Po dokončení madeirského seriálu dále pokračuje jiný, možná o ždibík méně zajímavý. Jedná se o další zápisky z hodin Veřejné správy v kapitole Práva. Další na řadě jsou pak cestospisky ze Srí Lanky a Malediv.
Velkolepé celodenní mlžné finále po hřebenech
na nejvyšší trojici hor Madeiry
(Pico Areiro - 1818m, Pico Torres - 1847m a Pico Ruivu - 1862m).
No, a dom. Další spisek na řadě bude ze Srí Lanky a Malediv.
Předposlední díl spisku se odehrává kol nějakých svátků,
což vyhnalo z tras i těch pár dosavadních poutníků.
Pusto tak bylo v nejprofláklejším Rabacalu
kol vyschlých vodopádů, ve skladišti na štědrovečerním dlabanci
i u plážové kapradiny s lahvema madeirského vína s
noclehem v Micře.
Dva nejnabitější a nejprokláklejší dny na ostrově
nahradily dva dny nejproflákanější, které byly strávené popojížděním po severním pobřeží
povětšinou v deštivém oparu.
Po dlouhé době se zlomilo několik starých rekordů v návštěvnosti, což je, vzhledem k tomu, že se nějak už 5 let nemůžu dostat k nějaké SEO optimalizaci či aspoň roztrkání odkazů po internetu, slušné. Za loňský rok vzrostla návštěvnost o 10% na 385 tisíc. V lednu se pak 3 dny dostaly do pěti nejúspěšnějších dnů (2304 návštěv za den).
Na poslední chvíli se i letos stihla zimní cesta. Původně to totiž vypadalo na skalpel v kotníku. Z dost projeté jihovýchodní Asie jsem se posunul do jiných vod však jen o něco. Tentokrát to odnesla pohodová Srí Lanka, kterou jsem vzal i jako drobnou přípravu na snad někdy viduvší Indii. Oproti minulým letům se však cesta výrazně zkrátila a zbyly na ní jen 3 týdny, což je silné vyměknutí proti loňským 38 dnům a předloňským 60. Ale i tak se Srí Lanka stala mým novým rekordmanem v počtu dní v kuse v jedné zemi. Tradičním párdenním bonusem se tentokrát staly nebaťůžkařské Maledivy.
Další dny přišlo přesedlání do puchejřovitého blobu a druhého nejhnusnějšího auta na světě,
který nás dovezl na starty nejzajímavějších tras ostrova.
Ve dvou dnech se tak stihly hned čtyři levadové pohodovky plné panoramat.
Po delší době dorazil od dobrodince balík zápisků z nějakých předmětů, čili trochu seminárkových novinek v následujících měsících vyplníme Veřejnou správou.
Další madeirské dny, jeden kolem nejprofláklejší levady na vyhlídku Balcoes a druhý
couračka od Funchalu do Camara podél moře.
Začínáme s dalším cestopisem. Po delší době také něco z Evropy, i když až z jejího okraje
a moc evropsky si tam člověk nemusí připadat. Hlavním cílem této cesty bylo štrádování po kopcích,
na což je to ideální místo. Kor v době našich opulentních přežíraček a tradičních vánočního póz.
V roce 2011 dorazilo dlouho slibované druhé dno. Navzdory mediálně líčené katastrofě to zatím zas na takovou tragédii ve výnosech nevypadá. Opět se potvrdilo, že doba fondů peněžního trhu je dávno za zenitem a výsledky do procenta, či u dvou největších fondů dokonce záporné, jsou tragické a hluboko za výnosem nejobyčejnějších spořících účtů. Dluhopisové fondy kupodivu zatím příliš nezahučely v Řecku či Maďarsku a přidaly až ke 3 procentům. Akciové fondy pak skončily jednoznačně v minusu, smazaly loňské zisky a v řadě případů i část předloňských. Ale dno z března 2009 je stále ještě docela daleko. více >
Madeirou se zakončila letošní nepříliš exotická cestovní anabáze a načnou se jí snad příští rok cestopisné spisky. Nové čárky do landlistu přibyly jen dvě (Barma a Indonésie). Celkem se okouklo 18 zemí. Výškovým maximem pak byl Penanjakan (Indonésie) 2706 mnm.
Tradiční podzimní výlet trochu na jih se díky marnému čekání na lastminutové letenky pěkně natáhl do zimy. Ale hlavně, že se konečně dostanu na dlouho plánovanou Madeiru. A vzhledem k tomu, že nápad na Jihoafrickou republiku v lednu byl zatím všemi ignorován, stane se z toho asi i jediná zimní cesta. Jinak tady se snad brzy začne zjevovat jediná delší letní cesta po balkánských metropolích.
Byl doplněn přehled letošních dividend u hlavních českých burzovních akcií. Díky propadům trhu se dá lehce zajistit výnos 5 i 8 procent jenom na dividendách. Když člověk odmyslí náklady na nervy za ty drobné pohyby kurzů, tak tu máme jednu z nejvýnosnějších z bezpečných a bezpracných investic. Vedle toho stále zůstává hrstka akciových společností na RMsystému, které ještě nestačili vyvlastnit a dividendy se z nich také občas povede vytáhnout. Část tohoto za poslední 4 roky byla tak taky dopsána.
Závěrečné finále zimní cesty se dočkalo dopsání po půl roce. A konec je navíc kapánek hořký,
protože... protože Bali. Hepáč se nekonal, na drobnější vyžehlení už nezbyl čas. Ale tohle
brzy vybledne a nezapomenutělně snad v paměti zůstane Barma s Jávou.
Po delší přestávce ještě dva díly a snad už to konečně dorazíme;-)
Zatím tu máme přesun na sever Bali, který nedopadl ještě úplně nejhůř. Nebýt mořského očekávání
bylo by to i fajn. Ale jaksi to moře k tomu Bali trochu patří
a po víc než měsíci trmácení
by neuškodilo.
Po akciových jatkách, která způsobilo pouhé sundání jednoho áčka z ratingu Obamalandu,
bylo jasný, že nejlepší je zavřít akciový krám a vypařit se někam do lesů a dohnat cestovní absťák,
který se kupil od března. Takže za 6 týdnů přišlo 6 cest v 15 zemích kolem komína
mezi Norskem až Kosovem. Něco z toho si teda urvala práce. I když i tam shodíme brzy oblek,
místo botek nazujeme smrduté pohory, hotel nahradíme předním sedadlem auta,
termální bazén ledovcovým vodopádem a sápeme se do kopců.
Indonéské NEJ jsou hlavně její sopky. Jednou z nejpřístupnějších, nejbájnějších
a nejprofláklejších je Mount Bromo, která aktuální týdny dávala
své vnitřnosti řádně na odiv.
Přesun do srdce Jávy k dalším chrámům
a kouřícím sopkám. Začíná se v kultúrním centru Yogyakartě pod sopkou Merapi
a na dostřel k hlavním indonéským oldschool barákům - Borobuduru a Prambananu.
Barmský Hotspot numero dvě (až tři) je Inle Lake. Velké obydlené jezero
v horách Chanského státu. Pagod poněkud ubylo,
ale hlavně ubyl i počet stupňů na teploměru.
Pak už jen dojezd do Rangúnu a goodbye Barmo.
Určitě patří mezi to nejlepší, co lze v JV Asie vidět.
Hlavní cíl celé barmskoindonéské cesty byl Bagan. Tisícovky až tisíc let starých chrámu
na ploše několika kilometrů. K němu vedla dlouhá a útrpná plavba po řece Iravádí.
A ještě útrpnější byla cesta odtud. Ale to zas až příště.
Velký přehled českých akcií prošlých kupónovou privatizací a co se s nimi děje. Tenhle článek tu už chvíli hnije, ale momentálně je stále více aktuální, protože díky vyvlastňovacím dekretům zpřed 6 let nyní dochází k promlčování nároků na výplatu za vyvlastněné akcie. více >
Barma & Indonésie -
klasický okruh Barmou se skokem na Jávu a Bali
Nový Zéland, Samoa & Fidži -
pět a půl týdne na druhé straně modré koule.
Makedonie & Kosovo -
zářijová cesta ze Soluně přes Makedonii, Albániii, Montenegro a Kosovo dom.