SKOTSKO & WALES
4. Highlands
4. 9. Nejseverovýchodnější pobřeží
Vracíme se k moři, v dešti míjíme megaliticky vyrovnané šutry (Hill o Many Stanes), ruiny a hlavně katedrály větrných turbín. I podprůměrným ruinám hradních věží dodává umístění vysoko na útesech atmosféru. Už Old Wick je umístěn fajn (i když je to jen hradní věž), ale Sinclair Girnigoe na Noss Head vypadá parádně i zpoza nenáviděného ponča. Útesy jsou poskládány jako palačinky. Palačinkové šutry použili i na hrad a doplnili ho červenými kvádry.
Skotsko
Slunce na moc fotkách není, tak je sem rvu, co to de
Skotsko
Hill o Many Stones
Skotsko
Sinclair Girnigoe Castle
Skotsko
A útesy pod ním
Hradů, už dále nepřístupných, bylo cestou k severu ještě pár. Jsme na nejseverovýchodnějším mysu Duncansby Head s majáčkem, kolem palačinkové útesy pokryté koloniemi nějakých létajících tučňáků (já vím, že ne, ale bylo to černobílý a hezký), louky pokryté kytkami s bílými vousy a z moře rostou kamenné jehlany. Obzor obsadily Orkneje. Prostě pěkný pobřeží, u kterého stojí za to se potoulat.
Joo, Orkneje, je to kousek a je tam pár megalitických staveb. Díky protihitlerovským ponorkovým opatřením je pár ostrovů spojeno náspy, takže napříč to má přes 100 kilometrů. Drobný zálusk na dva dny tam zamázl ceník i toho nejlevnějšího trajektu z Gills Bay (osoba 16, auto 38, krát 2). Levnější by už bylo koupit zájezd z pevniny (ale zas památky s davem… brrr). Pustiny si užijeme i na západní straně Skotska.
Skotsko
Maják na Duncasby Head
Skotsko
Létající tučňáci
Skotsko
Pobřeží u Duncasby Head
Skotsko
Dunnet head - nejsevernější bod mainlandu
Dotsname se tak "jen" na nejsevernější bod britského mainlandu, což je Dunnet Head (58°40´ SŠ). Tradičními jezery a vřesovišti se dostaneme do netradičního počasí, takže maják a okolí obejdeme ve slunci. Od baráku to sem bylo 3300 kilometrů, které jsme v těch vřesovištích nebrali úplně nejpřímější cestou (ta vychází asi na 2400 km).
V Thurso máme hostel Sandra, který stál třetinu ostatního dostupného ubytování na sever od Inverness. Takže očekávání nebyla velká, ale pokoj s vlastní koupelnou na bidýlkové vestavbě stačil. Do města jsme ani nevylezli a věnovali se přízemním věcem jako internet, těstoviny, sražení televize, teplá sprcha. Má docela úsporné řešení, protože teplá teče jen, když se drží knoflík - šikovnější obětovali jeden zoubek hřebenu, ti méně zruční hlasitě špačkovali. Jen jakou šikovnost použít na klasické umyvadlo s dvěma kohoutky – vpravo voda vařící, vlevo voda ledová. Když v hostelu Sandra já poprvé spal, kohoutky já otočil a ruce pod ně dal, pravá opařila se, levá mně nastydla… (kdyby náhodou někdo nepochopil narážku na ládíkův megahit - youtube)
5. 9. Nejseverozápadnější pobřeží
V hotelu byl ruch, stěny papírové… ten campervan není blbej. Aspoň to zavírání střešního okna jsme mohli rozkódovat dříve než ráno. Ale připravená snídaně je věc příjemná. Trochu zásob nabereme v Tescu, protože teď pár set kilometrů a týden o větší město nezavadíme. Ale ani tady neměli nic na mudges a kamsi nás poslali. Jako do jiného krámu, ale vyšlo to nastejno. I když nenašli jsme ho hlavně kvůli tomu, že jsme ho nehledali, respektive jsem jí moc nerozuměl a co jsem rozuměl, to jsem zapomněl, než jsem vylezl za dveře.
Drobná procházka cestou k ruinám starého kostelíka Svaté Mary s hřbitovem u moře. Tohle tu vyfrkli ještě staří Norové před 9. stoletím, když ovládali přilehlé ostrovy. Památkovou laťku nastavujeme na nové dno u dvou hromad, které mají znamenat 5000 let staré hroby. Mnohem větší událost je to, že celý den je jasno, teplota se drží nad 15 stupni. A když se k tomu přichomýtne mezi útesy velká písečná pláž, na pohled to vypadá jak v Karibiku.
Skotsko
Vnitrozemí
Skotsko
a pobřeží
I hlavní pobřežní silnice je už jen jednopruhová, ale je tu slušný provoz, tak věčné vyhýbání na passing placech už mě dost sere. Když jsem u toho sraní… veřejné toalety jsou všude, pomalu v každé vesnici, čisté, zdarma i s literárními rýmy v kabinkách. Zdatní to tu pokračovatelé Waltera Scotta.
Do cesty se připlete na prošmejdění hezký kout pobřeží s jeskyní Caves of Smoo, kam se propadá přístupným vodopádem potok, aby po párstech metrech zaústil do zařízlého mělkého zálivu. Na konci silničního světa za Durnessem je velká pláž. Odlivové louže jsou docela teplé. Na břehu kostel s hřbitovem, tvrz a kopečkové písečné duny, kudy se hodinu couráme. Německou cérenku na parkovišti balím na mytí boty od hovna, do kterého jsem před chvílí s plnou parádou dupnul. Na pošlapání pěkné řádky exkrementů si na skotských trávnících stejně musíte zvyknout. Jen je dobré to neutírat až o koberečky a pedály v autě.
Skotsko
Caves of Smoo
Skotsko
a její ústí do oceánu
Skotsko
Hezký plac na odpočinek
Skotsko
Pláž Balnakeil
Teď už musím otočit volant na jih. Provoz ustává, už tak dost velké pustiny dále pustinovatí, stovky jezer, ostrovy, útesy… klasické panoramata. Ale stále nacházíme větší a větší prdele na západních poloostrůvcích. K tomu modř a slunce, dokonalost skotského roadtripu.
Ale i zde se horkotěžko hledá místo na noční parkování, i když už tady nejsou ani ty ovce. Není tu totiž ani volných 18 metrů čtverečných. Až jedno místo nad jezerem s kopci kol se najde. Zkouším i premiérově solární sprchu, ale zas za tolik to dnešní slunce nestálo. A hlavně před dopadem vody tělo pokryly mudges.
6. 9. Fjordy
I ráno pokračuje vyvoněná obloha a louky, jezera a moře kol. Ale blížíme se k ostrovu Skye, kde bude asi ještě Ck Mundo, tak si musíme slunce užít do zásoby. Po krátkém úseku na hlavní silnici zase mizíme do pobřežních uliček a vymetáme hluboký kaňon Corrieshalloch s vodopádem Measach (parkoviště spravuje Trust za 2€, ale kampak na Čechy s automaty - zrovna oběť to není, když protější parkoviště je vzdáleno 50 metrů). Teď tu zastavujeme sami, ale nakazili jsme pěknou řádku domácích. Kolem kaňonu je pěkná procházka, přes kaňon vede mostek a vyhlídková plošina s nepříliš úžasnými výhledy na sice 50 metrový vysoký, ale čůrkový vodopád.
Skotsko
Silnice západních fjordů
Skotsko
A kopce na nich
Prdel ze sedaček zvedneme ještě v rezervaci Beinn Eighe, kde jsou dva pěkné turistické okruhy, a ten větší s výlezem pod hory nevypadal špatně. Ale blíží se Skye a Mundo, takže začíná pršet a na zamatlání nám stačí hodinový okruh mezi pársetletými stromky.
Jsme na dohled nového skyeského mostu přes mořskou úžinu (kdysi byl placený, ale ostrované mýtaře vyhnali). Před ním je supermarket, benzínka a sociálky s teplou sprchou (1 L), takže dnes do postele jako lidi. Jen z Ayssanovi záchodové kabinky se ozvalo po příchodu nespokojené zabručení. „Ty to tam máš posraný?“ „ Ne, ale bude.“ Den pokračuje ještě na ostrově Skye, ale s dobrou představivostí je tohle takový hezký závěr stránky;-)