• HOMEPAGE
• CESTOVÁNÍ
• SEMINÁRKY
• AKCIE
• 

CESTOVÁNÍ

KARIBIK
Martinik

20. 11. Fort-de-France

Martinik (Martinique) je od roku 1946 součástí Francie jako její department na stejnojmenném ostrově o rozloze 1128 km2, na kterém žije 400 tisíc obyvatel, z nichž je 90 % černochů. Hlavním městem je Fort-de-France. Úředním jazykem je francouzština. Prvními Evropany zde byli již v roce 1502 námořníci Kryštofa Kolumba, kteří brzo zničili hrstku karibských indiánů. Od roku 1635 se zde začali usidlovat francouzští zemědělci a následoval dovoz otroků z Afriků. V letech 1794-1815 byl ostrov okupován Brity. Prosperující zemědělský ostrov a celé hlavní město Saint Pierre zničil v roce 1902 výbuch sopky Mont Pelée.

Večer vjíždíme do širokého zálivu hlídaného francouzskou pevností a hlavním městem Fort-de-France. V přístavním skladišti juknou na naše pasy a čeká nás poslední složitější přesun – dostat se pro auto na letiště, které si uzurpuje taximafie. Ale mají tu autobusy, jen není šance zjistit, co a kam. Ale místňák pomůže, vede kousek do centra na autobusák, ale cestou odchytne minibus, který kolem letiště pojede. Centrum vypadalo solidně a příjemně, ale jen do okamžiku, než jsme se stali jeho motorizovanými účastníky. Vše rozkopané, zácpy a nekonečné stání, ve kterém se pokračovalo i na dálnici. Na dálnici!

Busík nás vyhazuje před letištěm (2,5€) a bez problémů proběhne i předání auta u Avisu (36€ na 2 dny). Dostáváme pěknou mapu ostrova a k ní Opel Corsa. Jen k jednomu záznamu o škrábanci jsem musel přikreslit další dvacítku výraznějších ztrát červených lakových kytiček.

První zastávka vede tradičně na nákup a zdejší chrám konzumu HyperU je už pořádných velikostí, tak hodně pití, nějaké víno, kubánský punč, ovoce, čokopečivo… (20€). Vymotáváme se z města po horské vyhlídkové silničce Route de la Trace s noční zastávkou u katedrály Sacre Coeur u Balata. V průsmyku zajíždíme na parkoviště a při hvězdičkách likvidujeme zásoby jídla a pití.

21. 11. Sever ostrova

Spaní v Corse bylo v pohodě až do osmi. Trošku prolezu po cestičkách okolní džungli. Stezek a turistických tras je po celém Martiniku dost, ale od jejich prolezení nás rychle odvádí průtrž, které tentokrát nebude na 3 minuty. Po asfaltových vedlejškách skrz upravené vesnice sjíždíme k moři za sluncem. Cestou vymeteme aspoň jeden vodopádek s tůní, ale jinak pohledy a výhledy na zdejší martinické tropické zahrady necháváme na autokochačku.

Dole u pobřeží v St. Pierre je už slunce a vedro. Prolezeme pláže, trhy, krámky s kýčema a okoukneme to, co město nejvíce proslavilo – totální pohřbení výbuchem nedaleké sopky před stoletím, které přežil jediný člověk zavřený hluboko ve vězeňské kobce. Z pozůstatků dávných staveb zbylo pár zdí a schodů bývalého honosného divadla a kostela.

Hlavní misí ale bylo vylézt na zdejší nejvyšší horu a sopku Mount Pelee, kam se dá vyškrábat autem kamsi k 900 mnm a pak přidat pěšo 500 výškových metrů na celkových 1483 mnm. Nejenže se ale noříme do mraků, ale těsně před kompletním obléknutím a sbalením na vrcholovém parkovišti se přihání další průtrž. Tohle naštěstí nemá cenu, čas se krátí, tak si užijeme aspoň moře a projedeme se zákrutami a stržemi po nejopuštěnějším severním pobřeží až na konec světa ve vesničce Grand Riviere. Tady burácí Atlantik, ve vodě je jen pár surfařů, ostrov padá do moře v příkrých útesech. Tohle fakt nezavání Karibikem. Ale krásou jo.

Povinnou karibskou zastávkou jsou rumérie – továrny na rum. Ta naše po trase je Saint James. Ve starých koloniálních dřevěných barácích je řada starých exponátů, fotek, železných kol a hlavně prodejna s degustací. Litr rumu tu vychází od 5 euro, ale zrovna jeho pijáci moc nejsme a na dopravu domu to taky moc nebude, když cestu sem mi nepřežila ani plastová lahvička. Ale pár lahviček se prubne.

Ubytování bylo ve vilové čtvrti v La Trinité přes AirBNB. Inzeroval to nějaký kluk, ale vše měla vyřídit matka, na kterou se dovolat nešlo. Dle instrukcí jsem našel klíč v díře v cihle ve vodovodní šachtě. Byteček 3+kk to byl slušný a levný (32 €). Matka dorazila časem i s povlečením a my zatím děláme závěrečné balení a likvidaci všeho zbývajícího pití a jídla.

22. 11. Poloostrov Caravelle

Ráno jedeme na konec polostrova Caravelle s útesy a národním parkem. Bohužel silnice končí zbytečně dřív, tak jdeme pěšo a cesta to nepatří mezi nejzábavnější, protože ač k moři to je na obě strany pár metrů, jdeme furt jen lesem nad útesy. Až po hodině je výlez ke starému majáku, odkud jsou výhledy na celé pobřeží Martiniku. Dál je stará meteoobservatoř se zákazem vstupu, ale stezka aspoň pokračuje po divokém sopečném pobřeží. Ale vyčerpání, první spálení, vedro, pot a dehydratace… takhle by poslední den v Karibiku neměl vypadat. Mangrovníky a jedovatými stromy (označeny červenými pruhy) dolezeme k Chateau Dubuc, ale než pár zdejších ruin nás zajímají tekuté poklady v ledničce.

Popojedeme na nedalekou pláž Ans Etang, kde domorodci piknikují a grilují. Plážový písek asi za poslední roky dost zmizel a pobřeží brání už jen kořeny stromů. Cachtot o byl příjemný, tak ještě vedle na městskou pláž Tartane do sprch. Ani tahle pláž nepatří mezi nejvýstavnější, ale je to poslední koupel. Čas pokročil, tak stihneme akorát objet po pobřeží zbytek ostrova. Západní část je ještě pěkná projížďka skrz vesnice a třtinové plantáže. Východním zastavěným pobřežím ale už prochází jen dálnice.

Před letištěm poslední tankování (22€, litr 1.3€, ujeto 255 km). V Boeingu 777 usínám hned po večeři, takže plánované noční vypití baru padá a probouzí mě až po 6 hodinách právě servírovaný kroasánek nad Bretaní. Protože oba lety byly s Air France, dostali jsme už při odbavení voucher na autobus z Orly na De Gaulla, do kterého se tu cpaly v ranní zimě pěkné davy. Po nedávných teroristických útocích ale žádné větší opatření nenastaly a změna v podobě pádu Schengenu nastala až v Ruzyni, kde se po nás celníci rozumně vrhli už při výlezu z letadla.

No a je to. Nakonec to vlastně Karibik moc nebyl. Na pláži jsme se toho moc nenaváleli a rozhodně ne na těch karibských bělostných. Snad tam nějak jsou, ale prioritou to stejně nebylo. I když nevím, proč jsme vlastně furt lezli někam do těch pralesů a kopců. Složitější jsem si to vymyslel stejně už na začátku tím hopon-hopoffem přes čtyři ostrovy a přelezy mezi letištmi a přístavy. Praktické by bylo si asi tu Lucku odpustit, ale ono by to zas byla škoda, když je hned vedle. Ale stálo za to užít si ty rozdíly mezi francouzskými koloniemi a dnes nezávislými postbritskými státy. Kor, když před třiceti lety to bylo zcela naopak. A nejde jen o množství nalitých peněz, ale i o celkovou vyhulenost a ušmudlanost santalucijskou a dominickou. To Martinik s Guadeloupem je kus Francie. A Martinik z toho tou vyspělejší. Což ale furt z toho nemusí dělat kdovíco ;-) Ale stejně ta Dominika a Svatá Lucie byla lepší, protože tak by měl Karibik vypadat. Nikdo není zvědavej na nějaký dálnice nad pláží.

Cenově to vyšlo na 33180 Kč (+ žvance)
letenka Praha – Guadeloupe / Martinik – Praha 12 994 Kč
letenka Dominica – Svatá Lucie 1580 Kč + odlet. taxa 580 Kč
trajekt Guadeloupe – Dominika 2130 Kč
trajekt Sv. Lucie – Martinik 2130 Kč + příst. taxa 300 Kč
auta Guadeloupe 2560 Kč/ 4 dny + benzín 460 Kč
auto Sv. Lucie 6030 Kč / 2 dny + benzín 360 Kč, včetně řidičáku a spoluúčasti
auto Martinik 990 Kč / 2 dny + benzín 600 Kč, Avis přes AutoEurope, spoluúčast 650€ - kryta jinde
ubytování v hotelech Dominica 45$, 60$, 64$*3 = 7600 Kč / 5 dní ubytování francouzské departmenty cca 40 eur (AirBNB od 30 eur) – 4500 Kč / 4 dny ubytování hotel na Svaté Lucii 70 $
doprava - 20€ taxi a místní busy 2-10 ECD = 670 Kč
vstupy NP Guadeloupe 2.2€, NP Dominica 13.35 EC na 3 dny, Champagne 2 EC = 450 Kč
letenky a mezinárodní doprava 19720 + místní doprava a vstupy 1120 + ubytování 6840 + auta a benzín 5500 =

< zpět   |   úvod   |   KONEC