Zprávy z cest:
Letošní poslední(!) prázdninová cesta vedla do několikrát minuté polské Haliče za Krakovem. Celý výlet se natáhl na týden Kijinou po trase Dlouhé Stráně - Opava a Ostrava - Osvětim a Birkenau - Krakov - Solné doly ve Wieliczce - přechod Tater od Mořského oka přes Rysy (2500 mnm) k Popradskému plesu.
Druhá etapa poznávání Saského Švajcu vedla do nejsevernějšího výběžku se stolovými horami a nejlepší labskou vyhlídkou Bastai. jen by člověk, když už musí chodit hodinu temným lesem, mohl používat ke svícení něco lepšího než empetrojku.
Poslední chybějící cestopis z cest trvající déle než týden
začne od nynějška zaplňovat bajty webu. A je téměř čertvý, z letošního
putování po Egyptě. Začínáme Káhirou a západnmími oázami.
Tak pro letošek máme docestováno, noha škrtla, kotník rupnul a tělo omdlelo. Minulý týden pak ještě tělíčko obohatili o spoustu prvků železa a jiných slitin a následující týdny budou nejtěžší denní výpravy na druhou stranu přes byt. Berle poletí na svoje tradiční místo v kumbálu asi až někdy v prosinci.
Po čtyřech letech se konečně dodělal nejstarší nepublikovaný spisek z cesty
po Bulharsku a ždibci Turecka. Poslední dvě stránky vedou kolem Černého moře
do finální Sofie a dom.
Z Bulharska se na pár dní vypadlo na Bospor
očíhnout turecký Istnabul a na jednu hodinu
omrknout i kousek té Asie.
Další etapa po Bulharsku byla čistě barákoidní. Hlavním cílem byl starobylý Melnik
s jeho vínem, pyramidami a Rožňí, a k tomu se cestou na Istanbul přihodil Plovdiv.
Postupně se budou předělávat a revidovat všechny bakálářkské otázky z mikrekonomie. Vzhledem k tomu, že na to významně padlo i oko pana přednášejícího, zmizí těch pár renonců. Začínáme u otázek 3 a 4.
První čárky, celé tři stránky a obrázky z cesty po Bulharsku s bonusem v Istanbulu. Začínáme na místě nejprofláklejším, na Rile.
Momentálně to je tady snad nejdelší pomlku vůbec, a to jako nebyla žádná cesta, nic. Psali se aspoň místo toho nějaké skripta a dva weby. A dnešní novinkou to zrovna nevytrhnu - přesun 4. kvartálu do archívu. Ale už brzy, konečně se pustím po 4 letech do spisku z Bulgárie a je připravená kompletní revize otázek z mikroekonomie.
Takže tímhle máme další cestopis kompletní. Ale furt nové cety přibývají rychleji než ty spisky. No snad se to někdy dožene vzhledem k relativní letošní cestovatelské dovolené. I když "co se chystá" se aktualizovalo a leze z toho plánů ještě docela dost.
Poslední část cestovního spisku je zároveň prvním spiskem vůbec, kde já nejsem.
Popisuje Davidovu cestu domů přes Rumunsko, Ukrajinu a Slovensko
od mého sbohem v Kišiněvě.
Další hraniční přechod je do Podněstří, řečeném též jako poslední skanzen komunismu v Evropě.
Na komanče si tam ale nežijou zas tak tragicky. V podstatě jediná odlišnost je, že tady ještě zůstaly Lenonovy sochy.
Na ostatní skanzeny komunismu stačí zajít do Lihového domu.
Přehopsnutí hranice do Moldávie
a promenádování se v jednom nejprovinčnějších hlavních měst Evropy, v Kišiněvě.
Po horách vedla další pouť za divou zvěří do jistější destinace, do Bukureště.
I když pro posouzení sebevětší bídy města mám momentálně dost deformované vidění
díky revitalizovanému hnusu, kterým zalila mělnická radnice naše centrum.
Další do itinerářské party bylo móře, a to hned na nejluxusnějším rumunském letovisku;-) - Mamaie.
Další díl rumunského cestopisu v pohoří Bucegi,
hory a doly, vlci a mědvědi a
držkopády se spravedlivě
rozdělily mezi oba účastníky.
eeee...Moldavia nice very. Tímto víceméně pravdivým výrokem Moldavana
provozující hospodu v Rumunsku bych začal novou sérii cestopisu
ze zářijové cesty po dotyčných končinách s Podněsterským bonusem.
Začínáme vlakem přes Budapešt do Brašova a Branu.
Souhrnné výsledky posledních tří kol fondligy vypadají optimisticky. Mít tak pořádnou sklerózu, asi by bylo na finančních trzích fajn. Zejména akciové trhy však budou dohánět ztráty ještě pár let. Fondy peněžního trhu vydělaly přes 3 %, dluhopisy přinesly v průměru 5% a akcie přibližně třetinu.
Jedná landlistová čárka ze dvou kontinentů přitáhla poslední cesta do Egypta. Z Jordánska nakonec sešlo podobně jako z Cesty kolem světa. No, už nejsme holt nejmladší. A taky se něco novinek šouplo do archivu.
Poslední runda west-euro-city-soc-tripu vedla přes střední Anglii do výchoziště
v Birminghamu. Zakončeno to bylo veškerým komfortem spočívající se v nakýblování
se ke kámošovi a jednodenní výlety do okolí základny.
Navíc se zase vyřádila tabulková statistická úchylka
do cestovního itineráře.
Přes Bournemouth se profrčelo do jednoho z nejkrásnějších měst světa, a to jakože Edinburgh.
Nápady na skotský venkov zabil rychle déšť a zima (oficiálně), ale ta lenost asi promluvila taky krapet.
Ale muset strávit víc dnů v Edinu zrovna velká oběť fakt není.
Dalším z hlavních hotspotů cesty byla Barcelona, na kterou se ukrouhli kousky tří dní.
A stejně se nevidělo skoro nic. Po tomhle už zase zpátky na propršené vymrzlé
Ostrovy.
Třetí díl z Eurocitytripu začíná i končí v jednom městě. Jakože teda je celý díl o jediném městě.
Ale město je to krásně a v klídku by se tu dal zabít celý týden. Třeba by se tak stihly obě kategorie zájmu z nadpisu.
Takhle vyhrála jen jedna. A jakápak to asi byla...?
Další cestovní spisek je z červnové sockovní cesty
s hlavní rolí busu s křidélky jménem Ryanair.
Protrajdala se během dvou týdnu desítka měst západní Evropy
od skotského Edinburghu po portugalské Porto.
Vzrůšo dopřávající spisovatelskému umu
z toho moc nekouká, ale to určitě vrchovatě nahradí popis spousty starých šutrů.
Nový Zéland, Samoa & Fidži -
pět a půl týdne na druhé straně modré koule.
Makedonie & Kosovo -
zářijová cesta ze Soluně přes Makedonii, Albániii, Montenegro a Kosovo dom.