• HOMEPAGE
• CESTOVÁNÍ
• SEMINÁRKY
• AKCIE
• 

CESTOVÁNÍ

FILIPÍNY & BORNEO
(14. National Park Bako)

25. únor: National Park Bako

Z busiště má jet zase číslo 6, ale ty si jezdí jinam. Správnou šestku odchytávám za jízdy. Tentokrát jede turistů dost, což se trochu hodí, protože se poté bude šérovat loď (dnes už vše trochu jinak). V Baku asi nehrozí, že by člověk zůstal na dopravu sám. Místní pokusy o kruhové křižovatky se tu moc nevedou, u každého vjezdu na něj musí dopravu dirigovat dva poliši, další připravení na střídání, takže takový jeden větší kruháček zaměstná 20 uniforem. Končíme ve vesnici s terminálem pro loďky do NP Baka. Tam se po svých dostat nedá, i když je to na pevnině. Musí se vyjet ústím řeky do moře, obeplout pár mysů až se rozevře veliký záliv utopený v džungli.

Míjím Kanaďanku Erne vracející se z parku, potkávám první Čechy za poslední měsíc, se kterými se pokrafe, a zaregistruju se u rangera. S loďmi je krapet potíž. Jednak se jede malými bárkami za 47 ringitů (až pro 5 osob, pak cena padá na 9 ringošů za hlavu). Ale hlavně se musí čekat na příliv. Při odlivu to nejezdí vůbec a když je to nějak mezi, loď dopluje jenom do bahýnka před zátoku s ústředím parku a zbytek se musí cupitat po dně a dávat bacha na něco divnýho pod nohama (nějak jsem to varování nepochopil, ale nepotěšilo to). Příliv je tu sakra znát, výškový rozdíl je až 6 metrů a dno je hodně ploché a při odlivu se zjevují obrovské plochy bahnitého dna.

U recepce parku dostává džungloidní romantika trochu ránu, staví se tu betonové monumenty, na která je třeba jeřábovým kladivem zatlouci betonové piloty hluboko do země a každou půlminutu se na pilot spustí párset kilové závaží. Každý den od rána do večera. Je tu pár chat a asi čtyřicítka postelí v dormech v místnostech po čtyřech. Kolem se šlape po chodníčkách a lávkách, pod tím čvachtají mokřiny, ve kterých se občas proženou prasata, varani, žáby... V keřících u chodníčku si lebedí nažhavený zelený chřestýšovci. Občas udělá nájezd na vesnici tlupa makaků, před kterou neuteče žádné nezamčené okno. A pokud se dostanou do cimry, dovedou si pěkně zařádit (potvrzeno osobně).

Národní park Bako je nejstarším v Sarawaku, byl založen už v roce 1957. Leží na špičce poloostrova Muara Tebas a má celkem 2727 hektarů, takže velikostně žádná sláva. Ale na téhle ploše se dá najít většina vegetačních bornejských pásem a je tu k lehkému vidění solidní wildlife, včetně profláklých nosatých opic Proboscius, které se vyskytují téměř jenom na Borneu. Na pláních jsou stovky druhů masožravek. Park je protkán sítí stezek, i když některé jsou jen drobnými odbočkami, ta nejdelší je pak dvoudenní. Trochu usnadnit si lze cestu odvozen lodí na některou z pláží. Pláží je tu pár, ale romantický koupání se tu moc konat nebude (dnes jsou tam anvíc krokodýli). Nejlepší je malá pláž Pandan Kecil v úzkém zálivu. K jiným se buď dostat nedá, nebo jsou ještě u šedého ústí řeky nebo mají miniaturní sklon s přílivem plusmínus kilometr nebo jsou strašně daleko. Ale Pandan Kecil je výborný a je tam sotva pár lidí a někdy ani to ne. Na rozdíl ode všech, kteří nechápavě kroutili hlavou, jsem tu byl 4 dny a stejně jsem nestačil projít všechno.

U centrály se zapíšu do knihy s plánem cest. Akorát přijíždějí další Češi - Markéta a Zdeněk. Kromě toho je tu ještě jedna Češka, takže z těch maximálně 15 skupinek patří 4 České republice. Vůbec je to nějaká česká destinace, protože ač se osazenstvo mění dost, vždycky sem nějací přijeli. Kolem blbnou makakové a já vyrážím na první výlet. Chodníčkem přes mangrovy, které neoplývají přílišnou bujností a ke konci už zbývají jenom uschlé pahejly. Dole se plazí varan a hned vedle si na keřích hoví oranžové kůže Proboscis. Jsou jen pár metrů ode mě, blbnou si v korunách, ale většinou jen sedí a čumí. Tudy prochází skoro pravidelně ráno a večer.

Ukolébání mangrovním chodníčkem rychle skončilo a stezka začíná dost krutě do kopců přes kořeny. Z jedné vyhlídky je krásný pohled na zátoku, koruny stromů a na nich zase blbnoucí Proboscis (ale jinak né, že by se o ně dalo zakopnout na každém kroku). Prvních 400 metrů bylo vražedných, džungle i kopec ale skončil a jsem na vyschlé náhorní plošině s pár stromky, keři a trávou. Občas se cesta přehoupne přes zarostlejší údolí. Nejdřív se jde na pláže, první velká Pandan Besar je sice super, ale problém je ten stometrový útes mezi mnou a pískem dole. Po odlivu tam zbylo hodně písku, louží a řečiště jednoho rezavého potoka.

O fous vedle je stejnojmenné pláž s přízvyskem Kecil (neboli Malá). Ze skály je výhled dolů ještě krásnější. Obepíná jí řečiště, která tak tvoří malou plážovou dunu. Moře v nádherném tyrkysu a dole dva lidi, kteří se zanedlouho zvednou a celá spektakularita zbude jen pro mě. Dolů je to trošku kamzíkovitý, jeden shelter nad pláží a milióny kuliček od krabích ďour. Ještě to chce připoutat věci před případným nájezdem opic a jde se válet a užívat moře. Je teplý jak cecek a není vidět dno díky zčeřenému písku. Když pláž postupně zatápí příliv, jdu se doplazit k centrále.

Restauračka tu funguje bufetově. Napoprvé nevychytávám warm time a zbufnu studené smažené nudle. Teplý to je v 8, 11, 18 a 22 hodin a ceny v pohodě. Pokrafá se fajně s Markétou a Zdeňkem, dáváme čínskou dámu, která se pak s šesti lidmi mění ve více než hodinovou bitvu. Přibývají pivka a další turisti (Australan Andrew, Číňan Andy, Ital alá Terence Hill a k tomu se motají místní vtipný malý dvojčata). Venku řádí brutální slejvák, ale pod střechou s jídlem, pitím a dámou jsme bez ironie jedna šťastná rodinka.

Noc: NP Bako 15.75 za postel (4dorm)
Cesta: bus Kuching-Bako 2 (nr. 6), loď do parku 10
Žraso: véča-friednoodle+limo 6.5, čtvrt ananasu 1, vody á2-3, piva á6
Vstup do parku 10. Celkem asi 68 R

26. únor: NP Bako

Dneska mám 40. den na cestě a dvě třetiny štreky v perčicích. Okolí chaty je úplně pod vodou. Všichni dnes odjeli. Po snídani padám zas do postele, což vzhledem k plánům na nejdelší trek není nejchytřejí. Plánem byl vodopád Tajor a vzdálenější pláže. Cesty jsou docela pod vodou, takže kromě lávek a skal se dá skákat jen po kořenech. Těch je ale víc než dost. Vodopád moc vidět není, ale zastávka u tůňky se na pár temp v napěněné rezavé vodě v tom vedru docela šikne. Doufám, že v tom nic neplave.

Radši dám tu pláž. Přes šutry a kmeny dorazím ale spíš na pískové bahniště, voda je někde v dáli a kolem džungle a kulaté skály. Na další pláž můžu v klidu přejít suchou nohou po dně. Ani tady se pláž nekoná, odkryté dno je ještě ohromnější. Propadám se do bahna odtékajících říček. Následuje dlouhé obcházení k břehu, kde by měla být stezka do džungle. Stezka možná, ale jsou tu jen nevábné mangrovy a představu trmácení se přes kopce vzdávám a chci jít zpátky. Čert ví, co s tím udělá příliv. Ten začal dost drsně. Rychle se vracím a stíhám proběhnout u mysu taktak, než ho moře zaplaví. Přes ústí řeky k východu už musím rovnou přeplavat. Stejně jsem se chtěl vykoupat. Na skále dávám čumendu na živel, a když je vše zatopeno, mizím. Bavím se hledáním masožravek, některé květy mají na délku i půlmetr. Hrozně chlastám vodu, které došla už před půlkou štreky. By mě zajímalo, jak to dělají ostatní, kteří sebou tahají jen půllitrovky.

Poslední půlhodinu prší, kolem se rvou makaci. Pózovat umí alespoň dlouhoocasí giboni. Na pokoji jsem dnes sám, ale návštěvu pokoj už měl. Příště bych si mohl vypilovat angličtinu a naučit se rozdíl mezi "zavřít" a "zamknout". Okno se jenom zavřelo, což byla pro makaky drobnost a řádně si vevnitř zařádili, všechno zpřeházeli a koš rozhrabali. Naštěstí do batohu se nedostali, takže žádné ztráty. Mrtvo je proti včerejšku i v restauraci.

Noc: NP Bako 15.75 za postel (4dorm)
Žvanec: snídaně-dvě roti a čaj 7, véča-kuřecí stehno s něčím 6... Celkem asi 32 R

27. únor (den 41.): NP Bako

Ranní pták fakt nejsem. K snídani roti a hranole. Dneska bude spíš relaxační den, nejdřív na pláž Paku. I když je jen 800 metrů, tak to byly metry dost drsný. Nejsou tu ani opice ani voda. A ta voda daleko je pěkně kalná. Trochu si zabobřím s průplavy a meandry. Zpátky skáču po šutrech a po dně kolem skal, které občas nahodí pěkné tvary a okenní ďoury. Na vršcích skal si bují vegetace. Odlivové potůčky s čerstvým bahýnkem a skákajícíma rybíma trubkama opět přivedou člověka na scestí a do útrob bahniště.

Další traily jsou jižně od centrály a mají párset metrů. Z prvního je pěkná vyhlídka na záliv, kde jsou právě u vytržení čínští Amíci sledující v korunách stromů své první opice. O fous dál vede cesta mangrovama na pobřeží Delima, kde jsou další Proboscis. Míjím ohromné motýly, hmyzáky a na korunách visí něco podivného chlupatého a docela velkého. Další trail je Serait vedocí nejpůvodnějším lesem. Tudy už skoro nikdo nechodí, stezka je nezřetelná, a když si z huby strhávám pavučinu s dvaceticentimetrovým pavoukem, radši to otáčím zpátky.

Jdu se cournout do mangrovů u centrály. Proboscis se válí přímo na lávce. Vůbec jim nevadím. Čumíme po sobě přes půl hodiny, než projde s hlukem první skupinka lidí. Večer si vypálím hubu kari. Kecám s Jimem a Čechem Jarem. Hlavní ranger nabízí každý večer night walk. Moc od toho nečekám, ale beru to jako dýžko šéfovi za ty 4 dny tady. V mangrovech jdeme koukat na světlušky, na pláži na kraby. Z flóry nočně kvetoucí strom, světélkující palmu a hlavně velký hmyzáky, pavouky a další. Končí to ukázáním zeleného chřestýšovce přímo před naší chajdou, kterého jsem si dosud nevšiml.

Noc: NP Bako 15.75 za postel (4dorm)
Cesta: pěšo Paku, Sapi, Delima, Serait, Night walk 10
Žraso: snídaně - roti, hranole a čaj 7.5, véča-kuře na kari a rýže 5.5, ice lemon tea 2
Celkem asi 45 R

28. únor: NP Bako

V plánu mám hlavní okruh Lintang. Vyrážím o ždibec dřív, ale zakoukám se na makací rodinku. Sice jde o blbý makaky, které mě fyzicky napadli a o večeři oloupili i na Gibraltaru, ale tady na ně čumím jak magor. Hlavně malej je úžasnej, k tomu tatík, o kterého se stará manželka a milenka. Tatík je roztaženej spokojeně na zemi, manželky ho drbou, vybírají a následně baští blechy. Mezi tím blbne prcek, který furt něco zkoumá a občas si dá na držku. Když mi jde okusovat botu, chytí ho tatík za ocas a odtáhne zpátky. Jejich kámoši zatím demolují nedalekou verandu. Zabil jsem tady snad hodinu a nafotil 100 fotek. Hrůza. A to jsem myslel, že dostihnu dvě Češky, které vyrazily deset minut přede mnou.

Z jižní strany je stoupání možná míň drsný, ale stejně vyplazím polomrtvej. Dál už se jde v rychlém tempu. Míjí se všechno možné, od džungle s potůčky, po vyprahlé skály a holiny. Až to jednou nějaký Čech zapálí vařičem, asi to pěkně zabafá. Výhled kolem je z vršku Bukit Tambi. Většina okruhu se ušla za dvě hodinky (ofiko asi pět), takže bez obav by se dalo vyrazit na ještě větší okruh.

Dneska o víkendu sem najelo dost Malajců. K tomu grupy Němců a Francouzů. A když sem dorazí i němečtí důchodci, tak s Borneem ve starém stylu bude brzký konec. Koneckonců sem AirAsia lifruje desítky letů denně po pár ringitech. Ještě před pár lety se sem téměř dostat nedalo. Ale to bych tady nebyl ani já, že.

Zalejzám opět na pláž Pandan Kecil na válečku. Tentokrát je tu sedm lidí, ale jsou to mladý holky, což moc nevadí. Mizí lodí a dorazí francouzští důchodci. To už trochu vadí. Ale i ti mají svoji loď, které je odveze na centrálu. Já jdu pěšo a už jsem tu chytil vcelku formu. Zase kolem blbnou nosáči. Ale jen do okamžiku než dorazí ošátkované Malajky. Uprostřed slepičárny by byl větší klid. K večeři toho moc po nájezdu Němců nezbylo. Ti teď mučí chrousta a já ještě kecám s Jarem, kterého před chvílí okradli opice o večeři

Noc: NP Bako 15.75 za postel (4dorm)
Cesta: pěšo Lintang a Pandan Kecil
Žraso: snídaně 4.5, véča-nudle s kečupem 6.5, pivko á6. Celkem asi 35 R

1. březen: Odjezd z Baka

Loď má jet v devět, ale je tu už jenom Jaro, tak škudlím 25 babek a čekám na další várku. Tu reprezentuje krásná Skotka Jane a její kámoška, které to vyvažuje. Ještě dva a jede se k přístavu, kde tvrdne Jaro na bus. Ten prý jede "anytime". Hmm. Naštěstí tentokrát je to fakt za chvíli. Dávám po 5 dnech Baku vale. Určitě doporučuju. I když to vlastně všechno z Bornea, kde jsem byl.