Zprávy z cest:
Jediná letošní zimní cesta vedla nakonec jenom do Egypta. I když se zase vzal dost důkladně od hranic k hranicím po profláklých zastávkách od západních oáz, smogových pokliček v Káhiře a Alexandrii, klasika kolem Luxoru či Asuánu, něco z Nilu a finální válečka a potápění na Sinaji v Dahabu.
Rekordní 4 noce a nějaké dny k tomu se strávily kolem Amsterdamu. Z těhle minicest reporty nebudou (hodně baráků, mlejnů a vody), ale nějaké fotky jsou pro frendy aspoň na fejsu.
Poslední runda west-euro-citi-soc-tripu vedla přes střední Anglii do výchoziště
v Birminghamu. Zakončeno to bylo veškerým komfortem spočívající se v nakýblování
se ke kámošovi a jednodenní výlety do okolí základny.
Navíc se zase vyřádila tabulková statistická úchylka
do cestovního itineráře.
Přes Bournemouth se profrčelo do jednoho z nejkrásnějších měst světa, a to jakože Edinburgh.
Nápady na skotský venkov zabil rychle déšť a zima (oficiálně), ale ta lenost asi promluvila taky krapet.
Ale muset strávit víc dnů v Edinu zrovna velká oběť fakt není.
Dalším z hlavních hotspotů cesty byla Barcelona, na kterou se ukrouhli kousky tří dní.
A stejně se nevidělo skoro nic. Po tomhle už zase zpátky na propršené vymrzlé
Ostrovy.
Třetí díl z Eurocitytripu začíná i končí v jednom městě. Jakože teda je celý díl o jediném městě.
Ale město je to krásně a v klídku by se tu dal zabít celý týden. Třeba by se tak stihly obě kategorie zájmu z nadpisu.
Takhle vyhrála jen jedna. A jakápak to asi byla...?
Další cestovní spisek je z červnové sockovní cesty
s hlavní rolí busu s křidélky jménem Ryanair.
Protrajdala se během dvou týdnu desítka měst západní Evropy
od skotského Edinburghu po portugalské Porto.
Vzrůšo dopřávající spisovatelskému umu
z toho moc nekouká, ale to určitě vrchovatě nahradí popis spousty starých šutrů.
Poslední fotečky, resty a úpravy a po více než pěti měsících je cestopis z dosud největší
cesty hotov - Filipíny, Borneo, Brunej, Emiráty, Omán, Německo, Thajsko.
Jó, to budu letos tklivě vzpomínat...
Aspoň to máte jako dárek pod stromek,
jakože téda mérixmas.
Poslední čárky cestopisu už jen z dvounočního přejezdu zpátky
do KL a následně přeletu na rodnou zmrzlou hroudu.
K definitivnímu finu doplním fotky k nějakým částem
a slavně bude tento cestopis dopsán. Škoda, že mezitím
bylo dalších šest cest, z nichž aspoň tři by si nějaký spisek zasloužily.
Týden na jediném ostrově Ko Pha Ngan, kde ještě zůstává něco ze starých batůžkářských časů.
Konečně se taky chytla Full Moon Party, jinak polehávání, přežírání, koupání...
prostě těžká a neplodná válečka. A taky tvrdá čtyřdenní válka se šváby.
Zase zpátky na pevnině bez cíle a bez nápadu. A po tomto díle i bez fotek.
Z původních cestovních bláznivin mnoho nezůstalo a scvrklo se to na přesun
směr Ko Pha Ngan kolem pár pláží s jedním přepadením.
Slibovaná smrt v každém pátém titulku dle idnesáckého štýlu by už opět přicházela na řadu.
Ale tentokrát jako fakt. Skoro teda. Po thajském Doi Ithanonu asi nejhorší okamžiky umírání
(naštěstí tady trvaly jen tři hodinky, ne tři dny). Vedle toho tu máme
i tulící se pijavice a největší kytku světa.
Nejlepší místo ze Sarawaku se vyklubalo z Baka, i přes zelené hady číhající před mojí chajdou v džungli,
vybrakování téže chajdy nájezdem makaků, strhávání dvaceticentimetrových pavouků z obličeje na nepoužívaných stezkách,
útěk před přílivovou vlnou... Ale jinak samá pozitiva a wildlifový jistoty v čele s úžasňáckými opicemi Proboscis.
Po dlouhé době se přidalo pár seminárek z VŠEM. Za poslání díky Míle.
Skoro 2 týdny zakotvím kolem Kuchingu, což je ospalá díra (lonely teda poudá něco jiného),
kde opice choděj dávat dobré rána a dobré noci. A protože vstávají tak kolem desátý ráno,
můžu je stihnout i já.
Cíl tohoto dílu je prolejzání opuštěných jeskyň v národním parku Niah,
kterým se akorát v čase T -14dní prohnala povodeň a v čase T -2000 let sběrači vlašťovčích hnízd.
Oboje tu zůstalo dodnes. A pro labužníky vlašťovčích slin a trusu v ceně 2000 dolarů za kilo
máme i recept.
Čtyři dny v útrobách Bruneje, v jediném státě JV Asie, kde člověk dostane přednost na přechodu,
kde člověk dostane přes držku od hmyzu, kde v Disneylandech nejsou atrakce,
kde honosná muzea nemají žádné exponáty,
a kde vlastně nejsou ani lidi. Ono tady v zásadě není skoro nic. A to je prostě super.
Na poslední chvíli se sesmolil podzimní výlet. Trochu netradičním směrem, a to jakože na sever, kde se trošku vyluxujou jižní města Švédska.
(díl třináctý)
Hlavní výplaz cesty se udál na malajské části Bornea
při jednodenní expedici skrze všechny vegetační pásma
na absolutně nejvyšší velehoru mezi
110 a 120 východním poledníkem, která se zove Mount Kinabalu.
Nový Zéland, Samoa & Fidži -
pět a půl týdne na druhé straně modré koule.
Makedonie & Kosovo -
zářijová cesta ze Soluně přes Makedonii, Albániii, Montenegro a Kosovo dom.