• HOMEPAGE
• CESTOVÁNÍ
• SEMINÁRKY
• AKCIE
• 

CESTOVÁNÍ

FILIPÍNY, Malajsie & Thajsko
(19. Penang, Songhla)

5. březen: Penang

A tímhle v podstatě cesta skončila. Zbývají sice ještě skoro dva týdny, ale ty už nabité zážitky nebudou. Půjde jen o flákání se v Malajsii a Thajsku. Původně se chtělo projet neznámé končiny jižního Thajska. Ale bohužel se to nějak nepovedlo. A navíc jsem pak ztratil fotky z téhle části.

Penangské letiště je na jihu ostrova. Před půlnocí má jet autobus do centra. Na zastávce nikdo a v plánovaný čas tu není ani autobus. Prej by jet měl, respektive se tak všichni tváří. Nic se neobjevilo a letiště se vyprázdnilo. Takže další úžasná noc na letišti. V baráku je zima, na lavičce venku zase komáři. Pár půlhodinových spánků a pokeců s vojáky a v šest konečně přijede bus do hlavního města ostrova Georgetownu.

Dojíždím na bludiště v Komtaru. V batůžkářském distriktu, ulici Chulii, všechno chrápe ještě po sedmé hodině. První otvírá starý známý Don Sok s poněkud připitomělým šéfíkem, kde jsem chrápal před 3 lety. Polštáře od té doby pračku určitě neviděly. Ale spánek má přednost a dřevěný pokojík beru. Okno je na dvorek a nic nebude rušit dopolední padnutí do spánkových hlubin.

Po poledni bloudím po Komtaru, hledám roti či wafle, což snad byla před 3 lety nejlepší vzpomínka na Peneng. Pusto prázdno a nakonec se musím nechat vyvést policajtem k busišti na autobus 204 ke Kek Lok Si Templu. Kek Lok je největší buddhistický chrám v zemi, vypadá impozantně zvenku i zevnitř. Nejdřív se projde zakrytou ulicí plnou obchůdků. Komplex začíná bazénem s tisícovkou tísnících se želviček, které se dočkaly aspoň vody. Procházím vyšperkované haly, věže, všude lampióny a upravené zahrádky a květináče. Zubačkovou lanovkou vyjedu do horní části, kde dříve shlížela na ostrov ohromná socha. Dnes si vymysleli její zastřešení oktagonálním sto metrů vysokým altánkem. Děs. K tomu se lemcá třtinový džus, který tu zaživa vyrábí.

Večer brouzdám po Chulii. Žije to tady i o půlnoci, což je na místní poměry věc nevídaná. On vůbec Penang je s Melakou jedinou republikou na kontinentální Malajsii (zbytek jsou islámské monarchie), takže je to tady volnější. Do penagských vzpomínek se za wafle zahryzne nový objev - banánový sladký kokosový placičky.

Noc: 20 R (Don Sok hotel - single, koupelna na dvorku)
Cesta: bus letiště-Komtar 1.5, bus Komtar-Kek Lok Si 1.5, lanovka v Kek Lok Si 2
Žvanec: třtinový džus 1, véča-murtabak ayam (kuřecí roti) 3.5, roti salur (vajíčkový) 1.2...
Celkem asi 43 R (1R = 5.5 Kč)

6. březen: Hat Yai - Songhla

Ráno čekal před hotelem objednaný bus do Hat Yai v Thajsku. Noo, bus. Tyhle busíky přes hotely jsou minibusy, které jezdí od dveří ke dveřím a do malých vanů cpou bílé huby. Ale než se vláčet na autobusák... kor když je až na pevnině. Hodinu objíždíme tři bloky, než najdou všechny objednané turisty a konečně vyrážíme na dlouhý most spojující ostrov Penang s pevninou, a který byl svého času nejdelší v Asii.

Na hranici je živo a čeká se hodinu na vyplňování ptákovin. Já neměl víza vůbec a jdu vyřídit on arrival, které Thajsko dává na 15 dní za 500 bahtů. I s vyřízením víz jsem rychlejší než ostatní z busu, kteří musí čekat ve frontě na razítko. A to před nimi byli jen 4 lidi.

Můj cíl nepatří mezi nejprofláklejší - město Songhla a pokračovat pomalu po pobřeží na sever. O těchto městech nevím nic, mapka žádná. Bus jede celou cestu na jedničku. Stálo to asi pět korun, takže na nový bus tímhle nevydělají. Dvacet kilometrů jedeme přes dvě hodiny, všichni vystupují, tak bych mohl i já. Je tu jen hlavní ulice a žádný náznak centra. Zkouším se zeptat vojáka, ale ani varianty slova centrum či hotel k ničemu nejsou. Navíc si člověk ani nic nepřečte, protože tady už je jen jejich nečitelná hatmatilka. Zkouším směr moře, ale míjím kantýnu, kde sedí bílá huba, tak se vetřu, pokecám, něco vypiju a dcera majitelky mě vezme na moped a odveze do guesthotelu Romantic v centru s velkým pokojem a postelí.

Pláž je na první pohled pěkná, dlouhá, bílá s borovicovými lesy na okraji a bez lidí. Ale je na ní totální bordel a moře po azůru taky nevypadá. Na výběžku je socha psa, kočky a myši, k čemuž se váže veselá historka o tom, jak všichni umřeli. Vedle mají sochu Panny okoplou z Kodaně. Ale pocit ledvinové koliky mě zahání do hotelu. O blok dál je internet v Sok Soon Bon hotelu, kde mají hezčí a levnější jednolůžáky na úrovni tří hvězd, tak se sem ráno přesunuju. V recepci kecám s Rakušákem, který doporučuje nedaleké jezero u Phatalungu plné ptáků s nádherným ubytováním na vodě za stovku. Ve městě je v sedm mrtvo, i na foot masáž mám smůlu a jdu do pokoje užít si televizní luxus a sežrat nakoupené škodliviny od chipsů po desetibalení čokoládových miňonek.

Noc: Songhla 250 B (Guesthouse Romantic - dvojlůžák)
Cesta: minibus Penang-Hat Yai 28 R, bus Hat Yai - Songhla 18
Thajské víza na hranicích 500. Celkem asi 33 R + 850 B (1 baht = 0,6 Kč)

7. březen: Songhla

Klid Malajsie je pryč, už se zase pořvávají super výhodné nabídky. Courám po zátoce, celá Songhla je na špičatém poloostrůvku, i když z jedné strany je to spíš megakačák pro rybáře. K tomu patří flák ryby s čímsi neidentifikovaným, ale dobrým (85). Místní muzejíčko omastili pro cizince na 150. Radši jdu brouzdat buddhistickým chrámem i s velkým ležícím Buddhou.

Městu dominuji dva kopce, na vyšším Khao Tang Kuan jsou tradiční královské propriety. Drápu se nahoru dlouho nepoužívanou cestou. Dny slávy jsou pryč, desítky bazénků a fontánek je naplněno zelenou zapáchající vodou a rostlinstvo si na zámkové dlážbě pěkně zgustlo a projde tu maximálně ještěrka. Svět jak po jaderné katastrofě, či jak v centru Mělníka po revitalizaci. V kopci je pustý červený pavilon z 19. století. Klídek, kolem jen lesíky, když se přiřítí deset školaček, které nenapadne nic jiného, než se postupně se mnou fotit. Zrovna na konci sil, když to žluté kulaté nahoře extra pálí... to budou pecka fotky.

Nahoře je výhled na město, moře a kočičí a myší ostrůvek. Úplně nejvýš je chrám, zvonice, stupa či jak se to všechno jmenuje. Z druhé strany sem chrlí návštěvníky lanovka. Dole v parku probíhá drakiáda, kde neunikám mediální pozornosti. Ještěže jejich angličtina je horší než moje. Zato draky umí perfektně, barvičkami a tvary to poněkud překonává Ladův čtyřúhelník. Jsou neuvěřitelně vysoko, umí se tam kroutit jak Thajky v bangkockých barech a ve vzduchu dělají solidní lomoz.

Hat Son Awn by měla být hlavní pláž, dlouhá tři kilometry, kolem borové lesy. Je prázdná a zabordelovaná. Moře na tom je o ždibec líp. Ale na cachtání a hrady to stačí. Na druhé straně poloostrova jsou promenády a zahrady, kde se válí Thajci. Vracím se na své místo uprostřed prázdné pláže. Kolem projde bývalý pohraničník, což je první domorodec, co zná Československo. U dolní stanice lanovky to připomíná nájezd krys, ale jsou to stáda makaků, které se tu krmí z ruky a mají vlastní přechod, na který dlabou asi jako my na zebru.

Oříšky, čokoládový sůši, chipsy.. no jo, zase v 7eleven, aby se to o pár minut později na hotelu sežralo. Myslet si, že noční trh u bývalé železniční stanice by mohl fungovat, když je tma, asi nebylo to pravé. Aspoň v jídelně u fajn stařeny díbnu nudle a polévku za desetikorunu.

Noc: Songhla 180 B (Suk Somboon Hotel one - jednolůžák s koupelnou)
Žvanec: polední menu-ryba,rýže a něco a orange juice 85, coly a spol 10-15, ledová tříšť 10, voda 6, desetiblok sůš 12, oříšky 5, chipsy 10, véča-nudle, polévka a voda 30
Celkem asi 400 B

8. březen: Hat Yai - Surat Thani

Ve městě řádí nedělní trh. Podojím bankomat a pro budoucnost zásadní koupě se udělala ve fotoshopu nakoupením další gigové karty a ta doposud vyfocená s tisícovkou fotek z Bornea šla do bezpečí. Tímto krokem končí i veškeré fotky z cesty. Bylo jich sice ještě asi třista, ale z nich se kochá nějaká malajská straka. Přijít o celé Borneo, bych si asi propálil už beztak děravou palici.

Nápad postupných krůčků na sever vzdávám, desátého chci být na Ko Pha Nganu, takže moc času už nebylo a bez těch mapiček to není žádná sláva. Na busišti v Hat Yai momentálně na sever k Surat Thani nabízí jenom minivany. Je to aspoň kombo lístek až na ostrov za 690 B s nočním ferry a osmihodinovou plavbou. To bych zrovna nepotřeboval, ale v rámci tréninku na Island budiž. Řidič byl pidlovokej, na jedno oko nevidí vůbec, na druhý možná, ale mastil to hodně ostře.

V půlsedm jsem u nábřeží v Surat Thani, kde místo trajektu je malá dřevěná nákladní loďka vezoucí náklad na ostrov a která má na horní palubě naskládáno stovku matraček na podlaze (loď samotná by byla 400B). Rychle se vyprodá a přijet o něco později, nebyla by ani ta minimatrace. Okouknu město, ale nic moc. Respektive nic. Moc bylo jedině jídel na nábřeží ve stáncích a restauracích. To možná před osmihodinovou plavbou nebyl nejlepší nápad. Odplouváme v deset, na lodi hic, ale spánek vyhrává na celé čáře.

Noc: - na lodi na Ko Pha Ngan
Doprava: bus Songhla-Hat Yai 18, bus Hat Yai-Surat Thani + noční loď na KPNG 690
Žvanec: 15 hnusnejch koláčků 10, ledová tříšť 10, kešu oříšky 20; véča-thajský nudle 40, banana milk shake 20, meloun 20...
Náplasti 10, SD karta 1GB 209. Celkem asi 1000 B