku, co se zde dá dělat, odpoví (po pravdě), že nic. Možná "walking in village". Ale je tu i pláž na Sands Bay, k níž od Fathers Place klesá cesta. Pláž sice má parametry městské, ale evidentně ne v této sezóně. Atlantik prostě není Karibik. Je pustá, naplavená dřevem, rozpadající se betonové piknikové altány, vedle s jeskyní a zarostlou chaloupkou strýčka Toma, ale jinak vlastně rajská zahrada. Aspoň se tu můžeme cachtat bez obav z krádeží. V městě je drahá i blbá voda (4,5 EC) a na hotelu hroznej smrad zatuchliny. Tady už neuschne vůbec nic.

18. 11. Antigua

Dneska pokračujeme na Svatou Lucii. Další postanglický stát za francouzským Martinikem. V původním plánu žádná Lucka nebyla, ale když je to levný a už zas jen kousek, nabulíkoval mě k tomu i Ayssan. Lodí by se muselo přes Martinik, takže na první pohled levnější (1580 Kč) a navzdory dlouhému přestupu na Antigue rychlejší byl let se společností LIAT. A místo výhledu na blití na dvou lodích budou výhledy na karibské ostrovy z výšky.

Ráno nás odváží na mezinárodní letiště (10$), což je malá budova s ranveji vsunutou do útrob ostrova a přes jejíž asfalt se nedávno prohnala povodeň. Při odbavení si zkásnou naše poslední americké dolary za departure tax (23$). Se ta letenka prodražuje, a to není poslední špatná zpráva. V tranzitu není naprosto nic kromě jednoho záchodu a kohoutku se zákazem pití vody. Letíme turboletadélkem ATR42 (pro +-42 osob). Mají hezký nátěr, ale to je tak vše. Ani tady se vody nedočkáme. Po vzletu pěkně zakroužíme nad Dominikou a prohlédneme obydlený Guadeloupe, pár útesů v moři i zeleně kopečkovou Antiguu. Tak se to i kupovalo, že pěkný vyhlídkový let bude zdarma.

Dominica

Karibik
Aerolinky LIAT

Dominica

Karibik
Pobřeží

Guadeloupe

Karibik
Guadeloupe

Antigua

Karibik
Karibik

Antigua

Karibik
Karibik

Antigua

Karibik
Antigua

V Antigue je už velké moderní letiště a bohužel nás odmítají pustit mimo tranzit. Teda celníci by vstupu nebránili, ale už by mohl být problém s naloděním na náš pouze connecting flight. A ještě by za to chtěli další taxy. Trochu jsem doufal, že aspoň obejdeme letiště koelm pobřeží, skrz mangrovy, kopeček a nějaké ruiny mlýnů a kostelů. I úsporná varianta spočívající v leháru na nedaleké pláži by nebyla zlá. Ale místo ojuku Antigui se budeme válet v nechutně klimatizované obrhale, kdy se občas jdu ohřát pod vysoušeč na záchod. A to ještě letadlo sem přiletělo o půlhodiny dřív a to naše o dvě hodiny později odlétá. Takže letíme dál až za tmy a z druhého vyhlídkového letu je prdlajs.