CESTOVÁNÍ

TravelInfo


RÉUNION a MAURICIUS
V. Mauricius - Mahebourg, Le Morne, Port Louis a Curepipe

25. 12. ...Mahebourg

Jenže velké je i zpoždění, že na Mauricius přilétáme s večerem. Naberu mauricijské rupie, kterých je za euro 40 (1 rupie = 0,6 Kč). Mluví se tu anglicky, ale zůstalo tu i něco z francouzštiny. Kor názvy, které ještě míchly s holandštinou, takže nevyslovíte ani to, kam chcete jet. Autobusy ze zastávky, kterou jsem stejně nenašel, prý už nejezdí, tak kráčím pěšky kilometr podél dálnice na křižovatku. Nějaký pracovní minibus mě s padající tmou vezme. To zase bude raketa, když jsem v pytli. Aha, deset korun. Ten kilometr od letiště je také poslední zóna, kde je pocit luxusního tropického ráje. Teď mě busík vyhazuje v centru nejbližšího města Mahebourg a připadám si jak v Indii. Ono Indů je tu teda dost, ale kromě restaurací si sebou přivezli i vrozený cit pro pořádek. Echt šmuzig. Pension Les Bambous mám asi 50 metrů, sice ještě není dostavěný, ale pokojík s koupelnou za 6 českých stovek se snídaní dodá pobytu na Mauricius trochu kulturnější grád. Tady už stan nevytáhnu. Aspoň paty vytáhnu vedle do supermarketu na sušenky, piva, oříšky, coly… to zas bude někoho bolet bříško. Prase!

26. 12. Mahebourg – Blue Bay Lagoon

Žádné balení, žádné trmácení, jen plácání kolem. Snídaně na balkonu a pomalu se vydrápu do města na autobusák, odkud pendlují busy do nedaleké Modré laguny - dokonalé bílé pláže v zálivu, občas nad hlavou proletí přistávající letadlo, voda nádherně teplá, snad palem by mohlo být u tropického ráje víc na úkor těch borovičkových přesličníků. A tak se tady plácám. Jednou za hodinu se posunu o pár metrů poznat nové rybičky. Na dně moc korálů nezbylo, ale dál na mysu s betonovým ostrůvkem, kde si můžu v klidu nechat věci bez toho, aby mě nějaký příživník od nich v běhu odlehčil, konečně potápět i dál od břehu, kde jsem už v podvodním ráji. Nekonečné lesy korálů, rybky… ale jo, taky by to takhle šlo. I když nejhezčí pláže obsadily na Mauriciu rezorty, pláže jsou vždy volně přístupné pro všechny. A pláží je hodně, takže málokde budou vysloveně přeplněné.

Mauricius

Mauritius
Mauricius

Mauricius

Mauritius
a nábřeží

Mauricius

Mauritius
v Mahebourgu

Mauricius

Mauritius
Mauricius

Mauricius

Mauritius
Blue Bay Lagoon

Mauricius

Mauritius
Mahebourg

Co tady taky ale je, je množství Čechů. Vždy a všude. Snad nejvíc mimo Evropu, co jsem, kdy zažil. K večeru prolezu upravené nábřeží Mahebourgu s výhledy na ostrovy a hory vystupujících ze smaragdového moře. Něco vymámím z bankomatu, k tomu pár sušenek a studených vod. Jen ten žaludek se asi nemusel pokoušet hned indickým jídlem. Snad dvě třetiny obyvatel jsou indického původu, což znamená spousta indických restaurací.

27. 12. Jižním pobřežím

Další postel mám na druhé straně ostrova pod nejslavnější horoskálou Le Morne (litr rupek). Údajně poslední bus tam z jižního pobřeží pojede už ve dvě, tak žádné zdržování a dostat se na pokoj co nejdřív. Ač ostrov je to malý, tak přímých busů moc není a dostat se na druhou stranu ostrova je na 4 hodiny a tři přestupy. Aspoň vezmu různé trasy a teď tu přímější po jižním pobřeží mezi poli s cukrovou třtinou. Busy jsou dost obstarožní a rychle se zaplní do posledních centimetrů. Aspoň trochu africký pocit. (jedna cesta 20-42 rupek)

První zastávku mám v Souillac, juknu na rozpadlý soudní dvůr, bývalé nádraží s poštou, ale o nejdelší pobyt se postará to včerejší indické jídlo. Pak dokroužíme po pobřeží do Baie de Cap s divočejšími a pustými plážemi. Tady už nečekám ani minutu a kroužíme dál až pod skálu Le Morne. Tam ale zajížďka do hotelové čtvrti nebyla a byl jsem rád, že jsem stihl vyskočit na křižovatce a čeká mě dvoukilometrové cupitání po silnici. Z ní se dá naštěstí zdrhnout na zpustlou pláž, respektive na mangrovníkové pobřeží. Tady by do vody nikdo nevlezl. Možná z toho bude jednou pěkný povrchový důl na PVC.

Mauricius

Mauritius
Soudní dvůr v Souillac

Mauricius

Mauritius
Jižní pláže

Mauricius

Mauritius

Mauricius

Mauritius
Pláže Le Morne

Mauricius

Mauritius
..se slavnou skálou

Mauricius

Mauritius
Sunset kýýýč

Pokojík ve Villa (600 Kč/noc) je v jakési vile splácané architektkou Kočičkou a ing. Pejskem. Byly by ledničky, grily, i vařiče. Ale nebylo pití, jídlo ani krám. Auto by bylo holt praktické, protože vůbec nic není ani na celém poloostrově. Voda z kohoutku snad pitná je a hlad ve vedrech stejně není. Pokojíček je miniaturní, ale roztomilý, i s kuchyní a umyvadlem. Sprcha venku pod palmou, bazén vedle a výhled na ohromný záliv pod nohama. Jako gut.

Pláž je sice blízko, ale mezi ní a silnicí je nepřístupný resort a golfové hřiště. Takže buď pěkná obcházka nebo skok do taxíku za pár rupek. A pak už krásné pláže s palmami, pískem, rybkami, nad tím se tyčí skála Le Morne. Západ slunce, vše obarvené do oranže, zasyčení do oceánů a tmou zpátky.

28. 12. Morne

Spalo by se dlouho, než přijde budíček motokosou. Vstanu, posunu se o dvacet metrů k bazénu a padnu do lehátka. Net, koupání, pokus o přechod bazénu na lajně. Jak tohle proboha dělaj. Já považuju zázrak, že jsem si nerozbil hubu. Tak pryč. Zamykám. Začíná pršet. Odmykám… Cílem je hora přímo nad hlavou. Vedla by tam i cesta odsud, jenže je tu jakási cedule o soukromém majetku a střílení. Že jsem se na to nevyprd. Ale i domácí říkala, že je třeba to obejít. A to je sakra dlouhá obcházka podél celého poloostrova. Žádná z mnoha zkratek pro nezvané oficiálně není. I když asi by to bylo jedno. Místo toho jsem ve vedru vypustil duši, než jsem se dvě hodiny prodral k neoficiálnímu, ale veřejnému vstupu přes poražený plot.

Na začátku jsem vymetl aspoň zmrzlinu, ale bohužel to byl i poslední stánek za celou cestu tam i pak zpět. Teď už začne jen umírání. Aspoň namazat jsem se mohl. Po rovině to ještě šlo. Pak jsem na úpatí skály a nechce se mi věřit, že by se tam vůbec dalo vylézt. Po prvních metrech začne pot tryskat hrozně rychle. Fuj. Ale objevující se výhledy na mělkou zátoku s ostrůvky a příbojem na útesech dodají sílu. Tak na půl minuty. A další výhled je za půl hodiny. Ale lidí tudy chodí překvapivě dost. A bez vod. Mně ty dva litry mizí před očima.

Vypadá to nekonečně, hlava třeští, a když to vypadá na konec, skála teprve začíná. A začíná i výstup. I když oficiální moc není vzhledem k barikádám, které tu zkusili vystavět. Kolem ptáci všech barev i nějaký velkomyši roztomilouši. Přijde na řadu šplhání skalními průrvami, které jsou ve stínu a trochu to odsejpá. Provazy v rámci bezpečnosti, aby tam nikdo nelezl, odmontovali, tak tam všichni lezou bez provazů s větším rizikem. Safety first. A vejš až k nekonečnu ke kříží. Dál už to nejde, i když ta vysněná špička to není. Kdysi sem utekli otroci před otrokáři. A když po letech za nimi poslali vojáky, aby jim oznámili, že otroctví bylo zrušeno, ze strachu skočili všichni dolů. No, to se nepovedlo.

Mauricius

Mauritius
Výstup na skálu

Mauricius

Mauritius
a výhledy z ní

Mauricius

Mauritius
na celý Mauricius

Hlavní pláž moc vidět nejde, ale všechny odstíny modře tam, kde proudy vytváří nejrůznější obrazce… dalo by se kochat. Kdyby nezačalo právě pršet. A sestupovat po zmoklých sopečných korytech je o držku. Pěkně to začalo klouzat. Naštěstí nepršelo dlouho a rychle se to vypařilo. Ale i dolů to bylo nekonečné.

Padám na první pláž, i když tuhle nikdo neuklízí a je plné řas. Záliv je mělký a voda pomalu pálí. V písku se courám kolem poloostrova pomalu až k domovu. Ale je to tady bez ryb, jen ústřice a prdící platejsové. Chci pití, colu a jídlo. Ale nejsou ani stánky, ani ta restaurace není už ve čtyři odpoledne otevřená. Až předražená restaurace u nás na vesnici naproti vchodu do 5hvězdičkového areálu funguje. Ale i minicola a pivo za stovku a ještě jsou uražený, že nebudu jíst jejich skvosty po tisícovce. Stoly jsou totiž jen pro dinner. Sice tady nikdo není, ale co kdyby zrovna přišlo 100 hostů. Nepřišlo. Radši od protivný báby padám k bazénu pod měsíčkem.

29. 12. Port Louis a Curepipe

A zas přesun na druhou stranu ostrova, tentokrát přes hlavní město. Po půlhodinové procházce podél pláži a mangrovů si mě na hlavní silnici už busy podávají z dveří do dveří. Ze západního pobřeží vyrůstají skalní jehly, mezi nimi cukrová třtina a odsolovací pole. lavní město Port Louis moc koloniálního vzezření tropického ráje neobsajuje. Buď ušmudlané silnice, nebo podivné betonové výškové baráky a hrozně aut a lidí. Ale pár pokladů se najde a palmy vždycky pár bodů přidají. Útroby města by nabídly i nějaká muzea a kostely. Teprve pobřežní záliv je vyvoněnější s pár historickými budovami, starou poštou, pevností i větrným mlýnem. A taky turistický trh s kýči a muzeum modrého Mauricia. Nejslavnější známka světa v modré i červené variantě je jeho hlavním exponátem, ale kromě ní je v moderně udělaném muzea i spousta starých map a historie.

Mauricius

Mauritius
Poslední pláž a do...

Mauricius

Mauritius
betonové džungle velkoměsta

Mauricius

Mauritius
Port Louise

Mauricius

Mauritius
Městská katedrála

Mauricius

Mauritius
Turistické nábřeží

Mauricius

Mauritius
Muzeum Modrého Mauricia

Mauricius

Mauritius
Curepipe ve středu ostrova

Mauricius

Mauritius
Náměstí Jana Palacha

Mauricius

Mauritius
Autobusák tamtéž

Z hlavního města jezdí expressy, ale chtěl jsem se zastavit někde cestou, což padlo na město Curepipe s botanickou zahradou a kráterem s jezerem. Jenže v téhle holandsko-francouzské směsce se mi to nepodařilo vyslovit tak, aby mi rozuměli. Naštěstí Curepipe díky umístění ve středu ostrova je významným autobusákem pro celý ostrov. A ten autobusák se jmenuje podle Jana Palacha, což už mi vyslovit docela jde a je tomu i rozumět. Kolega z mělnického gymplu se nám slušně zatoulal. Kromě Severního a Jižního autobusáku po něm pojmenovali i velkoplošné náměstí. Curepipe už má těch koloniálních, studených a kamenných baráků víc, sloupy, novogotická katedrála s dřevěnými útrobami, ale ty přírodní zajímavosti nakonec ukazuje navigace za 3 kilometry, což by se protáhlo.

V přilehlých autobusových tržištích koupím ovoce a pokračuju do Mahebourghu. Skočím do hostelu vyzvednout si po třech dnech batoh a přesouvám se o pár bloků jinam, protože tady už místo při objednávání neměli. Tenhle hotel v baráku starého páru zajímavě vybudoval koupelnu se záchodem z překližek přímo v pokoji, ale účel to splnilo. Stejně hned vypadnu na noční nábřeží a rozlučku s dvěma tropickými týdny.

30. 12. Let do Curychu

Proklatě brzo vylejzám, popoženu babku k udělání snídaně, kterou vycajchnovala i smaženými vajíčky. Nahážu to do žaludku i do ruky a mažu na autobusák a akorát skáču do prázdného busu na letiště. Času mám dost a můžu se dožrat v salonku. Letadlo je prázdnější, ale sedím uprostřed a vedlejší sedačky mají dvě děti, zatímco jejich rodiče si odsedly o tři řady jinam. Věděli proč. Naštěstí i já po vzletu našel volnou dvojsedačku s okýnkem a mohl dlouze čumět na průlet nad Saharou i Nilem se všemi zákruty, dunami a oázy.

Mauricius

Mauritius
Afrika z okýnka

Mauricius

Mauritius
Město na Nilu

Mauricius

Mauritius
Políčka

Do Curychu přilétáme s hodinovým předstihem, který rychle vyplýtváme na prvním celníkovi. Na všechny charterové letadla mají celé dvě osoby, přístroje nefungují a v neorganizovaném chumlu se tu mačkáme hodinu. Na ja. Pak už jen skočím do vlaku na Hauptbahnhof. Na curyšském nádraží nehrozí žádný civilizační šok po návratu z Afriky. Radši jde vedle do areálu městského muzea, které nasvítili do mihotavých psychedelických barev a tvarů nějakého ilustrária. Prolezu nábřežním parkem podél rozvodněné řeky, ale probíhající chcanec večerním procházkám nepřeje. Vlak na Budapešť/Vídeň/Praha je připraven na osmé koleji a na jeho konci jsou připojeny dva české spací vagóny. Spací kupátko pro tři osoby, kde jsem neomylně vyfasoval nejhornější pryčnu, kam se dá dostat za použití horolezecké techniky. Zas je tam dokonalý klid a větší prostor na osobní cerepetičky.

31. 12. Vlakem dom

Že nás v noci dvakrát přepřáhli na konec jiných rychlíků, jsem ani nepostřehl a spal jsem až do Českých Budějovic. Dostává se snídaňový balíček a teplý čaj. Spolucestující Činani v kupé chrápou až do Vršovic, tak jdu do standardní části Jižního Expressu koukat na lesní bordel kolem kolejí v neuvěřitelné rychlosti 160 km/h. V Praze přelezu do couráků a náhodným dotazem, jestli někdo nepojede kolem nádraží, se spláchl i oběd.

Fajn to lastminute rychlovýlet – příroda Réunionu a pohoda Mauriciu. Jen na ty treky natěžko mezi čtyřicátými rovnoběžkami už nemám. Asi to posichrování spaní v gité by bylo jednodušší. A asi ty rezervace by moc potřeba nebyly, protože tam prostě nikdo nebyl. Ale zas to usínání a probouzení sluncem na úplně pustých vyhlídkových místech bylo mnohem lepší.