• HOMEPAGE
• CESTOVÁNÍ
• SEMINÁRKY
• AKCIE
• 

CESTOVÁNÍ

   

Zatmění Slunce 1999,
aneb stopem do Linze

Cesta do rakouského Linze byla hodně krátká, ale někdy to vypadalo na věčnost. Doprava byla hlavně stopem, nocování na divoko ve stanu. Důvod cesty bylo úplné zatmění Slunce nad střední Evropou (11.8.1999). Naši zemičku to o fous minulo a nejbližší místo pro pozorování bylo Rakousko. Původně jsem to chtěl prodloužit až k salzburským jezerům na týdenní zašprechtění, ale z toho nějak rychle sešlo.

Doteď jsem nestopoval ani do kravína za vesnicí. S uvedením do života stopaře mi pomohl spolužák z Ujepu Žíža. Den předem jsme se domluvili, že bychom mohli zkusit juknout na to zatmění. No a druhý den se vyjelo.

Nutno přiznat, že výsledek cesty mě zrovna pro stopování nenadchnul. Ono není ideální stopovat ve dvou, když jsou oba plémě mužského. Věčně pršelo, všechno promočený, za celý den jsme nastopovali čtyřicet kilometrů (a to byl úspěch), všude spoustu dalších stopařů se stejným záměrem. Cíl cesty jsme ale zdolali. Zatmění byl jedinečný zážitek a dohromady to zabralo tři dny.

1. den: Mělník - Praha - Č. Budějovice - Rybník

Standa dorazil ze svého koutu ve východních Čechách den předem a ráno jsme vyrazili busem do Prahy. Koupili jsme pár blbostí, šilinků a speciálních brýlí na pozorování. Sedáme na vlak až do pohraniční díry jménem Rybník (poblíž přechodu Dolní Dvořiště).

Nějakou hodinku jsme ztvrdli v Budějovicích na gáblík. Po pár hodinách jsme dorazili do Rybníka. Je to nádraží, hospoda a pár baráků. Nás zajímala ta hospoda. Kromě dalšího dlabance se šiklo ochutnat i sudové plody jihočeské země. Noc jsme měli naplánovánou strávit u rybníku za Rybníkem. Cestou jsme ještě stihli pomoci chytat domorodcům rozuteklé kozy.

Rybníček byl docela fajnový. Jen ty mrtvé ryby na hladině kazily trošku dojem. Našli jsme si pěkný plácek na stan. Plácek měl jednu drobnou nevýhodu, byl pod stromem. Respektive se to v drobnost proměnilo až pár minutách spánku, kdy začala brutální bouřka. V mžiku začaly práskat blesky kolem nás a první strom na protějším břehu žuchnul jak akcie Razorfishu. Ze stanu jsme radši vypadli dále od stromů. V lijáku jsme si asi hodinu postáli s deštníkem nad hlavou v plavkách. Mňó, tak jsme se vykoupali aspoň takhle. A to jako, že dost.

Ve stanu nás čekalo ještě jedno překvapení. Průtrž by celta snad ještě vydržela. Moji neschopnost ale už ne. Když jsme za tmy zdrhali ze stanu tak jsme sice zavřeli stan. Problém byl v tom, že se zavírají dva zipy. A když zavřete jenom jeden, tak je to už horší. A co teprv, když ten zavřený byl jen od moskytiéry. Ve stanu jsme tak měli pěknou louži. Pro sichr na dně té louže byl ještě můj spacák.