Bohemia Crest Trail
aneb Cesta kolem Čech za 53 dní
Třeboňsko (17. etapa)
51. - 53. den: Nové Hrady - Chlum u Třeboně - Landštejn (66 km)
Chybí mi posledních 70 kilometrů, které se vymykají celému názvu trailu, protože tady není ani žádný hřeben, ani žádná hora a ani žádná hraniční stezka. Tahle etapa je třeboňská rovina plná rybníků a pohraničních pustých lesů.
Úkolů doma je mnoho, ale předpověď počasí vyzuzala ještě poslední dva hezké podzimní dny. Blbé je, že potřebuju dny tři. Za dva by se to dalo zvládnout v létě, když nezapadne slunce v pět. Moc časů dostat se z velkolepého finále na Landštejně zpět do civilizace autobusy nepřináší. Jedou dvakrát denně, ráno v pět a odpoledne ve čtyři.
26.10.2019 Nové Hrady – Cep 24 km (+ 50)
Jsou lepší věci na práci než po půlnoci velkého dne D jet vyzvedávat z Tenerife vracejícího se tátu na letiště. Usínám ve čtyři ráno a vlakem se na jih už asi rozumně nedostanu. Tím líp. Stresy s nastavením budíka na veřejnou dopravu měním za auto a jednu z jeho úplně posledních jízd, neb po deseti letech věrných služeb a 120 tisících kilometrech bude příští týden nahrazováno camperkombíkem. Fajnost tohoto nápadu mě přešla v půl jedenácté, když se vyhrabávám z postele. Dnes jsem chtěl ujít 25 kilometrů na druhé straně republiky. Do Nových Hradů přijíždím v půl páté a za hodinu zapadne slunce. Já jsem takovej idiot.
Celá dnešní trasa vede po modré a po poklesu do Třeboňské pánve už jen vymetám cestičky lemující rybníky a mokřady obklopené staletými barevnými duby. Naši hranici sice kopíruji, ale jen tu z let 1918 až 1920, než se zde lehce posunula a připadlo nám západní Vitorazko s Velenicí.
Třeboňsko
Dva dny podél rybníků - Oborský
Třeboňsko
Písař
Třeboňsko
Smutný
Kolem Nových Hradů je stále ještě krajina modelována do parků, ale pak už lesními přímkami od rybníku k rybníku. Turistu samozřejmě nepotkám, ale rybníky jsou dost oblíbené na grilovací pikniky a není nad to si užít přírodní romantiku s ohulenými repráky z otevřeného auta. Tenhle akustický smrad se pak táhne lesem další tři kilometry. Za hrází Smutných rybníků po západu slunce procházím jedinou dnešní vsí jménem Petříkov. Civilizace sebou přináší i hospodu, takže když už je tma, další zdržení nevadí. Chybějící oběd tu příliš nenahradí velkorysým výběrem mezi utopencem a klobásou. Wifi si syslí, tak v komoře s jediným stolem mizím po jednom škopku a nedobré klobáse brzy do temných lesů.
Lesní přímky mají dost kilometrů a balancují na pomezí asfaltu a močálu. Rozrazí je jen rybník Xerr se silnici i s podivnými vozidly, které mě třikrát objíždějí. Mihotavá baterka stíhá a kilometry ubíhají. Ani ve dne bych toho neviděl o moc víc, když kromě dvou palouků se jde furt plochým lesem. Jediné vytipované místo na přespání je až na 24. kilometru. Zvíře jsem od Všerubské vrchoviny furt nezahlédl, ale byla docela obava z myslivců, kteří kolem setmění zas pálili o106.
Od Zeleného kříže vede přímka rovnou k pískovně. Tu si ještě pamatuju z koupání, když jsme tady dááávno byli s Luckou na prvním výletě. Čas odvál leccos, ale sem přivál jednu pískovnu navíc. Pěšinka a pěkná pláž je ideální, zákazová tabule se ve tmě nějak minula, takže kolem jedenácté po pěti nočních hodinách je dnešní mise splněna snad v rekordním kilometrovém průměru. I když převýšení 50 metrů na 24 kilometrů není z nejnáročnějších. Nasoukám se do tarpu, který vztyčím na hole, protože tady u vody asi bude ta vlhkost dost nepříjemná. Ale spalo se v pohodě, i když péřák už mezi tím šusťákem postrádá jednu drobnost, a to peří. Njn, Husky, to byl zase kauf.
27. 10. Cep – Nová Bystřice (30 km, +250)
Slunečné ráno mě vytahuje ze spacáku pokochat se lehkým oparem nad pískovnou. Z Cep II k Cepu I, který pro změnu osadili zákazovými cedulemi rybáři. Překračuji roztok Lužnice na Novou stoku a dávám vale turistickým cestám, které si vybírají delší a horší cesty. Za Koskama je i zvěř, i když jen v rámci zookoutku místní firmy. Pěšinu loukami podél Koštěnického potoka je využívána i na cesty ze sobotních mejdanů, jejichž němým svědkem jest válející se mobil v trávě. Kamarádům takového člověka není radno volat v neděli v deset ráno. V tenhle čas bych vraždil i já a bez kalby, ale nakonec operativně telefon předávám.
Třeboňsko
Ráno na Cepu 2
Třeboňsko
Pískovna Cep 1
Třeboňsko
Chlumecké parky
Třeboňsko
Zámek v Chlumu
Třeboňsko
Chlum u Třeboně
Třeboňsko
Louky
Třeboňsko
..a lesy
Třeboňsko
..
Třeboňsko
Nejsevernější kus Rakouska
Vstupuju do Chlumu u Třeboně za dalšími vzpomínkami. Tentokrát jdou do hloubky pomalu třiceti let, kdy zdejší zámek z časů Franty d´Esteho patřil neratovické Spolaně a okres tam posílal školy v přírodě. Na památku mám dodnes jizvu nad okem. Kolem zámku je rozpadající se park. Na zámek se sice od těch dob nešáhlo, je uzavřen, ale furt vypadá slušně a možná svítá na lepší časy.
Chlum u Třeboně ale nabízí i jiné poklady. Například otevřený krám a v něm sušenky, čokolády, pití, což hned zdebužíruju na břehu rybníka Hejtman. Nějak mi ráno došlo, že když má tuhle noc pořádně pršet, že jsem mohl vzít aspoň pořádný stan, protože nyní nečeká žádný přístřešek a ta moje plachta nemá šanci přežít. Já jsem idiot. No, tak si zavolám do penziónu v Nové Bystřici a o střechu nad hlavou je postaráno. Pěkně jsem zparchantěl, takže místo finální spací výzvy bude hezká poslední noc v teple se sprchou a oslavnými pivy a na poslední den zbude lehoučkých 12 km. Možná zas nebudu takovej idiot.
Ojuknu náměstíčko Chlumu, kde, na rozdíl od šumavských lesů, pobíhají srnky. V kostele probíhá mše včetně informačního okénka pastora snad i o svozu odpadu. Rybníky Chlumecké soustavy neméně významného stavitele Mikuláše Rutharda, který na rozdíl od třeboňského kolegy Krčína, moc do povědomí nevstoupil, jsou zas všude a mezi loukami a kopečky vyniknou ještě lépe.
Opouštím Pánev a vymetám hranice důkladněji. Ale hraniční patník potkám jen jeden, a to ten vůbec nejsevernější v Rakousku. Vede k němu i turistická stezka, ale potok je už dost široký a hluboký, tak ani symbolicky už do Rakouska nevkročím. To už jsem v přírodním parku Homolka, rakouské příhraničí sebou nese opět vybydlenost železné opony a zůstaly tu jen občas pamětní kameny na zastřelené pocestné.
Vyfotím i jediný nalezený hříbek, čímž mám houbařskou sezonu pro letošek kompletní a stoupám do šestiset metrů k poslednímu vypuštěnému rybníku. Mělké je to teda fest. Už jdu jen dlouho podél golfového hřiště a s pádem tmy vpadám branou do opevněné Nové Bystřice. Krásně upravené náměstí, ale zbylé baráčky a atmosféra navozují spíše pocit, že ta válka neskončila tak dávno.
Pokojíček v penzionu Na Bojišti je perfektní, velká postel, sprcha i televize. Cenová politika příjemně nediskriminuje jedince (430 Kč) a přes dvorek je restaurace, tak můžu oslavit poslední večer Bohemia Crest Trailu pár škopky, přežíráním a koukáním na fotbal a formulky. To je teda úroveň treku. Ale aspoň těch třicet kilometrů přeci jen může padnout lehce i v pozdním podzimu za světla. Dnes jsem došel jen o něco později, než jsem včera začínal, což dá 55 kilometrů za 25 hodin. To už je na nožičky trochu moc a dávají to vědět.
28.10.2019 Nová Bystříce – Landštejn (12 km, +200)
A je to tady. Akorát dnešní 101. narozeniny Československa je ideální datum na velké finále. Nikam nespěchám a užívám pohodlí do poslední minutu checkoutu. Déšť si naštěstí vybral na předvedení noc a teď už je jen mlhavé ocelové zataženo. V městečku očíhnu baráky a vláček úzkokolejky jindřichovohradeckých drah, které zde končí a mizím do kopců a luk přes Kamenný vrch do vsi Klášter s monumentálním kostelem se zbouraným klášterem. Z tohoto místa nad rybníkem o podzimní sychravo stříká pohraničí každým coulem. Po hrbolaté asfaltce akorát projíždí prastarý wartburg a tráboš, tak už jen někde vyskočit major Zeman a zastřelit záškodníka, protože hranice niesu preca volaké korzo, aby sa po nich volakdo prechadzal 53 dní.
Novobystřicko
Nová Bystřice
Novobystřicko
Klášter
Novobystřicko
Poslední řopík
Novobystřicko
Poslední rybník
Novobystřicko
Landštejn na obzoru
Landštejn
Fertig po 1333 km
Landštejn
A hrad Landštejn zblízka
Landštejn
..
Landštejn
F..
Poslední kilometry se objevují i další věční souputníci cesty - neuvěřitelný bordel plastových flašek v příkopech silnic a linie řopíků, která se přes sedmistovkový Jelení vrch táhne až k Vranovské přehradě. Poslední lesík, poslední rybník, poslední výšlap k ruinám rakouského hradu Pomezí s kaplí hluboko pod českým hradním rivalem z Landštejna, který už opanoval obzor.
A poslední kopeček, známá místa na dohled, poslední metry a je to. Landštejn nad hlavou
a zleva cesta, kterou jsem sem přišel v létě z Hřenska přes Sněžku. A po 53 dnech,
1333 kilometrech a nastoupaných 30 tisících metrech se kruh BCT uzavřel. YEP.
Dnes 12 km, 200 v.m. (od Hřenska 751 km, 14300 vm a 31 dní)
17. etapa – 66 km, 500 v.m. a 3 dny
Celkem 1333 km, 29600 v.m. a 53 dní
Finále (1333 km, +29600)
Je ještě čas na řádnou prohlídku masivního hradu s již slunečnými výhledy na barevné lesy a kopce kolem. Vrátit se k autu je snad složitější, než jet odsud domů, protože musím použít pět spojů a u 70 kilometrů vzdáleného auta jsem po 4 hodinách. Měl jsem v záloze ubytování hned u Hradů, protože dnes by si to zasloužilo další oslavu. Jenže pokojíček už není. Jak někdo může vyprodat takovou pustinu o pracovní den? Nejbližší volný penzion je až po 25 kilometrech v Domaníně, což bude další lehká vzpomínka. Rovnou o sto let, takže si to už příliš nepamatuji. Je to shodou okolností vesnice, kde se tehdy narodil můj děd a kde jsem asi nikdy nebyl. Pokojíček i vesnička skromnější a bez hospody, ale fajn paní domácí vytáhla z ledničky pár plechovek z plzně a můžu aspoň tu oslavu mít na pokoji. Spíše to tedy bude soc, takže tak, jak celý ten trek vypadal.
Hraniční české pustiny byly samozřejmě nádherné a a prázdné, kde člověk o turistu nezavadí kromě několika málo exponovanějších míst. Trekařů potkáte rozhodně méně než na Pacifické kolegyni. Další řádky už jsem vychválil v úvodu, tak je čas vyrazit;-) Pomalejší už být nemůžete.
Ani u mě to úplně nekončí, jednak mě čeká opravná etapa středního Krušnohoří s tou slepou uličkou jménem kolo a druhak zkusit poctivě ujít nejhezčí část v kuse pěkně z Hřenska na Sněžku, třeťak už dávno mám v plánu FuFu trail – Furt na Fuckoff, který napojí tenhle trek přímo k baráku a čtvrťak, když se tímhle načala čtvrtina Moravia Crest trailu, je třeba dorazit i těch zbylých 800 kilometrů MCT.